Recenze: Perfect Sense - 70%

Ewan McGregor a Eva Greenová se mají rádi na pozadí celosvětové katastrofy.

Film Perfect Sense (jehož název by se dal klidně přeložit jako "Dokonalý smysl" a dávalo by to stejně dokonalý dvojsmysl jako v originále) je technicky vzato katastrofický film. Celý se odehrává na pozadí globální pandémie, která připravuje celosvětovou populaci postupně o jeden smysl po druhém. Před každou ztrátou smyslu navíc dojde ke krátkému (několik minut až desítek minut) intenzivnímu psychickému výkyvu - před ztrátou čichu jsou všichni chvíli zoufalí a nešťastní, před ztrátou chuti mají všichni chvíli nekontrolovatelný hlad, a tak dále.

Nikdo nezjistí, zda to celé byla nákaza z vesmíru, nepodařená biologická zbraň, trest Boží, nebo msta matky přírody za to, že ji devastujeme. A film o tom není.

Film je niterná, citová, intimní love story Ewana McGregora a Evy Greenové. On je šéfkuchař, takže se ho nákaza úzce dotýká od samého počátku (čich, chuť). Ona je epidemioložka, takže se jí nákaza úzce dotýká ještě víc.

Film je zajímavý ve svém přístupu, který dost intenzivně osciluje mezi věcně podanou hardcore apokalypsou a abstraktním esoterickým podobenstvím. Někdo to může pokládat za jeho chybu, ale dle mého názoru se to dá vydržet a výsledek nepůsobí jako paskvil. Ale i mě místy iritovalo, že jsem se musel přelaďovat mezi dvěma ne moc kompatibilními formami vyprávění. V jedné z nich se díváme na poměrně výpravně, věcně a logicky inscenované scény paniky a rozkladu společnosti, a sledujeme, jak se společnost přizpůsobuje epidemii (tzn. například co dělají majitelé drahých restaurací, když kuchaři i hosté přijdou o čich a chuť). Autor scénáře se v tomto případě jistě intenzivně zamýšlel nad tím, co by se doopravdy dělo, a výsledek je působivý i logický, jako z nějakého oldschoolového sci-fi/fantasy románu. Ve druhé polovině (nikoliv ve chronologicky druhé polovině, ale průběžně celý film) pak sledujeme, jak jsou postavy nešťastné / zadumané / opilé láskou, hraje depresivní/povznášející monotónní hudba (značně imitující Michaela Nymana), případně něčí ženský hlas (nikoliv hlas Evy Greenové) odříkává esoterická moudra (viz trailer) do střihových (převážně dokumentárně vypadajících) záběrů ze všech koutů světa, což působí jako Baraka nebo Strom života.

Většinou jsou tyto dva přístupy vybalancované způsobem, který má zajímavou dynamiku, ale občas mě to poněkud iritovalo - například když mě velice zajímalo, jak vlastně ty fáze nemoci probíhají a proč některé zasáhnou zdánlivě všechny lidi najednou a jiné ve velkém časovém rozpětí, nebo co přesně z některých aspektů nemoci vyplývá pro fungování vlád, nebo jak dlouhé období vlastně ve filmu sledujeme - několik dní nebo několik měsíců? Ale místo toho jsem musel sledovat, jak se hrdinové zrovna mají hrozně rádi a dovádějí spolu ve vaně. (Mimochodem, uvidíme prsa Evy Greenové a penis Ewana McGregora, takže si žádné pohlaví nemá na co stěžovat.)

Nejsem si jistý, jestli na mě film Perfect Sense zapůsobil tak, jak měli tvůrci v úmyslu. Ale nějakým způsobem na mě zapůsobil, včetně toho, že jsem se na chvíli zamyslel nad tím, jak jsem na tom vlastně dobře a o kolik hůř bych na tom mohl být.

A takových filmů moc není.

Výrazným plusem je v mých očích i to, že snímek má okolo 90 minut. Kdyby měl dvě hodiny, pravděpodobně bych tento zvláštní mix nevydržel sledovat bez usnutí / ztráty pozornosti.