Recenze: Generace singles - 90%

"Singles" jsou podle definice režisérky Jany Počtové lidé mezi 25 až 40 lety, kteří jsou zajištění, soběstační, nejsou hloupí a nemají dlouhodobého partnera.

(Oficiální stránky filmu jsou zde, trailer ani fotografie jsem nikde online neobjevil.)

Stejnojmenným dokumentárním filmem nás provází šest takto "postižených" lidí (tři muži a tři ženy). Všichni působí dojmem, že by si partnera celkem snadno mohli pořídit, ale z různých důvodů nejsou schopni nebo ochotni se ponořit do trvalého vztahu - tedy jde o úplně jiné případy, než opravdu strašidelně vypadající pán v epizodní roli, který se na seznamovacím večírku přizná, že je mu 38 let a dosud nepoznal ženu. Singles většinou nemají problém zařídit si sex a krátkodobé vztahy. Ale z nějakého důvodu nemají nebo nechtějí víc.

"Hrdinové" jsou vybráni skutečně reprezentativně. Někteří mi byli sympatičtí a souhlasil jsem s většinou toho, co říkali. Jiní mi byli vrcholně nesympatičtí. Důležité ale je, že všichni byli schopni se nějak rozumně vyjadřovat a sdělit nám své názory na svou aktuální situaci. Tyto oscilují mezi "Takhle mi to vyhovuje a mí nevěrní ženatí přátelé mi to závidí" a "ježiš to je hrůza, já jsem sám!" a pak dělají třeba takové věci. Během jednohu roku, kdy je sledujeme, většina z nich vystřídá oba tyto extrémy i několikrát. Racionální řešení nenacházejí a najít nemohou, protože - jak nikdy neřekl Sigmund Freud:

Některé segmenty jsou opravdu VELMI působivé - například když skorodospělý syn řekne svému single otci, že by nechtěl jednou dopadnout jako on, a otce to docela sebere, i když se snaží zůstat hardcore. Naopak odlehčení přichází v podobě tří různých seznamovacích akcí, na které se hrdinové vydávají. Zatímco "seznamovací večer Rádia Krokodýl" je ryzí holocaust a ze scény "med kolem pusy" jsem se skoro pozvracel (bylo mi šoufl fyzicky i psychicky), naopak "rychloseznamka" (tři minuty na partnera) mě docela příjemně překvapila.

Generace singles je ideální dokument. Opravdu něco DOKUMENTUJE, aniž by v tom hledal senzaci nebo si z "postižených" dělal legraci. Je nám zběžně naznačeno, že singles přibývá, rozvodů také, a mužské i ženské vztahové role procházejí zásadními změnami, ale co si z toho vyvodíme (pokud něco), to je na nás. Film se rozhodně nesnaží stávající situaci nijak řešit, což je dobře, protože to samozřejmě nejde, ani kdyby se pro to ustavily tři vládní Kocábovy komise.

A nemyslete si, že se mi tak líbil proto, že jsem single. Já single nejsem, protože "singles" jsou podle definice tvůrců jenom lidi do čtyřiceti let! Viz následující rozhovor s režisérkou:

Já: "Tady píšete, že singles se říká lidem do čtyřiceti. Takže když je takovému člověku přes 40, tak je co?"

J. Počtová: "Asi nějaký přestárlý ubožák."

Já: "Tak vám tedy pěkne děkuju."

J. Počtová: "To bude tedy recenze..."

To je tedy recenze!