Recenze: Bůh masakru [Carnage] - 70%

Jeden chlapec na dětském hřišti víceméně omylem praští druhého chlapce větví do obličeje. Následně se sejdou jejich rodiče (dva otcové, dvě matky), aby se dohodli, jak se to bude řešit.

Film Romana Polanského Bůh masakru vznikl podle stejnojmenné divadelní hry a vypadá skoro jako zfilmované divadelní představení. Skoro. Samotný "útok" vidíme pod úvodními titulky a dále se celý film odehrává v jednom obýváku, s párminutovými odskočeními si do koupelny a na chodbu. Nehraje v něm nikdo jiný, než Jodie Fosterová, John C. Reilly, Kate Winsletová a Christoph Waltz (občas někdo další zatelefonuje, ale není nikdy rozumět tomu, co říká). Film byl natočen ve studiu, ale díky zvukovým efektům a realistickým trikům to vypadá, jako by za okny byl skutečný živý New York.

Musím říct, že dávám přednost takovýmto filmům před divadlem. Na rozdíl od divadla se mohu těšit na střih a detaily obličejů. Na rozdíl od divadla se mohu spolehnout, že scény byly natáčeny vícekrát a já z každé uvidím tu verzi, ve které herci hráli nejlépe. A samozřejmě ta drobnost, že Johna C. Reillyho a Christophera Waltze v detailním záběru uvidím raději než XXXX a YYYY (dosaďte si nějaká slavná jména, která jsou k vidění v pražských divadlech) z dvaceti metrů.

Herci jsou samozřejmě skvělí, ale samotný scénář (respektive divadelní hra) mi nepřijde dvakrát zajímavý nebo vtipný. Od začátku je nám jasné, že úvodní slušňácká konverzace přeroste nakonec ve verbální a možná i fyzický terorismus, nitra se obnaží a zrcadla budou nastavována. To se skutečně stane, a stane se to způsobem, který sice obsahuje několik desítek příjemných hereckých momentů a vtipných hlášek (z toho asi polovinu má na svědomí Waltzova postava, která je příjemně ironická a nad věcí), ale neřekl bych o něm, že "hladce šlape", nebo něco podobného.

Přestože má film jen asi 75 minut (nebyla divadelní hra delší?), scenáristické triky, potřebné k tomu, aby návštěva neskončila a čtyři hrdinové zůstali spolu ještě aspoň chvíli, jsou až příliš okaté a násilné. A proměna hrdinů je až příliš rychlá. Z distingovaných dospělých se stanou řvoucí zrůdy doslova během pár minut. A opilí jsou asi 30 sekund po prvním loku alkoholu, přestože se celý děj odehrává v reálném čase.

Polanski zřejmě viděl divadelní hru a rozhodl se, že si mezi dalšími dvěma třináctkami střihne tuhle rychlovku. Inu, proč ne... Mohlo to dopadnout mnohem hůř.