Recenze: Ostrov Svaté Heleny - 30%

Zpěvák František (hraje ho zpěvák Laďa Kerndl) už mnoho měsíců neviděl svou dceru Helenu (Tatiana Vilhelmová). Opustí ho manželka a jeho nejlepší kamarád (Pavel Bobek) by chtěl ještě před smrtí Helenu vidět, což obojí dovede Františka k tomu, že se vydává Helenu hledat do nuzného městečka v Rumunsku, nazvaného Svatá Helena (tzn. žádný ostrov ve filmu není).



Především bych si rád odbyl skutečnost, že film vznikal údajně velmi "na koleně", bez peněz, z dobré vůle, v průběhu asi pěti let, atd. atd... To ve mně může vzbuzovat lidský obdiv k tvůrcům, ale neznamená to, že k výsledku jejich práce, za který mám v kině zaplatit plné vstupné, budu kvůli tomu shovívavý.

Především je velký problém v tom, že ve filmu nejenže nehrají dobří herci, ale nehrají v něm žádní herci. V hlavní roli se snaží hrát Laďa Kerndl, který herec není a ještě dlouho nebude. Pár scén má Pavel Bobek (dtto) a pak především rumunští vesničané (což jsou také neherci, kteří mají dělat jako že hrají). Tatiana Vilhelmová je ve filmu asi pět minut.

Následně dochází k tomu, že jakmile se začne odehrávat na plátně něco jako dramatická filmová situace, výsledek je A) bizarní, B) nechtěně vtipný, C) je nám z něj stydno za lidi na plátně, D) vše výše uvedené současně. Scéna "je mi teskno po manželce, proto si pomažu obličej její Niveou a začnu plakat" by jistě v nějakém filmu s nějakým hercem mohla fungovat, ale nikoliv v tomto filmu s Kerndlem.

Přitom je ve filmu dost téměř dokumentárně syrového materiálu z Rumunska, který vypadá jako dokument o prostých chudých vesničanech (kteří jako kdyby vypadli z úvodních scén Borata). Jako dokument by to fungovalo. Ale pak se začne Kerndl vyptávat kde je jeho dcera a jakákoliv atmosféra je pryč. Kromě toho je film občas prokládán stařičkými němými 8mm záběry pravděpodobně skutečného mladého Kerndla na nějaké jeho skutečné výpravě po moři (hrál v lodní kapele), což by samo o sobě mohlo také vydat na zajímavý dokument, ale v tomto filmu to nemá co dělat (pravděpodobně těch záběrů bylo k dispozici málo, protože se dost opakují).

Film je doprovázen Kerndlovými písničkami, které nejsou špatné, ale připadaly mi výrazně nevhodné k tomu, co se na plátně dělo. Ale vlastně si nedokážu představit žádný hudební doprovod, který by se hodil k tomu, co se v tomto filmu na plátně dělo.

Kdyby se vyhodila úplně celá zápletka a zůstaly pouze dokumentární záběry z Rumunska, ve kterých se vesničané nesnaží hrát, mohl z toho být ucházející třicetiminutový dokument. Takhle je to spíše zrůdnost, je mi líto.