Recenze: Alois Nebel - 60%

Rok 1989. Alois Nebel (Miroslav Krobot) je výpravčí (nebo co to přesně je) na malém zapadlém nádraží. Nemá to v hlavě úplně v pořádku, protože v roce 1945 zažil cosi tragického. Do toho se připlete němý přeběhlík z Polska (Karel Roden), který to také nemá v hlavě v pořádku (a má sekyru). Stráví spolu chvíli v jednom psychiatrickém ústavu, pak je Alois propuštěn a vydává se zcela na blind do Prahy na Hlavní nádraží (aniž by zde někoho znal). A pak zpátky...



O ději filmu se nedá moc rozepisovat, ale o tom až za chvíli. Nejdříve se rozhodně musíme pozastavit u jeho formální stránky. Pokud jste si ještě nepustili trailer, udělejte to...

Českých filmů, o kterých můžeme napsat, že mají unikátní výtvarné pojetí, je od revoluce strašlivě málo. Alois Nebel k nim rozhodně patří. Není to celosvětově unikátní pojětí a tvůrce se na tiskovce sám od sebe přiznal, že se inspiroval filmem Waking Life (který při tiskovce nazýval "Walking Life"). Zdrojovým materiálem filmu byly reálné záběry s reálnými lidmi, který byly následně počítačově promasírovány, ručně doanimovány a doplněny CGI grafikou, aby vzniklo něco V ČESKÝCH KONČINÁCH unikátního. A povedlo se a výsledek vizuálně připomíná stejnojmenný (také černobílý) comics, podle kterého film vznikl.

Výtvarná podoba je tak zajímavá, že se divák většinou nenudí, i když se na plátně nic akčního neděje. A to je naprostá většina filmu. Naprostou většinu filmu sledujeme, jak někdo sedí, kouká do blba, přemýšlí, někam pomalu jde nebo velmi úsporně prohodí pár slov. To nemyslím jako výsměch! Film je záměrně V-E-L-M-I R-O-Z-V-L-Á-Č-N-Ý a díky správné hudbě (tedy spíše díky ambientním zvuchovým plochám) to funguje a je to hypnotícké, aniž by to bylo příliš uspávající.

Také rozhodně stojí za vypíchnutí titulní role. Díky Miroslavu Krobotovi je Alois Nebel opravdu působivá figurka, jejíž zdánlivě tiché apatie bych se v reálu asi dost bál.

Potud stále vše OK, nebo ještě více než OK. Problémy začnou ve chvíli, kdy se film snaží být něčím jiným než náhodnou sondou do každodenního neutěšeného života psychicky narušeného člověka. Film Alois Nebel by totiž měl mít děj, což nefunguje z jednoho prostého důvodu: Filmaři ho nedokázali odvyprávět.

V presskitu jsem si přečetl několik důležitých skutečností (například že postava X byla znásilněna postavou Y, tudíž by to její dítě vlastně mohlo být dítětem postavy Y...), které jsou NAPROSTO ZÁSADNÍ pro pochopení děje filmu a jeho dramatického vyvrcholení. Kdybych si tyto věci nepřečetl v presskitu, ze samotného filmu by mi nikdy nijak nedošly. Na tomto místě můžete argumentovat mou nedůvtipností, ale v malém hloučku čtyři lidí (z nichž dva byli filmoví kritici a jeden filmový producent/režisér) jsme si toho v průběhu filmu nevšimli ani jeden, a i po přečtení presskitu měli různí z nás z nás různé teorie o tom, co byl vlastně zač ten Roden, které z dětí ve flashbacku (v roce 1945) vlastně bylo Alois Nebel nebo kam, proč a s kým jel v roce 1945 ten vlak - až při diskusi s tvůrci po filmu nám docvaklo, že zřejmě nikoliv s Čechy do koncentráku, ale s vysídlenými Němci pryč z Československa. Nebo to byly ve dvou flashbacích dva různé vlaky? Můžete nás mít za idioty, ale nečetli jsme comics a na plátně jsme viděli pouze pár sekund toho, jak nějací lidé nastupují ve spěchu a ve stresu do vlaku, a někteří z nich při tom mluví německy.

V tomto ohledu bych mohl Aloise Nebela srovnávat třeba s Harrym Potterem, na kteroužto filmovou sérii jsem rezignoval okolo pátého dílu, kdy mi došlo, že bez znalosti knih a dobré paměti (na předchozí díly) nemohu pochopit, co se na plátně děje. Fanoušci comicsu Alois Nebel, nebo ti, kteří si pamatují každé slovo, které ve filmu je proneseno, mohou být s výsledkem pravděpodobně spokojeni, ale pro mě něco takového není plnohodnotný film. Slabiny scénáře podtrhuje i skutečnost, že jsem při velmi letmém listování comicsovou předlohou (po zhlédnutí filmu) narážel na kresby a dialogy, které dávaly smysl scénám, u kterých jsem ho v kině postrádal.

Jak už jsem psal, depresivní pomalá atmosféra se vydařila. Ale kdyby film skončil například ve 30. minutě (když Nebela odvážejí do blázince), měl bych z té atmosféry naprosto stejný pocit, jako jsem měl po skončení celovečerního snímku.

---

Následující technologicko - producentské zamyšlení je pouhým zamyšlením a nijak neovlivnilo mé hodnocení filmu:

Když jsem film sledoval, říkal jsem si opakovaně, jak je hezké, že si pár lidí doslova na koleně natočilo laciný filmeček, pro který vymysleli takovou téměř unikátní stylizaci, která zaujme, potěší oko a přitom je vlastně triviální ji s dnešní digitální technologií vytvořit. O to víc jsem obdivoval, že v některých záběrech evidentně byly některé věci dodělávány dodatečně ručně nebo pomocí klasického CGI.

Následně jsem byl po besedě s tvůrci a předvedení demofilmu o technologii výroby doslova jako opařený, protože jsem se dozvěděl, že film vznikal několik let a stál 80 milionů Korun!!! Každý záběr a každé políčko natočeného filmu byly nejdříve prohnány filtry, pak RUČNĚ překresleny do vektorů a pak RUČNĚ animovány v After Effects (v demofilmu nazývaných "After Affects") tak, aby pohyby animovaných postav políčko po políčku kopírovaly pohyby reálných postav.

To je pro mě učebnicovým příkladem "za hodně peněz málo muziky". Kdyby tvůrci nechali pár chytrých vysokoškoláků pracovat tři měsíce na chytrých algoritmech, tak měli k dispozici software, který by jim zcela automaticky vytvořil z reálných záběrů zamýšlenou stylizaci čtyř pětin jejich filmu, přičemž by takový výsledek 95 procent diváků nikdy nerozeznalo od jejich pracné "poloruční" animace (zbylá pětina filmu by pak byly ony stoprocentně ruční nebo stoprocentně CGI animace a dokreslovačky). Pokud by to byli hodně chytří studenti a sponzoroval by to Google, možná by to ten software zvládal v reálném čase. O tom jsem skálopevně přesvědčen, a skutečnost, že já takový software nenapíšu, na tomto přesvědčení nic nemění.

Jaký smysl má takto neuvěřitelně pracně, políčko po políčku, vytvářet animaci, která po většinu času vypadá, jako kdyby byl obyčejný černobílý film prohnaný nějakým "comicsovým filtrem", který zvýšil kontrast, zvýraznil obrysy a zprznil pohyby? U Linklaterova Waking Life (a následujícího Scanner Darkly) bylo mnohé animováno ručně TAK, ABY BYLO VIDĚT, ŽE JE TO RUČNÍ ANIMACE a maximální stylizace (dokonce v různých výtvarných stylech v rámci jedné scény). Jaký smysl to mělo v případě Aloise Nebela?

Nevím. Jsem zmaten.

Každopádně, producent Aloise Nebela je nejhorším producentem v historii českého filmu.

Vlastně ne, naopak. Je to špičkový producent, protože na tento projekt nějak dal dohromady těch 80 milionů. Ale ten, kdo do toho ty peníze investoval, je nejhorší investor v historii českého filmu.