Recenze: Kdo, když ne my [Wer wenn nicht wir] - 60%

Pravdivý životní příběh Bernwarda Vespera, německého spisovatele, který žil s Gudrun Ensslinovou, předtím než dala přednost Andreasi Baaderovi.

Kardinální otázka zní: Říkají vám něco ta jména v úvodu?

Pokud se nezajímáte o německou politiku minulých desetiletí, Andrease Baadera si možná budete pamatovat jako hlavního protagonistu výborného filmu Baader Meinhof Komplex. V něm se vyskytuje i Gudrun Ensslinová a možná se v něm mihne i Bernward Vesper, ale to už si opravdu nepamatuji: Pro příběh Rote Armee Fraktion totiž Bernward Vesper není nijak příliš důležitý.

Otázka je: Čím byl vlastně tak důležitý, že o něm vznikl samostatný film?

Od samého začátku je film sérií událostí ze života Bernwarda Vespera, z nichž většina není nijak moc zajímavá. Měl ujetého autoritativního otce, prožíval volnou lásku se dvěma ženami a s jednou z nich pak měl dítě. Fandili anarcho-komunismu. Vydával a psal literaturu. Nakonec ho matka jeho syna opustila a on se zbláznil.

Když jsem na film koukal, velmi brzy mi došlo, že jde o adaptaci románu a/nebo životopisný snímek, protože z dramatického filmového hlediska to celé nedávalo přílišný smysl.

I když je film zručně řemeslně natočen (a i když je v něm nejeden full frontal obou pohlaví!), hlavní hrdina je v něm podán jako tuctový bohémský autodestruktivní loser a nic víc. Několikrát jsem si při promítání vzpomněl na Tři sezóny v pekle, ale Kdo, když ne my je méně audiovizuálně zajímavé a zřejmě chce, abychom s hlavním hrdinou nějakou soucítili nebo ho chápali, což opravdu není možné.

A není to jen tím, že je to bohémský autodestruktivní loser, ale i tím, že film je natočen pro Němce a nezatěžuje se s vysvětlováním historických souvislostí, jako například "co že to vlastně prováděl za války hrdinův otec?" (lezl Hitlerovi do zadku), "co jsou zač ti němečtí spisovatelé, jejichž jména létají vzduchem?" (nevím, jsem igorant), a dalších podobných. Vidíme například prostřih na dobové televizní záběry nějakých lidí v kvádrech s tyčemi a někoho zakrvaveného, ze kterých si musíme (bez jakéhokoliv vysvětlování) odvodit, jaká že důležitá historická událost se právě odehrála a co z ní vyplývá pro naše hrdiny. Já si ty tyče shodou okolností pamatoval z filmu Baader Meinhof Komplex, ve které byla zobrazena tatáž situace tak, že mi i jako kontextu zcela neznalému byla jasné, co se stalo a co z toho tehdy vyplývalo.

A to je to nejdůležitější: Film Baader Meinhof Komplex má nesrovnatelně širší záběr, než Kdo, když ne my, a přitom je výrazně smysluplnější, zajímavější i historicky poučnější.

P.S.: O víkendu, pár dní po zhlédnutí tohoto filmu, jsem v Mnichově spal v hotelu na této adrese. Náhoda?