Recenze: Jíst, meditovat, milovat [Eat Pray Love] - 30%

Julia Robertsová potřebuje v životě udělat jasno, takže opustí svého milujícího partnera a jde zjišťovat smysl života. Nejdříve si myslí, že je to jídlo (v Římě), potom, že spiritualismus (indický chrám) a nakonec, že láska (vesnice na Bali).



Hlavní hrdinka tohoto filmu mi byla OBROVSKY nesympatická. Je to žena ve středním věku, pravděpodobně milionářka (neřeší se, z čeho je vlastně živa) a neustále by s ní chtěli chodit chlapi, kteří jsou nejen pohlední, ale také inteligentní, citliví, romantičtí atd...

A ona každý potenciální vztah ukončí něčím jako "Nevím, zda toto je skutečný život, který doopravdy chci, musím přemýšlet" a opustí ho. V průběhu toho celého odhaluje hluboké životní pravdy, které mi připomínaly horoskopy z ženských magazínů nebo články ze Strážní věže, konkrétně například "The key to your happiness is to own your slippers, own who you are, own how you look, own your family, own the talents you have, and own the ones you don’t. If you keep saying your slippers aren’t yours, then you’ll die searching, you’ll die bitter, always feeling you were promised more. Not only our actions, but also our omissions, become our destiny." (skutečný citát z knižní předlohy). Nechce se mi to ani překládat, protože bych se při tom pravděpodobně pozvracel.

Tato nesympatická osoba, která neví co chce, ale ví, že to potřebuje, tedy pluje exotickým světem a napravuje životy chudým domorodcům, kteří jí za to jsou vděčni, protože je bohatá Američanka.

Všimněte si, že stále mluvím o nesympatické HRDINCE, protože Julia Robertsová není špatná herečka a většinou proti ní nic nemám. Také možná bude ledaskdo uchvácen z oněch tří krásných míst, kde se film odehrává.

Ale z hlediska celkového konceptu filmu - toho, o čem to vlastně celé má být a co z toho má vyplývat - jsem byl zhnusen skoro jako ze Sexu ve městě 2...