Recenze: Láska je láska - 30%

[Neupravovaný text distributora] Osmnáctiletá Maruška žije se svým dědečkem Vlastimilem. Touží potkat svého prince a prožít romantickou lásku, jakou zná z filmů. Svého vysněného prince skutečně potká. S Markem prožije krásné prázdniny, první milostné dobrodružství, ale také první zklamání... To, že pravá láska nikdy neodkvete, zjišťuje i Maruščin dědeček Vlastimil. Po letech potkává svoji dávnou milou Libušku. Jsou jako dva mladí zamilovaní blázni. Je to láska s vůní marihuany. Vtipná a svérázná důchodkyně Libuška totiž na stará kolena této léčivé bylině propadla... Honza je Maruščin soused i nejlepší kamarád. Jeho matka, úspěšná manažerka Zdena, ho přistihne, jak se v autě líbá s mužem. Zdena se ovšem se synovou orientací nehodlá smířit a rozhodne se předělat ho na „normálního chlapa“. To ale přináší jen spoustu komických situací. Pro syna má pochopení alespoň otec Karel. Je to bývalý ligový fotbalista, dnes už jen údržbář na stadionu. Žije vedle své dominantní manželky život ušlápnutého muže, který se jednou za čas, když je pod vlivem alkoholu, odhodlá k neúspěšné domácí vzpouře. Nečekaným propletením osudů všech hlavních hrdinů vznikne řada vtipných, absurdních, zapeklitých i dojemných situací okořeněných jemnou nadsázkou a ironií. Přesně tak, jak se to stává i v životě.

Při recenzi tohoto filmu budu dělat zásadní spoilery, protože jeho děj je naprosto typickým příkladem toho, proč je současný český film v hajzlu koncích.

Totiž, český film se nachází ve stádiu, kdy většinou není problém nasvítit scénu, postavit kameru tak, aby to mělo smysl, postavit před ni kvalitní herce, nechat je chvíli něco dělat, správně to sestříhat a přidat k tomu hudbu, která je smutná nebo veselá, podle požadavku režiséra. To všechno víceméně funguje.

Co nefunguje, je možnost nějak se identifikovat s hrdiny filmu, pochopit co jsou zač a pochopit, jak a proč se v průběhu filmu mění jejich chování a naše nahlížení na ně. Tohle všechno považuje většina dnešních českých filmařů za balast, a jsou přesvědčeni, že když obsadí kvalitního českého herce, který je dobře nalíčen a nasvícen, a nechají ho něco říkat, tak výsledek bude smutný pokud se k tomu dá smutná hudba, nebo veselý pokud se k tomu dá veselá hudba. Podle toho, jestli ve filmu převažuje veselá nebo smutná hudba, pak vznikne komedie nebo drama. Pokud jsou filmaři ambiciózní, tak promíchají scény s veselou a smutnou hudbou, na začátek dají ambivalentní citát od Exupéryho a vznikne hořká komedie, která dojme, ale současně zahřeje u srdíčka.

YOU WISH!

Většina postav ve filmu Láska je láska jsou odporné, zavrženíhodné svině, zneužívající své okolí. Byla by z toho správná depka ve stylu Todda Solondze nebo Poupat, ale tvůrci se rozhodli natočit to jako... já vlastně nevím jako co! Chvílemi to zřejmě má být smutné, ale pak najednou přijde scéna jako od Trošky nebo z Prciček...

Nejsmysluplnější (a nejzajímavěji zahraná) je postava osmnáctileté slepé klavíristky (Aneta Krejčíková, která hrála striptérku v Poupatech). Je to naivní, zranitelné děvče, které žije s dědečkem (Nárožný) a hrozně by chtělo chlapce. Pak dostane milostný dopis od chudého Roma (Maciej Cymorek), který ji náhodou uviděl v restauraci, kde ona hraje a on myje nádobí. Pak se spolu dají dohromady, přičemž on jí namluví, že je modrooký blonďák (tj. neRom) a odveze ji na výlet do přírody (autem, které sebere kamarádovi), kde ji během dvou dní naučí plavat, řídit auto, připraví ji o panenství na špinavé matraci a přivede do jiného stavu. Pak se Nárožný dozví, že jde o Roma, a protože je rasista, dostane z toho infarkt. A Krejčíková Cymorka nechce už v životě vidět a ten odjede do Londýna.

Takže:

1) Cymorek je svině, protože se při seznámení s Krejčíkovou vydával za někoho jiného. Kdyby to s ní myslel vážně, jistě by to neudělal, protože každému musí být jasné, že při dlouhodobém vztahu se etnikum jednoho z partnerů dost dobře zatajit nedá. Tedy mu šlo celou dobu jen o to, aby ji zprznil? Cymorkovo vysvětlení "já se vydával za bílého jen proto, že ty jsi to chtěla" chápu především tak, že Cymorek věděl, že Krejčíková je rasistka, a podle toho se zachoval, aby smočil.

2) Nárožný, kromě toho že je xenofob a rasista, je skutečně zajímavý pěstoun, když nechá osmnáctiletou slepou extrémně naivní vnučku odjet na dva dny pryč s někým, koho nikdy neviděl a nic o něm neví.

3) Krejčíková je naivní, chová se jako dvanáctiletá, a zapře Nárožnému, s kým to dítě vlastně má. Na konkrétní otázku "Ale nemáš to s tím přičmoudlým, viď že ne? Víš, že by mi to zlomilo srdce." odpoví záporně a tvrdí, že to má s tím sousedovic klukem, který je "léčen z homosexuality". Následně se jí narodí hnědé dítě a Nárožný umře na další infakrt.

Tudíž se všichni tři zachovali jednou nebo vícekrát jako maximální svině a zničili život těm kolem sebe. Ale když se v posledním záběru objeví před dveřmi Krejčíkové usměvavý Cymorek (protože v Anglii zřejmě našel sám sebe a peníze), má to divák chápat jako šťastný konec, přestože k tomu není jediný logický důvod a v nejbližších následujících vteřinách by se musel odehrát tento hovor:

On: Ahoj, jak je, jsi tu sama?

Ona: Je tady můj manžel, ten kluk od sousedů. 

On: Vždyť je to gay!

Ona: To je, ale on mi chtěl pomoci když jsem přišla do jiného stavu, tak to otcovství vzal na sebe. A já mu chtěla pomoct, protože jeho homofobní matka (Stašová) gaye nenávidí. Je na mě hodný. 

On: Ty jsi přišla do jiného stavu?

Ona: Ano, s tebou. 

On: Well done! A co na to dědeček, který mě nenávidí?

Ona: Když to zjistil, tak umřel. Takže se teď musíme navíc starat o jeho milenku, která má Alzheimera a pořád jenom hulí trávu (Balzerová). Kdybychom se o ni nestarali, tak by ji dali do ústavu, protože je nesvéprávná. 

On: To je všechno v pohodě. Teď se prostě rozvedeš, tu důchodkyni dáme pryč, vezmu si tě já, všem řekneme, že to dítě je moje, Stašové vysvětlíme, že její syn je pořád gay a musí ho dále léčit a já nás budu živit, protože jsem v Anglii nalezl mnoho autorádií. 

Ona: Nebo na tebe taky můžu zavolat policajty!

Tento rozhovor ale neuvidíme. Všechno zůstane nevyřešeno, nebo se to naprosto iracionálně samo od sebe vyřeší těsně před koncem filmu tím, že se na sebe lidi usmějí a hraje k tomu optimistická hudba.

Simona Stašová celý film vlastního syna "léčí z homosexuality" tím, že mu dohazuje dcery svých kolegyň, "náhodou" mu nechává u postele ležet hetero pornočasopisy a nakonec ho odvede do nevěstince, zatímco se sama v posteli ukájí vibrátorem a její manžel Vetchý v jiné místnosti masturbuje při fotbalu. To je kompletní popis této postavy a jejího partnerského vztahu. A opět: Má to být komická postava, jejímž eskapádám se máme smát a jejíž temné nitro není ani v nejmenším potrestáno a minutu před koncem filmu se pravděpodobně "napraví" (píšu "pravděpdobně", protože se při tom tak divně zakření a dále už se to neřeší). A ponechávám zcela stranou, zda může někomu připadat vtipné vidět Simonu Stašovou, jak se ukájí vibrátorem, nebo ne.

Z kategorie "totální WTF" pak je hlídač v galerii Rudolf Hrušínský, který celý film pouze mluví o souložení a erekcích a dívá se všem ženám na (oblečená) prsa (která vždy vidíme v detailním záběru přes celé plátno). Nakonec pomůže svému kolegovi Nárožnému ke zdárné erekci tím, že mu na ni dá nějaký přípravek, jehož krabičku dlouho ukazuje na kameru a vyndá ji ze své skříňky, ve které má vylepený velký plakát na tentýž přípravek. Kromě toho se ve filmu vyskytuje mnoho dalších detailních záběrů na různá elegantní loga ("Charouz", "Nokia").

Nejsmutnější na tom je, že film má po technické stránce slušnou úroveň, a že v něm hrají převážně herci, kteří jsou schopni výborných výkonů a občas se o ně snaží i v tomto filmu. Výsledek ale hrozně připomíná shity Martina Kotíka (což možná není náhoda, protože měly stejného producenta), ale je o to horší, že se snaží dotýkat "citlivých témat" (slepota, rasismus, drogy, homosexualita, absence erekce) a dělá to strašlivě neomaleně a ve výsledku působí xenofobně, homofobně a rasisticky.

Po sledování takovéhoto filmu si musím říct "Zlatý Vejdělek, zlatý Hřebejk". A to je vskutku neveselé pomyšlení...