Recenze: Den zrady [Ides of March] - 70%

Ryan Gosling se stará o mediální část kampaň George Clooneyho, který kandiduje v amerických demokratických primárních volbách. Ale všechno se to nepříjemně zamotá, když mu zavolá šéf konkurenční kampaně (Paul Giamatti) se zajímavou nabídkou: Aby změnil tým...

Především opět nějaké to "uvádění na správnou míru" poté, co jste viděli trailer: Den zrady by se možná v některých okamžicích dal teoreticky označit za thriller (protože je něco v sázce a něco skrytého se odhaluje), ale rozhodně v něm není ani náznak něčeho jako "spiknutí", "honička", "akční scéna", "atentát", "vražda", "full frontal" a podobně.

Film vyžaduje jistou orientaci v systému amerických voleb - například pochopit, že v primárkách spolu soupeří dva Demokraté o to, kdo z nich vyhraje kolik států a kdo se tudíž stane nominovaným na prezidenta za Demokraty. Nebo to, že Republikáni mají logický zájem podpořit toho kandidáta Demokratů, který bude mít pak v prezidentských volbách menší šanci proti kandidátovi Republikánů. Nicméně, Republikáni se v tomto filmu téměř nevyskytují (i když Clooneyho protivník používá na plakátech "seriózní" font, který většinou používají Republikání). Dost hajzlů se najde i mezi Demokraty.

Vlastně, ve filmu ani moc hajzlů není. Film je spíš o tom, že v tomhle byznysu se nedá věřit nikomu ani ničemu, a že integrita a pravdomluvnost v něm mají cenu buď nulovou, nebo absolutní - podle toho, z jaké stránky se na to díváte. Každý občas v životě udělá nějakou chybičku, například něco neřekne nadřízenému, nebo se s někým nesprávným vyspí. A následky jsou v tomto prostředí katastrofální.

Film má výborné obsazení. Kromě výše uvedených také Philipa Seymoura Hoffmana jako Goslingova přímého nadřízeného, Marisu Tomeiovou jako novinářku nebo Evan Rachel Woodovou jako pohlednou stážistku, která vše zkomplikuje.

Bohužel, i když obsahuje několik velmi silných, chytrých scén a dobrých vtipů, film jako celek poněkud skřípe. Hlavně v tom, že jeho protagonisté jsou nám představeni jako naprostí profíci, a hlavní zápletka pak stojí na tom, že tito profíci dělají naprosto zásadní začátečnické boty. A některé scény (proslov o alternativních palivech, napjatá diskuse před obrovskou americkou vlajkou) jsou tak naivně prvoplánovité, že jsem si skoro nebyl jistý, jestli jsou míněny vážně, nebo to má být ironie.

Den zrady je už čtvrtým filmem, který Clooney režíroval, ale Dobrou noc a hodně štěstí je pořád nejlepší.