Recenze: Válka bohů [Immortals] - 50%

Theseus a král Hyperion spolu bojují o absolutní luk, což z povzdálí sledují bohové, aby se v pravou chvíli do věci vložili.



I když trailer vypadá jako by šlo o přesnou kopii 300: Bitvy u Thermopyl, není to pravda.

Naprosto zásadní je zde osoba nekompromisního režiséra Tarsema Singha, který po spoustě videoklipů natočil pouze filmy Cela (s Jennifer Lopezovou), který možná znáte, a především The Fall, který pravděpodobně neznáte. Podívejte se na jeho trailer a úvodní titulky (u kterých vám až po shlédnutí celého filmu dojde, jak pečlivě zapadají do jeho děje a kdo se to v nich kde na tři vteřiny objeví) a dovolte mi malou odbočku:

The Fall je remakem bulharské pohádky/podobenství z roku 1981. Ano, opravdu. Zraněný kaskadér se zotavuje v nemocnici a vypráví malé holčičce absurdní pohádku, vymýšlenou "za pochodu" (a inspirovanou lidmi a věcmi kolem nich), kterou si holčička velmi barvitě představuje (a my ji vidíme s ní). Prostě takový Nekonečný příběh, ale hodně na tripu. The Fall obsahuje dechberoucí vizuální okamžiky. Pohádkové scény se natáčely v desítkách zemí po celém světě (včetně Prahy) a záměrně v nich nejsou žádné digitálně generované objekty nebo stavby - všechna ta místa opravdu existují! Kompozice barev, světel, kostýmů a lidských těl jsou občas naprosto úchvatné a chtěl bych některé mít v obrovské kvalitě zarámované na zdi. I některé scenáristické nápady jsou naprosto unikátní: Vypravěč začne holčičce vyprávět "Story of an Indian", a my vidíme, jak si holčička představuje typického Inda s turbanem, v jeho tradičním indickém sídle. Když se o něco později vypravěč zmíní o wigwamu a squaw, dojde nám, že od začátku měl na mysli amerického Indiána, nicméně až do konce filmu už vidíme jen tradičního Inda.

Přitom má více než dvouhodinový The Fall mnoho naprosto zásadních scenáristických a režisérských nedostatků a mnoho jeho scén (těch v "reálném světě") je tak rozvleklých, že ač jsem některé sekvence (dvouhodinového) filmu viděl mnohokrát a mnohokrát je obdivoval, dodnes jsem v sobě nenašel dost síly, abych se na něj podíval vcelku, od začátku do konce! Ani jednou. To se mi vskutku často nestává a jediný další film, u kterého jsem na tom podobně, jsou šílené Southland Tales (trailer) Richarda Kellyho.

Ale zpět k Válce bohů. Ta není stejně úžasnou monumentální bizarní hromadnou autonehodou jako The Fall nebo Southland Tales, ale má s nimi ledacos společného. Bohužel.

Základní syžet je velmi prostý: Zlý král Hyperion (Mickey Rourke) chce najít božský luk, který mu dá absolutní moc. Theseus (Henry Cavill) je chlapík z lidu, který se chce Hyperionovi pomstít za to, že osobně podřízl jeho matku. Bohové by se do toho rádi vložili (Zeus fandí Theseovi), ale oficiálně nesmějí, tak to dělají nenápadně. A vyvrcholí to velkou bitvou u hory, ve které jsou uvězněni (a posléze z ní vypuštěni) Titáni. Problém je, že mezi slušně fungujícím intrem a závěrečnou bitvou je přibližně hodina vesměs nezajímavé vaty, ve které si většinou Theseus povídá o blbostech s krásnou věštkyní, němým mnichem a jednou nebo dvěma dalšími figurkami. Ti všichni jsou naprosto nezajímaví a nejvíc z nich Henry Cavill v hlavní roli, který působí jako nějaký "nezajímavý nesympatický svalnatý debílek", což u mě vzbuzuje velké obavy z nového Supermana, ve kterém hraje titulní roli.

Naopak zcela úžasný je Mickey Rourke, který řeckého krále hraje trochu jako Marselluse Wallace z Pulp Fiction, jenom místo "Zavolám pár negrů s letlampama" říká "Witness hell" předtím než hrdinovi podřízne maminku. Bohužel, je ho ve filmu strašně málo!

Dočkáme se několika výtvarně úžasných scén a kostýmů. Mnohé z nich jsou navrženy jako kdybychom se dívali na lacinou poloabstraktní divadelní inscenaci, jen s nějakými monumentálními dokreslovačkami v pozadí. Nebo lacinou televizní pohádku z roku 1985 s výpravou geniálního Theodora Pištěka. Tato stylizace je zcela určitě záměrná, ale obávám se, že nebude každému po chuti. Hlavně je ale v příkrém rozporu s milionovými digitálními armádami a ropnými tsunami (nebo co to bylo) v jiných scénách. Některé scény jsou monumentální, jiné jsou (opět zcela záměrně) extrémně komorní, jako například souboj s Minotaurem v labyrintu, kdy celý labyrint je reprezentován jednou menší místností a Minotaurus není mýtická příšera, nýbrž tlustý polonahý wrestler s ostnatou přlbou v přibližném tvaru býčí hlavy.

Co se týče milionových armád, stojí za zmínku také závěrečná bitva, ve které je milionová armáda reprezentována především třiceti chlapíky, kteří se pošťuchují v úzkém klaustrofobickém tunelu (zbylých 999 970 zřejmě čeká venku až přijdou na řadu), zatímco v sousední hoře zuří bitva Titánů s olympskými bohy, která je extrémně brutální a po všech stránkách bezchybná i když se celá odehrává v místnosti deset krát deset metrů (navíc s velkou krychlí uprostřed) a vypadá spíš jako něco z psychedelické zombie videohry než z eposu o bozích. Kdyby byl celý film jen o tom, co dělají bohové, byl bych z něj pravděpodobně nadšený, ale bohové hrají podobné druhé housle jako Hyperion. Možná bude zajímavé pokračování - film totiž končí docela slušným příslibem.

Je vidět, že Tarsem měl opět volnou ruku a opět si mohl natočit něco, v čem se jasně zrcadlí jeho unikátní vize, kterou nikdo kromě něj nechápe. Je to kočkopes, u kterého by ani tak nevadilo, že je bizarní, ale vadí, že je místy hrozně nudný. Na druhou stranu, obsahuje nejméně dvacet minut tak úžasných a unikátních scén, že možná stojí zato vidět ho jen kvůli nim.

P.S: Připomínky ve stylu "Takhle to historicky nebylo, tenhle bůh tohohle člověka neznal a taky měli úplně jiné šaty" jsou samozřejmě směšné a u tohoto filmu zcela irelevantní.

P.P.S: Film byl 3D, ale nepamatuji si, že by mu to nějak prospělo nebo uškodilo. Spousta záběrů byla velmi tmavá, ale vypadalo to jako výtvarný záměr, bez ohledu na 3D.

P.P.P.S: Nejnovějším projektem Tarsema Singha je Sněhurka natočená ve stylu indické komedie, pokud to dobře chápu.