Recenze: Odcházení - 40%

Filmová adaptace divadelní hry Václava Havla, napsaná a režírovaná samotným Havlem (jako jeho filmový debut). Jde o frašku (což není myšleno nijak urážlivě, to je prostě definice) o "Kancléři Riegerovi" (Josef Abrhám), který přestal být kancléřem a má vyklidit sídlo, ve kterém dosud existoval se svou "dlouholetou milenkou" (Dagmar Havlová), její přítelkyní, svou matkou, zahradníkem, sluhou, poradcem a dalšími.



Nejdříve bych upozornil, že trailer příliš nevystihuje atmosféru filmu, protože jsou v něm převážně ukázky z dvou krátkých "divočejších, masovějších" scén (kočár, šílený sen u bazénu), přičemž 95 procent filmu samotného spočívá v tom, že dva až šest lidí sedí / stojí u stolu před vilou (stále u stejného stolu) a povídají si.

To je velmi často prokládáno krátkými (např. jednovteřinovými) střihy někam jinam, na něco, co s dějem u stolu zdánlivě nesouvisí, a po skončení filmu zjistíme, že to s ním opravdu nesouviselo. Například několikrát během filmu přijdou za ex-kancléřem dva novináři, a několikrát v průběhu filmu (na jiných místech) vidíme, jak jdou oba novináři otráveně polem. Z podobného soudku jsou opakované záběry na kámen před domem, o který neustále zakopává sluha. Nebo opakované záběry na kaluž před domem, kterou všechny příchozí a odcházející postavy musejí nějak překonat, a každá to dělá jinak.

Tyto scény (a mnohé další podobné) působí jako nějaký "running gag", který není gagem, nebo jako předzvěst něčeho, co se až do konce filmu nestane. Má ale smysl vyčítat takové "prohřešky" absurdní frašce?

Odcházení totiž zcela jednoznačně je absurdní fraškou. Někteří tvrdí, že autobiografickou fraškou, ale s tím se neztotožňuji, protože nevím nic o tom, že skutečný Václav Havel na stará kolena neměl kde bydlet a byl kretén. Můžeme stejně tak dobře tvrdit, že jde o frašku ze života Adolfa Hitlera, protože i Hitler psal knihy a i on jednoho dne přišel o vysokou politickou funkci, úplně stejně jako hrdina tohoto filmu, OMG to je ale náhoda!!!

Absurdita politiky a moci je, obávám se, prezentována asi stejně sofistikovaně jako v průměrné pohádkové fantasy pro mírně starší děti (např. v Burtonově Alence v říši divů) nebo v několikastránkové povídce Werichova "Fimfára". Zde by ovšem měla tvořit základní pilíř filmu, poněvadž se nedočkáme digitálního Tlachapouda ani cool čerta. Typologie postav je naprosto jasná od prvních minut (zmatený stárnoucí hrdina s komplexy, jeho stárnoucí milenka s komplexy, jeho slizký poradce s komplexy, mlčenlivý sluha bez komplexů atd...) a nijak příliš mě nelákala představa, že se budu dalších 90 minut dívat, jak se všechny postavy úspěšně drží své typologie a nic víc (což se stalo).

Účinnost vší té absurdity je do značné míry podkopávána tím, že je na ni prvoplánovitě upozorňováno: Po některých větách se ozve legrační houknutí sovy (nebo co to je za lesního ptáka) a následuje střih na někoho, kdo se pitvoří. Jako kdyby tvůrci nevěřili divákovi, že pochopí absurditu toho, co bylo proneseno, a museli ho na to explicitně upozornit, aby mu to došlo.

Z technického hlediska je Odcházení silně nadprůměrné. Kameraman dělá doslova divy, aby ozvláštnil skutečnost, že se všechno odehrává u jednoho stolu. Atmosférická hudba funguje přesně jak má a patřičně bizarně obsahuje variace na "Ódu na radost" nebo "Měsíčku na nebi hlubokém". I střihač se snažil svým řemeslem něco říct, i když jsem nepochopil co a nestydím se za to (Miroslav Krobot v epizodní roli zahradníka je z nějakého důvodu ve všech svých scénách zabírán jako kdyby měl být nějakým Deus ex machinou, hybatelem celého představovaného mikrosvěta).

Problém vidím v tom, že všechny tyto postupy a grify byly originální v roce 1955, běžné v roce 1975 a dneska si při nich řeknu "no a co?". Kdybych chtěl vidět artfilm ze 70. let, podívám se na něj a nikoliv na jeho letošní kopii. Ale je docela možné, že Havla a jeho cílové publikum filmy natočené po roce 1975 nezajímají, což není problém Havla, ale můj a případně těch, kteří by na tomto filmu chtěli vydělat nějaké peníze...

Viděl jsem argumenty ve smyslu "Havel tam obsadil své známé, všichni mu šli na ruku, fuj!". K těm jen tolik, že Václav Havel rozhodně má právo obsazovat do filmu své známé, kteří mu jdou na ruku, fuj, pokud tito známí jsou dobří herci. Což v tomto případě jsou a díky nim film není katastrofou, jakou mohl být.

Viděl jsem také otázky ve smyslu "Má Václav Havel právo dostat státní peníze (z fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie) na zfilmování své divadelní hry?" Na to odpovídám: "Má na to rozhodně větší právo než tvůrci Ulovit miliardáře".

Naopak, pokud někdo z vás hodlá tvrdit, že "Abych Odcházení docenil, musím znát původní divadelní představení a / nebo různé slavné artfilmy z minulého století", rozhodně s ním nesouhlasím. Je možné, že jde o velmi dobrou adaptaci divadelní hry, a že je Václav Havel dobrým producentem, který fanouškům divadelní hry dá to, co chtějí. Není ale dobrým filmovým scenáristou a režisérem.

Pokud je jeho film něčím zajímavý, je tomu tak především díky faktu, že ho natočil on, a díky souvislostem, které z tohoto faktu vyplývají. A které mě ani v nejmenším nezajímají.