Recenze: Čtyři slunce - 40%

Na malém měste žije cca. čtyřicetiletý Jára (Jaroslav Plesl) s manželkou Janou (Anna Geislerová), malou dcerou a cca. patnáctiletým synem z předchozího manželství Vénou. Jára je na tom fakt blbě. Je nezodpovědný, právě ho vyhodili z práce za hulení v pracovní době a jeho nejlepší kamarád je Karel (Karel Roden), vesnický guru mystik přes virgule a magické kameny. Jana je na tom také blbě. Jára se jí hnusí a zahýbá mu s Vénovým učitelem. Véna je na tom objektivně nejhůř. Chodí za školu, chlastá, hulí, a tráví většinu času v loserské partě punkera Jerryho (Jiří Mádl). Nezáviděníhodná situace všech se ještě katalyzuje, když je Jára unesen z domova Karlem, aby mu pomohl hledat "mistra", kterému chce předat nejmagičtější kámen.



Bohdan Sláma je přední český tvůrce žánru "všichni jsou v prdeli" a tentokrát se překonává. Úplně všechny postavy v tomto filmu jsou zcela zoufalé, na dně, zničené životem. Výjimkou je možná Jerry, který je většinu času zhulený / ožralý a v depresi je jen když vystřízliví. Všichni ostatní tráví celý svůj život v depresích / pláči / výčitkách. Všichni pravděpodobně sní o štěstí (kdo ne?), ale nikdo to nedává najevo, natož aby pro to něco udělal. (Někdo by možná mohl tvrdit, že činy jako "ukradnu peníze rodičům a uteču s ostatními punkery z domova" nebo "odejdu od manžela za milencem a vezmu s sebou naši malou dceru" patří do kategorie "dělat něco pro své štěstí". Já si to nemyslím.)

Není nic špatného na tom, natočit film, jehož hlavním motivem bude, že všichni jeho protagonisté jsou v prdeli a jejich situace je zcela bezvýchodná. Pořád to může být kvalitní a zajímavý film (viz např. Rekviem za sen, Bad Lieutenant atd...) Čtyři slunce ale v tomto ohledu zaostávají za ostatními Slámovými filmy: Většina herců v něm působí jako kdyby právě předváděli na konzervatoři krátkou hereckou etudu na téma "jsem v hajzlu" (a předváděli ji velmi dobře), nikoliv jako postavy, u kterých by nás mělo zajímat, co provedly předtím a co provedou potom. Když je otci víceméně jedno, že jeho patnáctiletý syn za školou bere drogy a chlastá, když sám otec taky bere drogy a uteče beze slova od rodiny se svým objektivně duševně chorým kamarádem protože jím je o to požádán, nenacházím jakýkoliv záchytný bod, na kterém bych mohl postavit jakékoliv své chápání této postavy. Je to troska, sama nic nevyřeší a řešit nechce, a časem ji potká něco ještě strašnějšího, pravděpodobně zemře a celému světu bude o trošičku lépe. V jednu chvíli, poté co je po prochlastané noci okraden kurvou v mosteckém hotelu (nebo kde) o peníze, které jeho kamarád ukradl své ženě, si stoupne k oknu a začne se něco broukat latinsky, což v nás má pravděpodobně vzbudit osvícení, že je v něm přeci jen cosi lidského. Na to jsem neskočil.

Přitom ta všobjímající marnost existence všech postav není ani nijak moc sofistikovaně vymyšlena a provázána. Na plakátu vidíme čtyři zdánlivě rovnocenné fotografie, ale přitom se Karel ve filmu vyskytuje jen asi jeho třetinu a Jerry ještě méně (někdy v první polovině filmu zcela zmizí a krátce se objeví až na konci, aby udělal deus ex machinu). Místo Jerryho, který je spíše jen rekvizitou a symbolem toho nejhoršího konce, by se do levého dolního okénka spíše hodil učitel, který píchá s Janou a jako jediný ve filmu projevuje něco jako normální lidské emoce.

Název filmu odkazuje prvoplánovitě pouze k tomu, že v jednu chvíli jsou na jednom plotě čtyři kýčovitá drátěná slunce. V druhém plánu MOŽNÁ název odkazuje k tomu, že "Four suns" zní jako "Four sons" a Bohdanu Slámovi prý umřel jeden z jeho pěti synů. Píšu MOŽNÁ, protože mi to někdo tvrdil po novinářské projekci a je možné, že si tím dělal srandu ze mně, z Bohdana Slámy nebo z českého post-post-modernismu.

Nemohu říct, že jsem se při filmu nudil. Většina jeho depresivních scén je dobře zrežírována, těkavě natočena a zahrána dobrými herci. Veškeré mé očekávání se ale poměrně záhy zredukovalo na uzavírání sázek, zda na konci filmu umřou úplně všichni a zda to bude na AIDS, na přejetí náhodným autem nebo na planetu, která narazí do Země.

A na tomto musím přiznat, že konec je nečekaný a upozornit vás, že budou následovat spoilery:

Ve filmu se několik scén točí kolem toho, že Karel se domnívá, že je senzibil (virgule, energie kamenů atd). Když unese Járu na jízdu neznámo kam, za jakýmsi nedefinovaným "mistrem", toto dobrodružství skončí samozřejmě neúspěšně a jde o jednu z hořkých teček filmu: Jára nakonec Karlovi prozradí, že údajný "magický kámen od mistra" je jen nějaký náhodný kámen, který sebral u cesty, aby Karlovi udělal radost. Na místě, kde se podle Karla měl nacháze "mistr", je totiž pouze zahrada s nerudným dědkem (Vladimír Merta), který Járu dvěma větami pošle do prdele, aniž by proběhla jakákoliv komunikace.

V závěru filmu pak Járův syn Véna uteče z domova a nabourá s Jerrym do náklaďáku, přičemž zemře Jerry a jeho přítelkyně a Jára Véna se ocitne v komatu.

Následuje scéna, ve které Jerry, jeho přítelkyně a Véna sedí na zahradě u Merty, jedí ovocný koláč a povídají si o tom, zda jsou zhulení nebo mrtví. Načež odněkud přijde Karel, pošle Vénu a pryč ze zahrady a následuje poslední záběr filmu, ve kterém Véna otevře v nemocnici poprvé od havárie oči.

Je jasné, že není možné tuto scénu rozebírat z hlediska logiky ("jak mohli mluvit na zahradě, když jsou mrtví, aha?"), nicméně mi nedávala přílišný smysl ani z hlediska snové filmové duchařsky-nábožensko-osvícené logiky.

Celý film je nám Karlova posedlost mystičnem podávána jako jakási jeho černohumorová marná obsese, ze které vznikají hořce humorné zápletky (ano, párkrát se ve filmu uchechtnete, ale komedií bych ho rozhodně nenazval), například když se Karel v hospodě snaží přednášet o magických kamenech, ale štamgasti ho ruší při meditaci, takže se s nimi porve.

Závěrečná scéna pak má zřejmě vzbudit v divákovi dojem, že na tom duchovnu a jiných světech přeci jen něco bude, ale co? Proč se čtyři postavy filmu (umírající nebo mrtvé) ocitnou na zahradě, kterou nikdy v životě neviděly, a viděla ji pouze pátá z postav, která o ní nikomu nevyprávěla? Pokud Merta je ve skutečnosti Zeus nebo Satan, proč předtím poslal Járu stručně a jasně do prdele a lhal mu? Pokud celá závěrečná scéna je pouze projekce v Járově hlavě (protože žádná jiná postava ve filmu nikdy Mertu neviděla)... No, to bychom tady byli ještě dva dny.

Závěr mi připadal plně ve stylu "plácnu tam něco nevysvětlitelného, aby se to snažili rozebírat dobře placení filmoví kritici, protože jinak na mém filmu vlastně není o čem mluvit". Nebo možná ve stylu "kvůli tomuhle mají festivalové poroty rády evropské artfilmy", což je ještě horší varianta.

Ale je rozhodně nutno ocenit, že vůbec vznikl film, který je tak solidně řemeslně natočen, že můžeme diskutovat o jeho zamýšleném vyznění a nepozastavovat se u nesrozumitelných dialogů nebo nebo rozostřeného obrazu...

P.S: Setkal jsem se po projekci i s názorem "No film nic moc, ale ta písnička od Vypsaný fixy byla cool, oni jsou boží"... Přátelé... Space Jam dostal Oscara za nejlepší písničku...