Recenze: Na vlásku [Tangled] - 60%

Locika (v původním znění Rapunzel) je princezna, která má hrozně dlouhé vlasy (několik desítek metrů) a je vězněna ve vysoké věži zlou čarodějkou jménem Gothel. To je asi tak všechno, co má tato disneyovka společného s klasickou pohádkou.



Je dost problém nějak podrobněji popisovat děj, protože je poměrně složitý, až překombinovaný. Jde o magickou květinu, která původně patřila Gothel, která se s její pomocí udržovala věčně mladá. Pak tuto kytku náhodou našli poddaní, kteří ji odnesli do paláce a uzdravili s její pomocí těhotnou královnu. Té se narodila Locika, kterou Gothel unesla z kolébky a schovala do věže, kde používala její vlasy k témuž účelu jako předtím květinu, tzn. k omlazování. To všechno je pouze "intro". Pak začíná samotný příběh, Locika je pohledná teenagerka a věří, že Gothel je její matka a že musí být (Locika) stále ve věži, protože "venku je nebezpečno". Královští rodiče mezitím na počest zmizelé Lociky každý rok vypouštějí "vznášející se lampióny", které Locika z věže vidí, považuje je za "magické světla" a chce je vidět zblízka.

Jednoho dne se do její věže náhodou dostane zlodějíček Flynn a Locika se s ním dohodne, že když ji bezpečně dovede podívat se na světla a zpět, tak mu vrátí brašnu, kterou mu sebrala (poté co ho zmlátila pánví a svými vlasy) a ve které je korunka, kterou Flynn ukradl na zámku. To ještě nejsme zdaleka v polovině filmu.

Pak nastává putování, sbližování, obelhávání a magické rozuzlení, ale přiznám se, že si to už nepamatuji. Celá story mi přišla naprosto zbytečně překombinovaná (například prvních 10 minut by spolehlivě vydalo na celovečerní film), jako kdyby scenáristé měli problém zkrotit příběh tak, aby do filmu dokázali nacpat všechna povinná sbližování, humor a písničky.

Písničky (asi půl tuctu) jsou od slavného Alana Menkena, ale ani jedna z nich mě nezaujala ani trochu a po zhlédnutí filmu a následném poslechu soundtracku mi stále nezůstala v hlavě ani jedna z nich.

Film má velmi podobné problémy jako poslední disneyovky (nepixarovky). Humor i ostatní emoce jsou generovány "na klíč", aniž by nějak přirozeně vyplynuly z děje. Například aby byl hrdinův kůň humornější, chová se jako pes (sedá si na zadní, čenichá atd.). Nikdo se nezabývá tím, proč tomu tak je a že je to docela divné. Vlasy hlavní hrdinky mají magické propriety, které jsou aktivovány prostřednictvím zpěvu, ale nejsou nijak přesně definovány a fungují tak, jak se zrovna hodí scenáristům. Nemluvě o tom, že když Locika potřebuje, tak své megavlasy splete do tak důmyslného copu, že nikdo nepozná, že má megavlasy...

To, že tyhle věci vyčítám ANIMOVANÉ POHÁDCE, není žádné hnidopišství. Pokud se hrdinové chovají jako Tom a Jerry a nemůže jim ublížit ani pád do hluboké propasti ani banda ozbrojených hrdlořezů, pokud v zásadní chvíli někdo zařve "nedělej X, protože pak kouzlo způsobí Y!" a přitom neexistovala žádná možnost, jak se tuto informaci mohl dozvědět, pak výrazně méně fungují všechny scény, které mají být vážné a dojemné.

Podobně jako u Princezny a žabáka ovšem platí, že z výtvarného hlediska je film ÚŽASNÝ a dosahuje pixarovských kvalit. Stavby a příroda ve mně vyvolávaly touhu podívat se do těch míst v nějaké pokročilé virtuální realitě. Postavičky jsou stylizované a stylizovaně animované, ale přitom mají duši a unikátním způsobem hrají. To ale platí o jednotlivých scénách, nikoliv o filmu jako celku.

P.S: Film jsem viděl ve 2D a v původním znění.