Recenze: Nebe Peklo - 70%

Dokument o lidech, kteří se věnují různým formám fetišismu: Jeden mladík se převléká za koně, běhá po louce a skáče přes překážky. Jedna slečna má ráda bolest a nechává se zavěšovat na háky. Třetí slečna je domina, mučí pány a zavírá je do klece...



Film má několik hlavnějších hrdinů, ale uvidíme v něm i mnoho jejich přátel a "kolegů". Přesto se film drží převážně tří hlavních okruhů: Převlékání za koně, bolest, dominance.

Tito lidé se vzrušují způsoby, které jsou o něco jiné, než způsoby, kterými se vzrušuje většina ostatních lidí. Proto je namístě říkat jim "devianti" a oni sami se označují za "úchyly", aniž by tato slova měla jakýkoliv pejorativní nádech. Z čistě pragmatického hlediska mi na vzrušování se latexem nepřipadá nic zásadně odlišného než na vzrušováním se třením o poševní stěnu (i když osobně jednomu z toho dávám přednost před druhým).

Tito lidé jsou vesměs inteligentní, citliví, a nestydí se za svou odlišnost - aniž by byli exhibicionisti (většinou) a aniž by byli jakkoliv nebezpeční pro okolí.

Tvůrci věnují dle mého názoru zbytečně mnoho času tomu, aby ukázali, že tito lidé mají nedeviantní koníčky, zaměstnání, životní partnery a všechno další, co k lidskému životu patří. Je jen logické, že tomu tak je, a nemám zapotřebí, abych se díval, jak je značná část života těchto lidí stejná jako život většiny populace. Mnohem rád bych se okem kamery podíval na více ukázek z jejich společných akcí, protože o nich moc nevím a osobně bych se na nich - přiznávám - cítil poněkud nepatřičně (stejně jako bych se cítil poněkud nepatřičně například na srazu sběratelů známek nebo fanoušků Jiřiny Bohdalové).

Skoro mi připadalo, jako kdyby byl film točen pro nějaké zaostalé diváky (například texasany), pro které je naprosto šokující dozvědět se, že když si někdo rád propichuje kůži háky, nemusí to ještě znamenat, že znásilní a sežere vaše děti.



Stejně tak mi připadalo značně zbytečné, když se tvůrci snažili uměle vyvolávat nějaké situace, které by v reálu nenastaly (hrdina v koňském postroji přijde do nákupního centra, malé dítě je jím fascinováno) a mají pravděpodobně něčemu nastavovat kritické zrcadlo a nabízet prostor k transcendentálnímu zamyšlení, jako to dělal třeba Dziga Vertov či Michael Haneke.

Je to zbytečné. Ti lidé jsou extrémně zajímaví, inteligentní a vtipní. Desetiminutový rozhovor s nimi po skončení filmu byl téměř tak zábavný jako celý předchozí film. Raději bych viděl více dokumentárních střípků z jejich života, než agitku / pokus o hluboké poselství.

Tomu, kdo se pohoršuje nad nezávadným šviháním přirození kopřivami, stejně žádná agitka nepomůže...