Recenze: Hugo a jeho velký objev [Hugo / Hugo Cabret] - 80%

Malý Hugo žije ve 30. letech minulého století tajně za zdmi pařížského nádraží a stará se zde o hodiny. Jeho otec zemřel a Hugovi po něm zůstal jen automaton - mechanický robot, který nefunguje, ale kdyby fungoval, možná by Hugovi předal vzkaz od otce. Hugo má na nádraží dva nepřátele: Jednak "ochrankáře" (Sacha Baron Cohen) s jeho dobrmanem a jednak starého dědulu (Ben Kingsley), který prodává na nádraží hračky, má sympatickou vnučku (Chloë Grace Moretzová z Kick-Ass) a nutí Huga, aby pro něj pracoval, jinak mu nevrátí deník po tátovi.

Především musím napsat, že tento film Martina Scorseseho (který většinou netočí mládeži přístupné filmy) úchvatně vypadá, a je to jeden z pár filmů, který vám rozhodně DOPORUČUJI vidět ve 3D. Třetí rozměr je zde totiž velmi organicky použit k tomu, aby filmový svět vypadal "nadživotně" a plastičtěji než realita. Samozřejmě za pomoci mnoha a mnoha triků (film rozhodně musel být velmi drahý).

Film je adaptací knihy Briana Selznicka (ano, jde o příbuzného toho Selznicka) a obávám se, že nejde o adaptaci příliš dobrou.

Film, ačkoliv obsahuje některé úžasné scény, působí celkově dosti roztříštěně a rozvlekle. Má přes dvě hodiny a jeho první polovinu se z dějového hlediska nestane téměř nic jiného, než že se seznámíme s hlavními postavami a sledujeme, jak funguje Hugův každodenní život na nádraží. Přitom jediná trochu nepředvídatelná postava je Sacha Baron Cohen, který předvádí opět cosi bizarního, ale opět zcela jiného než ve všech svých ostatních filmech - asi je to opravdu dobrý herec. Ale jeho šílený přednosta (nebo co to je) s temnými traumaty působí mezi okolními černobílými postavami jako pěst na oko.

Pak se film najednou stane výrazně zajímavějším, když vyjde najevo, že onen starý dědula z hračkářství je ve skutečnosti Georges Méliès, slavný průkopník filmu a filmových triků, který jako jeden z prvních přišel s nápadem, že filmy mohou vytvářet nové snové světy, nejen zaznamenávat realitu kolem nás. Pravděpodobně jste od něj viděli přinejmenším tuto pecku, která vznikla před 110 lety:

V tuto chvíli se film, na který se díváme, změní v oslavu kinematografie jako takové a my posloucháme, jak Méliès vzpomíná na mládí a vidíme, jak tehdy vznikaly jeho filmy. Současně se ho všichni snaží přesvědčit, aby přestal být na stará kolena zatrpklý a znovu oživil svou starou slávu tvůrce filmů. Tato část filmu je naprosto super, a jde do značné míry vlastně o hraný dokument, kdy sledujeme přesné rekonstrukce toho, jak Méliès natáčel a dělal triky.

Problém je, že tato úžasná druhá (necelá) polovina, není nijak rozumně skloubena s polovinou první, a celá ústřední zápletka s mrtvým tatínkem a jeho odkazem je vyřešena značně neuspokojivě. Bizarní je ostatně už základní premisa, spočívající v tom, že Hugův tatínek v muzeu najde rozbitého robota, kterého se doma marně snaží opravit (spolu s Hugem) a pak zemře, aniž by robota nějak uvedl do chodu. Načež Hugo žije pouze snahou o opravu robota, protože se domnívá, že pak mu robot předá nějaký vzkaz od otce (nakreslí něco svým mechanickým perem). Jak by se do něj ten vzkaz mohl dostat, když otec nikdy ani nepochopil, jak vlastně robot funguje, natož aby ho uvedl do provozu? Vysvětlena není ani otcova smrt. Nejdříve to vypadá, že "uhořel za zvláštních okolností", ale pak se o tom už nemluví a pouze se konstatuje, že - ano - uhořel.

Myslím, že Hugo není vhodný film pro malé diváky. Obávám se, že by se při něm ukrutně nudili, protože občasná honička po nádraží nebo strašidelný sen jim stačit nebudou a úžasnou výtvarnou podobu filmu neocení. Z trailerů by se mohlo zdát, že ve filmu dojde ke spektakulární vlakové nehodě nebo že mechanická figurka začne pohádkově létat, ale ani jedno z toho není to až tak úplně pravda.

Film se mi velmi líbil, ale líbil se mi způsobem "To je krásné, jak ten Scorsese umí svoje řemeslo, jak cituje různé slavné filmové věci a prostě má rád film". Nikoliv způsobem "To je ale úžasný magický svět, ve kterém jsem se na dvě hodiny ocitl". Je vám ten mírný rozdíl jasný?

P.S: Filmový "Georges Méliès" má podstatně jiný osud, než jeho skutečná předloha. Přejímá z ní opravdu jen to nejzákladnější a rozhodně nejde o životopisný film. Něco podobného byl Burtonův Ed Wood, který se mi líbil o dost víc a je to asi nejlepší film Burtonovy kariéry.

P.P.S: Nevím jakou náhodou / šťastným rozhodnutím k tomu došlo, ale film je TITULKOVANÝ, nikoliv dabovaný!