Recenze: Tintinova dobrodružství [The Adventures of Tintin: The Secret of the Unicorn] - 80%

Mladý odvážný reportér Tintin (a jeho pes Filuta) se skamarádí s kapitánem Haddockem a vydávají se po stopách tajemných map k pirátskému pokladu, ukrytých ve starých modelech lodí. To vše na motivy mnoho desetiletí staré série comicsů od Hergého.



Steven Spielberg a Peter Jackson začali na Tintinovi pracovat už před několika lety. Původně mělo jít o klasický hraný film, ale Jackson (který měl původně dodat pouze digitálního psa) Spielberga přesvědčil, že by se mohlo natáčet podobnou metodou jako Avatar, tzn. trojrozměrně zdigitalizovat živé herce v kombinézách v prázdných místnostech (včetně jejich mimiky) a z toho vyrenderovat smyšlené postavy ve smyšlených prostředích. A samozřejmě to natočit ve 3D, protože to už je při tomhle procesu to nejmenší...

Vizuálně je film nádherný. Jako oživlé stránky dobrodružného comicsu. I když jsou si postavy trochu podobné, výtvarná stylizace a úhly snímání jsou naprosto jiné než v Hergého předloze. Jsou technicky a výtvarně dokonalé, ale (zcela záměrně) ne úplně realistické. Prostě takové nějaké barevnější, plastičtější a celkově atraktivnější než reálný svět. A co se týče hereckých výkonů, především Andy Serkis jako Haddock dokázal, že je excelentním motion capture hercem a umí velmi mírně přehrávat a přehánět gesta, aby se to naprosto ideálně hodilo k reálně se pohybující stylizovaně vypadající postavě v CGI filmu. Bravo, Andy.

Stále ale zůstává jeden poměrně zásadní problém: Připadá mi velmi podivné, když například postava zcela realisticky běží po ulici, a je na ní vidět, že je to osmdesátikilový člověk, a najednou narazí do sloupu comicsovým stylem viz trailer v 1:54, jako kdyby byla naplněná héliem. To se ve filmu opakuje v různých variacích několikrát a upřímně řečeno, sám bych nevěděl, jak to řešit, pokud se nechci vzdát klasických comicsových akčních scén (tatáž postava v comicsu naráží do lampy přesně stejným způsobem). Motion capture prostě vypadá jinak než ruční animace (aspoň v Tintinovi i v Avatorovi, dosud nejlepších příkladech z oboru) a i když se v počítačích dá hladce přejít z jedno na druhé uprostřed scény, připadá mi to stále poněkud iritující.

Bravo také scenáristům, kteří použili elementy z několika comicsových sešitů a smontovali je dohromady v jeden soudržný film, který má s původním dějem společného pramálo, ale dokonale vystihuje styl předlohy, tzn. je pro desetiletého vrcholně napínavý a pro třicetiletého roztomile naivní.

Stejně tak bravo Johnu Williamsovi za hudbu, na které si dal opravdu záležet. Bohužel, zvukové efekty jsou tak hlasité, že pod nimi ta skvělá hudba občas vůbec není slyšet a teprve při druhém promítání jsem identifikoval hlavní leitmotivy a všiml si některých vtípků. Například v zásadní scéně posloucháme, jak operní pěvkyně zpívá klasickou árii (tzn. nikoliv od Williamse) a když o chvíli později začne honička, ozve se na jejím začátku (už od Williamse) krátká variace na tutéž melodii. Je to prkotina, ale takové věci mě baví a před 20 lety to bylo ve filmové hudbě naprosto běžné. Dneska to občas používá maximálně tak 5 filmových skladatelů, z nichž dva nejsou v důchodovém věku...

Odbočka: Příklady z podobného soudku: Když E.T. Mimozemšťan potká na Halloweenu někoho v kostýmu Yody, na soundtracku zazní 9 tónů Yodova motivu. V Looney Tunes: Zpět v akci při záběru na auto značky Gremlin zazní hudební motiv z Gremlins (stejný režisér, stejný skladatel, jenom tak pro srandu králíkům kačerům, zde v 03:35). Když se ve třetím Indiana Jonesovi objeví na tři vteřiny na zdi nákres Archy úmluvy, ozve se motiv Archy úmluvy z prvního Indiany Jonese... Atd. atd...

V Tintinovi jsou obrovské spousty podobných drobností, a to ve všech jeho složkách. Ve vizuální, v audiu i ve scénáři. Ne že by to byly vždycky žertíky k popukání, ale jsou do důkazy, že tvůrci nejenže byli naprostí profíci, ale navíc měli svou práci rádi.

Je také příjemné sledovat, jak se tvůrcům podařilo nenásilně "snížit práh brutality a akčnosti", takže docela napínavě působí i scény bez krve a zmítajících se mrtvých, bez kulometného střihu, bez kamer vzhůru nohama a bez extrémně zpomalených záběrů.

Tintinova dobrodružství jsou naprosto dokonalým příkladem "rodinného filmu". Tak dokonalým, že když se vám bude líbit, budete v očích některých lidí "příliš starý a příliš málo cool". A tak dokonalým, že jsem si při jejich sledování většinu času říkal, jak je to úžasná rodinná zábava, oceňoval jsem narážky, citace a drobné vtípky, ale tak nějak celkově jsem se nedokázal "prostě jenom bavit". Možná protože nemám plnohodnotnou nukleární rodinu... Výsledný dojem byl velmi přirovnal k výslednému dojmu z filmu Super 8.

Dabing mi připadal velmi slušný, ale přijdeme téměř o všechny přízvuky (v originále Tintin mluví s britským anglickým přízvukem, Haddock se skotským).

Dabingový překlad se drží českého překladu comicsů, ve kterém jsou mnohá jména počeštěna (např. policajti se jmenují Kadlec a Tkadlec, pes je Filuta). Přitom nezapomínejme, že úplně nejoriginálnější originál je ve francouzštině, takže je pochopitelné, že srovávání anglických jmen (přeložených z francouzštiny) s českými jmény (přeloženými z francouzštiny) může působit velmi bizarně. A jestlipak děckám dojde, že když se mluví o "zámku Moulinsart", je tím myšlen ten barák s nápisem "Marlinspike Hall"?

Jméno "Tintin" je (stejně jako v anglické verzi) vyslovováno "tintin", nikoliv správně francouzsky "tenten" - což rozhodně není ignoranství překladatele, nýbrž záměrné rozhodnutí jak Tintina učinit globálnějším a neukotveným v jedné konkrétní zemi. Totéž se ostatně stalo už v anglické verzi comicsů, ve kterých to díky překladu vypadá, že Tintin bydlí v Anglii, nikoliv v kontinentální Evropě.

P.S: Jde snad o první film, u kterého rozhodně doporučuji vidět ho ve 3D a ne ve 2D.

P.P.S: Dotaz na comicsové experty (SPOILER!): Zběžně jsem prolistoval comics "Tajemství jednorožce" a nenašel jsem v něm jakoukoliv zmínku o tom, že by Sacharin byl potomkem Rudého Rackhama. Znamená to, že jejich podoba v comicsu je pouze náhoda?