Retro Recenze: Malý krámek hrůz [Little Shop of Horrors] - 90%

Malý krámek hrůz (u nás v kinech nikdy neuvedený) je roztomilý retro muzikál z roku 1986 o obří lidožravé (a zpívající) kytce. "Retro" v tom smyslu, že je záměrně natočen jako filmy z 50. - 60. let.



Než se ale dostaneme k tomuto filmu, zastavme se u jeho dvou předchůdců:

Film se stejným názvem (tj. Little Shop of Horrors) natočil už v roce 1960 Roger Corman, údajně jako důsledek sázky, že natočí celovečerní film za dva dny. Což se mu povedlo, ale film podle toho vypadá. Mladý zaměstnanec květinářství se v něm seznámí s masožravou mluvící kytkou a ta mu slíbí slávu a úspěch za přísun čerstvého (lidského) masa. Ostatně, můžete se na film hned sami podívat, protože je v plné verzi (legálně) k dispozici na YouTube. Ale je dost k nepřežití, protože rozhodně není dobrý, ale přitom ani tak strašný, aby byl zábavný. Doporučuji vaší pozornosti tehdy zcela neznámého mladého Jacka Nicholsona v roličce masochistického pacienta u zubaře.

Cormanův film sice měl záblesky záměrného humoru, ale ani jako komedie moc nefungoval.

Komedií byl až stejnojmenný divadelní muzikál Alana Menkena a Howarda Ashmana, který byl poprvé uveden v roce 1982 a děj filmu značně přepracoval, byť zachoval moho původních elementů (mluvící kytka, zubař, masochista). Tento divadelní muzikál se v USA dodnes těší slušné popularitě a je pravidelně inscenován například různými středními školami, což ho rozkošně vrací k jeho béčkovým kořenům.

Čímž se konečně dostáváme k celovečernímu film z roku 1986, který je adaptací tohoto muzikálu (t.j. jde o podobný proces Film -> Divadlo -> Film jako u Producentů) a funguje na několika různých úrovních:

Především je to opravdu kvalitní muzikál, co se týče hudby (Menken) i velmi nápaditých textů (Ashman). Pokud vám jsou jména Ashman a Menken povědomá, tak vězte, že právě díky Little Shop of Horrors si jich tehdy všiml Disney a nabídl jim skládání písniček pro Malou mořskou vílu. Čímž začala jejich mnohaletá hegemonie v kategoriích "Nejlepší píseň" a "Nejlepší hudba" všech myslitelných filmových cen (později zredukovaná na hegemonii Alana Menekena, když Ashman zemřel na AIDS). Především kvůli nim byla na Oscarech filmová hudba znovu rozdělena na kategorie "drama" a "komedie nebo muzikál", protože jinak by si nikdo jiný než Menken neškrtl. A jen díky Menkenovi si dnes můžeme připomenout jak umí Batman zpívat.

Dále má Little Shop of Horrors opravdu snové obsazení. Hlavního hrdinu hraje (a zpívá) Rick Moranis, jeho milou Ellen Greeneová (která ji hrála v divadelní verzi, s neuvěřitelným hlasovým rozsahem) a kytku mluví a zpívá nedávno zesnulý Levi Stubbs ze skupiny Four Tops. V dalších rolích se objevují největší tehdejší komediální esa, viz nová verze té scény s masochistou a zubařem.

Kromě toho má film krásnou stylizaci do 50.-60. let a muzikálů tehdejší doby, spočívající např. v pestrobarevnosti kostýmů a v tom, že všechny jeho exteriéry záměrně vypadají jako kulisy (a jsou to kulisy).

No a všechno to funguje samozřejmě také díky režisérovi, kterým je Frank Oz. Tomu bych měl asi časem věnovat samostatný článek, ale vězte, že má jednak na svém kontě spoustu komedií (z nichž spousta u nás bohužel nikdy nešla) a jednak má zkušenosti s loutkami, neboť jako blízký spolupracovník Jima Hensona mnohé slavné vodil a mluvil. Mimo jiné Slečnu Piggy a Yodu. Ano, ten samý člověk mluví Slečnu Piggy a Yodu. A v tomhle filmu měl opravdu tunu dobrých nápadů, včetně některých, které jsme viděli později jinde:

(Tím rozhodně nechci naznačovat, že Svěrák musí nutně být zloděj nápadů - jen že rozhodně nebyl první, koho tohle napadlo)

Frank Oz totiž - kromě toho že velmi precizně všechny režíroval na přesné hranici muzikálu a parodie na muzikál - vymyslel jak dát život opravdu hlavnímu hrdinovi, tj. masožravé, mluvící, zpívající a celkově velmi živé kytce, která v průběhu filmu roste, až dosáhne velikosti několika metrů.

Až se budete na film koukat (což byste rozhodně měli, jak už jste asi pochopili), všímejte si, jak hbitě a elegantně se kytka hýbe, i když má metr a později zaplňuje celou velkou místnost. Až po několikerém sledování mi došlo, že v naprosté většině filmu kytka není ani CGI (které tehdy neexistovalo) ani žádný optický trik (jako zadní projekce, animace apod), ale obrovská loutka, kterou muselo vodit několik dobře ukrytých lidí. To ale stále nevysvětlovalo scény, ve kterých se její dvoumetrový "květ" hýbe tak svižně, že by ho museli ovládat nějakou extra silnou hydraulikou a při nejmenší chybě loutkoherce by zabil okolostojící živé herce. Trik spočívá (kromě velmi šikovného střihu) ve skutečnosti, že akčnější záběry a songy jsou natáčeny zpomalenou kamerou a pak puštěny normální rychlostí, takže jsou vlastně zrychlené a živí herci při jejich natáčení museli zpívat a hrát několikanásobně zpomaleně. Když to víte a ty herce velmi pozorně sledujete, občas si všimnete, že jejich pohyby jsou trochu divné. Ale i tak, klobouk dolů. Takhle se dělají kvalitní nápadité triky. Viz Macourek s Vorlíčkem nebo Brdečka s Lipským (jejichž Adéla ještě nevečeřela vznikla před muzikálem, ale po původním černobílém filmu).

Jako by to všechno nestačilo na výjimečný film, s Little Shop Of Horrors se pojí také neuvěřitelná historie nejdražšího alternativního konce, který neuvidíte. Předpokládám, že vás nepřekvapí odhalení, že film končí happyendem, jako každá správná muzikálová romantická komedie. Původně natočený film ale obsahoval dlouhou závěrečnou scénu, kdy kytka sežere všechny hlavní postavy, pak celý New York a v posledním záběru obepíná Sochu svobody. To diváky na testovacích projekcích natolik rozhodilo, že byl narychlo natočen šťastný konec, který ve filmu je. Původní konec, včetně pětiminutového trikově náročného masakru je k vidění na YouTube v podobě černobílých nehotových záběrů (nekoukat dokud neuvidíte celou původní verzi!). Warner Bros. chtěli konec zrekonstruovat, ale původní negativy byly bohužel zničeny při požáru skladu. Působivá tečka za osudem tohoto výjimečného (u nás zcela neznámého) filmu.

P.S: V naší televizi šel tento film kdysi pozdě v noci s českým dabingem, který byl vynikající (režie Olga Wallo) a písničky byly otitulkované. Jinak samozřejmě originální znění je originální znění, ale velmi výrazně doporučuji aspoň anglické titulky, protože texty písní jsou naprosto zásadní pro děj a jsou občas velmi kulometné a sofistikovaně vtipné.