Recenze: Nákaza [Contagion] - 80%

Manažerka (Gwyneth Paltrowová) se v Asii nakazí neznámým virem. Den po návratu do USA náhle umírá. O pár hodin později umírá její syn. Její manžel je zdrcen, ale zdráv. Začínají ale stejně rychle a nečekaně umírat další lidé v USA, v Asii, i v jiných částech světa. Světová zdravotnická organizace, americká vláda, epidemiologické centrum a další organizace se snaží zabránit panice, zjistit odkud nákaza pochází a především najít způsob, jak proti ní bojovat.



Nový film Stevena Soderbergha je tzv. "ensemble piece", tj. nemá jednoznačně definované "hlavní postavy", respektive má jich asi deset, aniž by bylo jasné, koho uvidíme na konci filmu triumfovat a kdo zemře ve 20. minutě. To je obzvlášť osvěžující, protože Soderbergh nemá problém odpravit po několika minutách či desítkách minut filmu i herce nejhvězdnějšího kalibru.

Soderbergh velmi rozumně ignoruje většinu "intimních lidských osudů" a předkládá nám pouze to, co přímo souvisí s šířením epidemie a bojem proti ní. Používá přitom mistrovské zkratky (například úvodní sekvence, která rychlým střihem a údernou hudbou beze slova dialogu ukazuje, jak nenápadně a rychle se virus v různých částech světa šíří) a skvěle vede skvělé herce - za zmínku stojí skutečně drastické scény umírání, které fungují a jsou dost silná káva bez nutnosti nějaké extrémní hudby nebo krve stříkající z tělesných otvorů. A bonusové body za pitvaný mozek Gwyneth Paltrowové.

Znovu musím konstatovat, že Soderbergh zvládá řemeslnou stránku filmařiny naprosto bravurně a - podobně jako trilogie Dannyho parťáci - i Nákaza působí dojmem, že natáčení vlastně byla brnkačka, záležitost pro pár kámošů, všechno jelo jako po másle, všichni tak nějak hezky improvizovali, Soderbergh to tak nějak od ruky nakameroval (pod pseudonymem), sestříhalo se to, ozvučilo a bylo hotovo. Tento dojem je jistě mylný, ale prostě to tak působí.

Jsem také rád, že se Soderbergh nesnažil do filmu vecpat žádné výrazně formulované poselství ve stylu "lékařské megakoncerny jsou zlé, áno" a ten, kdo je nejvíce proti nim (zuřivý blogger Jude Law) je dokonce v závěru odhalen jako největší svině.

Bohužel, mé bezmezné nadšení postupně opadávalo, když se po skvělé první půlhodině dále jen recyklovalo a konce podivně vyšuměl kamsi. Ne, neočekával jsem něco jako "hlavní hrdina statečně uškrtí hlavního viruse a v tu chvíli všichni mrtví ožijí", nicméně přes velmi střídmou stopáž snímku jsem se ke konci mírně nudil.

Každopádně bych byl všemi deseti pro, aby se tento film pouštěl studentům jako dokument toho, jak funguje WHO a podobné organizace. Nevím, jestli jeho pseudodokumentární podoba odpovídá skutečnosti, ale přinejmenším tak PŮSOBÍ.