Recenze: Poupata - 90%

Podle prvních informací a traileru jsem odhadoval, že půjde o další typický názavislý evropský filmeček o lidech, kteří jsou 1) někde v zasmogované uhelné pánvi a 2) totálně v hajzlu. Odhadoval jsem správně.



Film je skutečně o rodině, která na tom není dvakrát dobře: Tatínek (Vladimír Javorský) je chorobně závislý na výherních automatech a zadlužil se tak, že se z toho do smrti nevyhrabe. Maminka připravuje s kolegyněmi retrovystoupení ve stylu komunistické spartakiády. Syn se zbláznil a koupil si od polopasáka jakousi polokurvu, aby s celou rodinou žila. Jedna dcera je těhotná - možná se zhulencem, možná s invalidou. A teď jsem nějak zapomněl, jestli má nějakou snadno definovatelnou charakteristiku druhá dcera, ale rozhodně taky nemá moc důvodů k optimismu. U tohoto druhu filmu je tak nějak od začátku jasné, že pokud aspoň některé z těch postav mají dopadnout dobře, musí to být vykoupeno něčím ultradramatickým.

Film napsal a režíroval debutující Zdeněk Jiráský. Ten člověk má obrovský režisérský talent. Vladimír Javorský je úžasný, ale to mohl teoreticky dokázat sám, bez větší pomoci režiséra. To, že je úžasná i většina ostatních herců (z nichž valnou většinu od nikud neznám), včetně dvou Vietnamců s docela podstatnými rolemi prodavačů, to už je důkaz, že Zdeněk Jiráský umí režírovat. Film je hodně smutný, ale místy i překvapivě veselý (pokud máte smysl pro hodně černý humor). Každopádně je to film, který těžko může mít komerční ambice a spoléhá spíše na to, že získá ceny na filmových festivalech (doteď jsem vůbec nezaznamenal nějakou reklamní kampaň na něj) - což bych mu přál neskonale více, než např. Aloisu Nebelovi.

Se scénářem je to o trochu slabší. Vypadá to, že v něm buď něco chybí, nebo to muselo být vystříháno z důvodu stopáže / peněz. I když film má slušné dějové linky, které se slušně dramaticky (byť předvídatelně) na konci sejdou (a ty co se nesjedou, jsou aspoň jakž takž uzavřeny, což v českých filmech rozhodně nebývá samozřejmostí), některé věci jsou jen podivně nakousnuty, nedovysvětleny, předčasně opuštěny. Vzhledem k tomu, že se film jmenuje Poupata, docela by mě třeba zajímalo PROČ vlastně ty ženy nacvičovaly tu Spartakiádu a proč se nechávaly kvůli tomu fotit nahé do kalendáře (čímž si těžko mohly vydělat více jak pár stovek), ale ve filmu se to nijak neřeší. (Mimochodem, abych předem reagoval na vaši tradiční otázku: Full frontal ve filmu je, ale asi byste ho raději neviděli.)

Další drobnou výtkou pak jsou velmi časté problémy s kontinuitou mezi záběry, kdy se při střihu z jedné kamery na druhou něco ve scéně nesmyslně změní (lidé stojí jinak, něco na stole leží jinak...). Ne že bych si takových věcí soustředěně všímal, ale v Poupatech je toho tolik, že jsem uvažoval o nějakém skrytém dramatickém záměru (například že se celý film odehrává v Matrixu). Obecně by filmu neškodil trochu větší rozpočet, který by umožnil natočit ty záběry víckrát, mít lepší kontinuitu a také vydařenější záběry, které měly být poněkud epičtější (železniční nehoda, ohňostroj) a je vidět, že si při nich filmaři museli hodně vypomáhat střihem.

Pokud vám připadá, že vlastně film jenom kritizuji, uvědomte si, že všechno, co výslovně nekritizuji, je v tomto filmu víceméně super. Rozhodně jsem z něj byl nadšenější, než z čehokoliv od Hřebejka, Vejdělka apod. za posledních 10 let. Nadšenější ve smyslu "nadšení z filmařského řemesla". Děj filmu samozřejmě mnoho důvodů k nadšení nedává a není to něco, na co bych vám doporučoval chodit v předvánočním čase s rodinou.

Vzhledem k tomu, že jde o debut, nezbývá než se hodně těšit na další Jiráského film.