Recenze: Saxána a lexikon kouzel - 10%

Čarodějnice Saxana (bez čárky) z filmu Dívka na koštěti (1971) má cca desetiletou dceru Saxánu (s čárkou), která se jednoho dne propadne do říše pohádek (odkud pochází maminka). Současně se tam propadne její teta (Jiřina Bohdalová), čímž začnou problémy.



Začněme tím, co se dá napsat nejsnáze a nejpochopitelněji: Nová Saxána obsahuje obrovské množství triků - řádově více, než v jakémkoliv českém filmu. Opravdu snad třetina filmu obsahuje nějakou digitální kompozici nebo plně CGI postavu. Motion capture CGI postav, jejich klíčování do reálných záběrů a interakce s reálnými herci je zvládnuta MNOHEM LÉPE NEŽ JSEM ČEKAL a digitální trikaři za to mají můj obdiv, obzvlášť když si představím, v jakých podmínkách a termínech museli pracovat. To všechno samozřejmě znamená, že výsledek je pořád PODSTATNĚ HORŠÍ než v průměrném hollywoodském filmu. Občas nesedí stíny, osvětlení nebo zrnitost, klíčované postavy kolem sebe mají černý obrys, CGI postava otevře dvoukřídlé (skutečné) dveře přičemž se dotkne jenom jednoho jejich křídla atd... SAMOZŘEJMĚ je vidět, že monumentální pohádková říše je ve skutečnosti jedna místnost s digitální dokreslovačkou. Ale je to všechno pořád výrazně lepší (vzhledem k objemu práce), než jsem si u českého filmu dovolil doufat a lepší než u jakékoliv české konkurence.

Výše uvedené ale platí pro digitální techniky a animátory, nikoliv pro výtvarníky. Značná část CGI postav totiž vypadá nechutně kýčovitě (i když by měly asi být roztomilé) a o čím epizodnější postavu jde, tím je to horší. CGI simulace kůže, srsti a šatů je technicky zcela OK, ale samotný výtvarný návrh postav je často odpudivý. Také zcela pomíjím skutečnost, že mnohé triky, které uvidíme, jsou zhola zbytečné a daly by se snadno naemulovat vhodným postavením kamery, střihem, nebo prostě obsazením vhodného herce s vhodnou maskou.

No a dál už to všechno bude jenom horší, protože všechno ostatní je hrozné až pekelné. Nevidím do zákulisí, co se přesně při zdlouhavém natáčení stalo a kdo za co může, ale dovolil bych si upozornit, že Václavu Vorlíčkovi je přes 80 let a za poslední jeho koukatelné dílo považuji seriál "Křeček v noční košili" z roku 1987 (ve stejný rok shodou okolností vznikl film Innerspace, který je o tomtéž). To, že je Saxána hrozná, tudíž není ani tak výtka Vorlíčkovi, jako spíš tomu, kdo mu nabídl režii tohoto náročného projektu.

Hrozná je holčička v titulní roli. Hrozné jsou její postsynchrony (které vůbec nesedí na pohyby úst), stejně jako postsynchrony většiny ostatních postav (živých i digitálních herců). Staří zkušení harcovníci Jiřina Bohdalová, Světlana Nálepková Naďa Konvalinková nebo Petr Nárožný dokáží občas nějakou krátkou scénkou nebo dobře načasovanou reakcí připomenout kvalitní humor českých komedií minulých desetiletí, ale o to bolestnější pak je následné připomenutí, že toto rozhodně není kvalitní česká komedie.

Může za to v první řadě scénář, respektive děj výsledného filmu, který má asi s prapůvodním scénářem máloco společného, protože tohle nemohl NIKDO na papír napsat a myslet si, že se to dá nějak natočit.

Začněme od toho, že titulní hrdinka je vlastně ve filmu zcela zbytečná a film o ní není. Hlavní hrdinkou filmu je totiž její teta (Jiřina Bohdalová), která se do říše pohádek dostane naprosto náhodou ve stejnou dobu jako malá Saxána, a to úplně jinudy a za jiných okolností. A chce si ulovit chlapa za pomoci tří magických nálepek, které fungují tak, že na koho je nalepí, ten se do ní zamiluje. Zajímavé je, že to není záporná postava, jejíž zlo a hamižnost jsou na konci potrestány, ale podle tvůrců zřejmě kladná hrdinka, která nakonec onu životní manželskou jistotu získá (ano, díky tomu magickému omámení) a všechno dobře dopadne. Je to podobně zrůdné jako kdybyste příběh Josefa Fritzla natočili jako odlehčenou romantickou komedii a nenapadlo vás, že je na tomto přístupu cokoliv divného. (Samozřejmě, romantickou komedii podle příběhu Josefa Fritzla bych viděl velice rád, pokud by si její tvůrci uvědomovali, že točí něco divného. Nebo kdyby ji režíroval Uwe Boll. Nebo Václav Vorlíček.)

Ale zpět k Saxáně, respektive k tetě Irmě. Ty magické nálepky prostě jenom tak dostane, dokonce aniž by si o ně říkala. Podobný osud má v tomto filmu také kouzelná hůlka a lexikon kouzel. To všechno jsou silné kouzelné předměty, s jejichž pomocí může jejich držitel ovládnout svět, ale jsou náhodně rozdávány na potkání, kvůli jejich zmizení si nikdo nedělá vrásky, a ti, kteří by o nich měli vědět všechno, neznají pravidla jejich používání, respektive je ignorují.

Ale zatím jsem vlastně ještě ani nevyjmenoval všechny hlavní postavy. Takže: Kromě Saxány a Irmy je v kouzelné říši také její ředitel (ten se čtyřma rukama, z původního filmu) a čaroděj Vigo z "Arabely"! Oba vypadají a chovají se jinak než v Dívce na koštěti, respektive v "Arabele" a hrají je jiní herci (hint: ti původní jsou po smrti). Zrovna v tomto ohledu filmaři promrhali obrovskou šanci pokusit se použít počítače k rekonstrukci obličeje a hlasu Bláhy nebo Sováka - to mohlo být zajímavé! Navíc se do pohádkové říše dostane zlý Crashman, který zřejmě uprchl z comicsového universa Vorlíčkova filmu Kdo chce zabít Jessii. Crashmanovi se při mluvení občas dělají comicsové bubliny u pusy, jindy ne. Ředitel má občas čtyři ruce, občas dvě (a evidentně nemá žádné další schované na zádech).

Tím se pozvolna dostáváme k faktu, že asi největší selhání v tomto filmu předvedla skriptka, která nedokázala zajistit, aby film měl jakoukoliv vnitřní logiku a konzistenci, a to nejen ze scény na scénu, ale i z věty na větu a z vteřiny na vteřinu. Vnitřní logice a konzistenci v pohádce nevadí to, že někdo létá na koštěti nebo že kostlivec má bulvy a mluví. Vnitřní logice a konzistenci vadí následující věci:

• Jak funguje kouzelná hůlka? Někdy stačí s ní mávnout, něco si myslet a ono se to stane. Jindy někdo něco náhodného řekne a hůlka to sama od sebe splní, takže se stane něco legračně zpackaného, co držitel hůlky nezamýšlel. Samozřejmě, držitel hůlky je idiot, takže ho nikdy nenapadne, že může hůlku okamžitě použít k nápravě toho, co právě zpackal.
• Malá Saxána zruší pomocí magické hůlky zkamenělost zakletého malého pišišvora a o tři sekundy později se ho ptá "Kde jsi byl tak dlouho?"
• Vlak plný lidí se kouzlem vznese do vzduchu, přistane opačným směrem a pokračuje po kolejích  zpět směrem k místu odkud vyjel (mimochodem velmi slušně technicky zvládnutý trik). O chvíli později vidíme záběr z jídelního vozu, kde jsou všichni v klidu a nikdo se nediví skutečnosti, že jejich vlak před chvílí dělal divoké aerobatické manévry a teď jede jinam než chtěli.
• Bohdalová chce zlému Crashmanovi vzít kouzelnou hůlku, jediný zdroj jeho moci. Uspí ho prášky na spaní a místo aby mu následně prostě sebrala hůlku a s její pomocí ho odeslala pryč nebo nechala zkamenět, tak ho VZBUDÍ, ukáže mu anténu od rádia a vysvětlí mu, že to je lepší hůlka, než ta jeho.
• Crashman s Bohdalovou potkají CGI hrocha (kterému všichni říkají "drak"), Crashman řekne něco jako "toho znám ze své comicsové říše", mávne hůlkou a na hrochovi se objeví zástěra s písmeny "FF" a v jeho ruce rožeň s opečenými buřty, které nabídne Bohdalové k jídlu. Bohdalová to komentuje hláškou "To je tedy skutečně ef ef!" Co tím myslela? "Fast & Furious"? "Fist fucking"? Něco ještě strašnějšího?
• Třešničkou na dortu (nikoliv nutně nesmyslem) je skutečnost, že Dívka na koštěti je z roku 1971 a že se tudíž (staré) Saxaně a jejímu muži zjevně narodilo dítě třicet let po svatbě, někdy ve věku okolo 50 let... Gratulujeme!

Většinu filmu není vůbec jasné, proč postavy dělají to, co dělají, čeho tím chtějí dosáhnout, jaké nebezpečí jim hrozí a jaké důsledky bude mít, když se jim to nepodaří. Po skončení filmu jsem měl pocit, jako kdybych se probudil z nějaké horečnaté noční můry (blíž vám to přiblížit nedokážu, protože neberu drogy). Ve své zmatenosti a nepochopitelnosti jde Saxána ještě podstatně dál než V peřině. Srovnání s Brabcovým filmem navíc prohrává Saxána na celé čáře i po výtvarné stránce. Opravdu to vypadá, jako kdyby každou místnost a každou postavu v říši pohádek navrhoval zcela jiný výtvarník a navzájem o sobě nevěděli. Zlatý Brabec a jeho konzistentně jásavě barevné městečko!

Původně jsem chtěl pod recenzi dát fotomontáž Václava Vorlíčka, jak močí na hrob Miloše Macourka, ale nebylo by to úplně objektivní a taky mám málo času. Jistě si ji dokážete představit sami.