Recenze: Super 8 - 80%

Americké městečko, rok 1979. Partička cca dvanáctiletých kamarádů natáčí amatérský zombie film na osmimilimetrovou kameru (odtud název filmu). Přitom náhodou natočí dramatickou vlakovou nehodu a následně se ve městě začnou dít zvláštní věci.

Pokud máte rádi Spielbergovy filmy z 80. let, nic dalšího nečtěte, nedívejte se na trailer a jděte na to. Následující recenze (stejně jako trailer) obsahuje více spoilerů, než by se mi líbilo.



Hlavní spoiler - který se dozvíte už z traileru - spočívá v tom, že ve městě se objeví nějaká veliká nebezpečná příšera, která byla převážena ve vojenském vlaku, uprchla z něj po nehodě a začíná po nocích dělat ve městě ošklivé věci.

Problém s prozrazením existence příšery spočívá v tom, že si pak potenciální divák může myslet, že jde do kina na horor. Skutečnost je ale taková, že příšera se začne projevovat až někdy kolem poloviny filmu, trochu slušně si ji prohlédneme až ve třech čtvrtinách, a především: Všechno, co souvisí s příšerou, je pouze "standardně natočené", s očekávaným rychlým střihem, nezřetelnými záběry ve tmě a tunou slizkého CGI. Není to špatné, ale není to nijak extra zajímavé.

Zajímavější je většina ostatního, co se děje kolem. Jednak jde o kvalitně napsanou, natočenou a zahranou KOMORNÍ story o dospívání v tehdejší Americe (včetně první lásky, problémů s dospěláky atd.). A jednak je velmi zajímavé JAK je to celé natočeno. Je to totiž po 99 procent trvání dvouhodinového filmu pocta Spielbergovým filmům z 80. let.

(Ignoranty upozorňuji na skutečnost, že scenárista a režisér J.J. Abrams Spielberga obdivuje a pracoval na jeho filmech, a Spielberg to celé produkoval.)

V 80. letech a 90. letech jsme já, tisíce Čechů a miliony Američanů vyrůstali na fimech jako Blízká setkání třetího druhu, E.T. Mimozemšťan, ale také třeba Goonies nebo Poltergeist. Měly mnoho společného: Děti v hlavních rolích prožívaly nějaké úžasné dobrodružství na předměstí nebo maloměstě (napínavé, nebezpečné, ale přitom okořeněné humorem), a nakonec to vygradovalo v nějaké velkolepé trikové finále. To je základní definice, ale dalších spojujících prvků jsou tuny a nemám čas je zde rozebírat.

Abrams a Spielberg se to všechno pokusili zkopírovat a po většinu času se jim to dobře daří. Opět bych mohl poukazovat na konkrétní úhly kamery, osvětlení, střih, scenáristické kličky, ale pokud o nich nevíte, nudilo by vás to, a pokud je znáte, všimnete si jich okamžitě sami.

Vyložená lítost mě popadla u jediného prvku filmu: U hudby. Ve filmu je několik okamžiků, které si přímo říkají o nápaditou, dramatickou, velkolepou hudbu Johna WIlliamse nebo Jerryho Goldsmithe (nebo, pokud budeme realističtější, od Jamese Newtona Howarda, Johna Debneyho, nebo aspoň Williama Rosse, tedy od někoho, kdo dokáže komplexní věci s velkým orchestrem a kopírovat mistry). Michael Giacchino bohužel tu správnou hudbu nedodal...

Takže znovu opakuji: Super 8 je nejdojemnější a nejlepší v tom, jak dokáže divákovi připomenout tu atmosféru, která mu před čtvrt stoletím připadala tak kouzelná. Při plném vědomí toho, že dnes už mu tak kouzelná nepřipadá. Pokud divák tu atmosféru před čtvrt stoletím nezažil, nebo tehdy dokonce nebyl na světě, pak si věru nejsem jistý, jestli si z filmu odnese něco víc, než "slušně strašidelná záležitost s pomalým rozjezdem.

P.S: Většina kopií je dabovaná! Aniž bych dabing slyšel, nevěřím tomu, že může fungovat ve filmu plném složitých dialogů dvanáctiletých hrdinů ze 70. let.

P.P.S: Neodcházejte hned při začátku závěrečných titulků, čeká vás roztomilá věc.