Recenze: The Social Network - 100%

Před téměř osmi lety harvardský student Mark Zuckerberg vymyslel server Facebook (který tenkrát vypadal a fungoval naprosto jinak, než dnes - dnes už vlastně jeho název "facebook" nedává smysl). Vymyslel ho společně se spolužákem Eduardem Saverinem a musel okamžitě čelit námitkám dvou starších spolužáků, dvojčat Winklevossových, kteří byli přesvědčeni, že nápad ukradl jim (a měli k tomuto přesvědčení pár slušných důvodů). Jak rostla sláva Facebooku a do hry se vložil wunderkind Sean Parker (zakladatel Napsteru), situace se všemožnými způsoby vyhrotila...



Ta "sociální síť" v názvu filmu (který se česky nejmenuje Život online, jak bylo původně navrhováno) není primárně odkaz na Facebook. Je to odkaz na sociální vztahy, které většina postav ve filmu nemá, nebo je má naprosto zdegenerované a nenormální.

Zastávám teorii, že nikdo na světě není "normální". Všichni jsou nenormální a divní a slovem "normální" označují ty, kteří jsou podobně divní jako oni. Přičemž nenormálnost není jednorozměrá veličina, ale mnohem komplexnější soubor vzorců chování a názorů. (Takže když mi řeknete, že nejsem normální, rozhodně mě tím neurazíte ani nepřekvapíte.)

Hrdinové tohoto filmu připadají víceméně normální jeden druhému. Jsou zvyklí na to, že přemýšlejí rychleji, než jejich ústa stíhají mluvit, a že říkají věci necitlivě a bez obalu. Zajímavé je, že při své inteligenci jsou si vědomi, že připadají jako úchylové většině okolního světa, ale je jim to jedno, pokud jsou dostatečně slavní, mají s kým souložit a za co kupovat pivo. Jsou to novodobé rockové hvězdy. A nejúspěšňější z nich jsou ti, kteří mají nejméně zábran, jsou schopni střídat své kamarády podle potřeby a chtějí mít vizitky s textem "Jsem ředitel, píčo". A opět: Toho všeho si jsou si hrdinové filmu (tedy především Mark Zuckerberg a Sean Parker) dobře vědomi a nemají problém s tím, že jsou nejen nad zbytkem společnosti, ale zcela mimo zbytek společnosti. Tedy, v pár ojedinělých okamžicích zapochybují, jestli to tak chtějí, a ty jsou ve filmu nejtragičtější...

Všimněte si, že neustále píšu o "hrdinech filmu", nikoliv o skutečném Zuckerbergovi nebo skutečných bratrech Winklevossových. Je mi naprosto jasné, že film není přesnou rekonstrukcí toho, co se doopravdy dělo. To ale nemusí nikomu vadit (s výjimou chudáka skutečného Marka Zuckerberga, který se teď zoufale snaží o "damage control"). Film je hodně brutální epizodou z hodně nedávné historie internetového podnikání, a byl by téměř úplně stejně působivý, kdyby v něm figurovaly zcela vymyšlené postavy a zcela smyšlené webové stránky. Kvalita tohoto filmu vůbec nijak nesouvisí s tím, jestli máte či nemáte rádi Facebook a internet obecně, a jestli o nich něco víte!!! - Přesněji řečeno, "něco víc než úplné základy", jako například "co je to e-mail" nebo "co je to internetová stránka". Ve filmu je naprosté minimum záběrů, na kterých jsou vidět e-maily nebo internetové stránky a pokud vás zajímá, jak vlastně vypadala stránka Facebooku ve svých počátcích, skoro nemáte šanci si toho všimnout. V celém filmu je vidět z Facebook.com méně než ve výše umístěném traileru!

Přitom ale The Social Network rozhodně není nadčasový příběh. Je to příběh z velmi konkrétní doby, kdy můžete přijít s geniální myšlenkou, o čtyři hodiny později ji uvést v realitu a o další dvě hodiny později o ní ví 20 000 lidí, aniž byste k tomu potřebovali nějaké výjimečné investice, vybavení nebo spolupracovníky. O rok později jste milionář, o dalších šest měsíců později jste na mizině a nikdy v průběhu toho všeho vás ani nenapadlo koupit si kvádro. Tento dravý byznys, o jakém se Gatesovi a Jobsovi nesnilo, ztělesňuje Mark Zuckerberg a jeho kamarádi. Jen o pár let starší distingovaní bratři Winklevossovi z bohaté rodiny jsou paradoxně "dinosauři", kteří jsou překvapeni tím, že se na ně o pár let mladší "nikdo" zvysoka vykašle, otevřeně se jim vysmívá a sebere/nesebere jim nápady, které se mu hodí pro jeho projekt.

Dost dobře nevím, co dál o filmu napsat, protože budu muset hýřit superlativy na všechny strany...

Především: Scénář Aarona Sorkina je doslova SLASTNÝ. Mám tím na mysli nejen břitké dialogy, které jsem koneckonců od Sorkina očekával, ale také celkovou strukturu příběhu, který připomíná slavné antické či shakespearovské tragédie nebo hodně slavné nadčasové filmy s "porouchanými" protagonisty (Amadeus, Občan Kane, Letec), aniž by působil neoriginálně nebo podbízivě. Chápu, že je dost silná káva přirovnávat "film o vzniku Facebooku" k Amadeovi nebo Občanu Kaneovi, ale nemohu jinak (a nejde o "film o vzniku Facebooku").

Do jednoho skvělí jsou herci v hlavních rolích, přičemž jde buď o neznámé lidi, o hrdinu zombie komedie nebo o člena boybandu a utrhávače podrprsenek. To, že všichni podávají tak univerzálně excelentní výkony a dokáží toho tolik sdělit nejen dialogy ale skvělým herectvím, nemůže být shoda okolností. Musí to být Fincher.

David Fincher, kterého jsem měl odjakživa rád především proto, že točil videoklipy, uměl svým filmům dát hutnou atmosféru a byl perfekcionista, natočil svůj nejlepší, nejkompletnější a nejkomplexnejší film (a přitom nejkratší). Perfekcionista je stále, ale tentokrát takovým způsobem, že si toho většinu filmu ani nevšimnete. Všechno odsýpá tak neuvěřitelně hladce a děje se toho tolik, že nemáte moc času uvědomit si, jak precizně je všechno zinscenováno, sestříháno (uprostřed věty se přeneseme o několik let vpřed nebo vzad), nasvíceno a ozvučeno (minimalistická hypnohudba Trenta Reznora), aby kolejní pokoj působil dojmem opiového doupěte a závody veslic v sobě měly zlověstnost stahujících se mračen (myšleno metaforicky, ne že by při nich bylo zataženo). V tomto film nejvíce připomíná Fincherův Klub rváčů, kdybyste z něj vypustili všechny ty poloexhibicionistické efektně trikové scény a nechali pouze silné lidské drama. Čímž nechci říct, že v The Social Network nejsou špičkové triky (například oba bratři Winklevossovi mají obličej stejného herce).

Důvod, proč tomuto filmu nedávám šítek "super", je ten, že jde bohužel o film extrémně nevhodný pro neamerického diváka.

Rozhodně to není tím, že se odehrává mezi programátory. Dočkáme se sice několika žargonových vět o Apache, PHP redirektech a stránkování šestnáctibitové paměti, kterým bude rozumět méně než jedno procento diváků (ale jsou po odborné stránce zcela korektní!), ovšem tyto hlášky jsou ve filmu právě proto, aby bylo jasné, jak "nenormální" hrdinové jsou a co je pro ně "normální".

Problém je v tom, že se v něm spousta věcí točí jednak kolem reálií amerického vysokoškolského života (například co je to vlastně "facebook" s malým F), kolem reálií amerického podnikání a práva a kolem dalších věcí, které jsou pro Američana samozřejmé.

To všechno je ještě umocněno kulometným tempem většiny dialogů, kdy nepřipadá v úvahu, aby v nich mohlo být něco polopaticky dovysvětlováno. Takže například někdo řekne, že něco vyjde v "Crimsonu", divák by měl vědět, že jde o harvardský studentský časopis, a následně se orientovat, když slovo Crimson zazní na půl tuctu dalších míst ve filmu, uprostřed věty, kdy se mluví o něčem úplně jiném. Tedy divák, který rozumí (velmi dobře) anglicky. Pokud divák navíc ještě nerozumí velmi dobře anglicky, musí číst české titulky, které jsou brutálně prokráceny, s čímž se nedalo nic dělat, protože jinak by se nedaly přečíst. Každopádně v nich mizí spousta nádherně košatých replik, které jsou v originále, a nebude tolik patrná ta spousta ironie, kterou postavy v dialozích používají.

P.S: Ty titulky jsem dělal já a pokud vám bude někdo vysvětlovat, že jsem kokot, protože jsem čtyři anglické věty přeložil dvěma českými větami, nebo že "house" není "kolej", řekněte mu prosím, že JE KOKOT. Děkuji.