Jak na Tokio

Protože, ať chcete nebo ne, za pár týdnů budu blogovat z Tokia a tudíž asi i o Tokiu, je čas zmínit se i o tomto magickém městě, kde jsem byl zatím čtyřikrát (a popáté jen na pár hodin, protože jsem jen projížděl při útěku před cunami), a už se těším až se tam podívám znovu, s novými lidmi, kterým budu dělat průvodce a skvělého společníka.

Proč do Tokia?

Mnohokrát jsem se snažil lidem vysvětlovat, proč je Japonsko super. A vlastně pořád nevím, jak na to.

Asi to bude tou správnou kombinací, bizarnosti, WTF momentů, zenu, relativního komfortu, civilizace a bezpečí (i když jsem mnohokrát vůbec netušil, kde to jsem a co po mně chtějí, nikdy jsem se necítil být v nebezpečí). Doporučuji film Ztraceno v překladu, který tu atmosféru celkem slušně vystihuje, i když zdaleka nepařím tolik jako Bill Murray a Scarlett Johanssonová.

Pokud letíte do Japonska poprvé, nezbývá vám, než navštívit Tokio. Z dalších měst se mi hodně líbilo Kjótó (které je historičtější), Ósaka nebo Nagasaki. Ale města jsou daleko od sebe, jsou velká a nepočítejte s tím, že byste se stačili s Tokiem nějak pořádně seznámit za méně než 14 dní.

(Archivní foto z doby, kdy jsem nosil ledvinku, protože jsem byl mladý)

Kdy jet?

Nejdůležitější rada: Nejezdit v létě. Je tam nechutné vedro (40 stupňů ve stínu) s občasnými nechutnými teplými slizkými přeháňkami.

Na podzim je fajn, ale prší. Na jaře rozkvétají sakury.

V zimě jsem tam zatím nebyl, takže nevím.

Každopádně, počasí je velmi proměnlivé. Nejsou výjimkou krátké přeháňky zničeho nic, několikrát denně.

Kde bydlet?

To je dost zapeklitá otázka. Ubytování v Tokiu se dá samozřejmě sehnat za nejrůznější ceny (i pod 500 Kč na noc), ale záleží, kolik komfortu chcete a jak blízko to chcete mít k nějakému dění.

Tokio nemá "městské centrum" v klasickém smyslu slova. V geografickém středu města je císařský palác a zahrada, jinak celkem pusto. Asi půl tuctu větších "městských center" se rozkládá v různých částech Tokia, a jsou to především:

• Shibuya - Centrum autentického japonského nočního života
• Shinjuku - Centrum autentického japonského nočního života pro ty trochu dobrodružněji založené.
• Roppongi - Centrum nočního života pro nejaponce. Jediné místo v Tokiu které se mi víceméně hnusilo a jediné místo, kde se bez problémů domluvíte anglicky.
• Akihabara - Centrum autentického japonského manga + otaku života.
• Ueno - Klidnější centrum, park, zoo, hřbitovy.
• Ginza - Ekvivalent pražské Pařížské ulice a Staroměstského náměstí. Nejdražší všechno.
• Asakusa - Ekvivalent pražského Starého města. Nejhistoričtějsí a nejturističtější část Tokia (ale nezapomeňte, že Tokio je mnohem mladší, než třeba Praha)

Uprostřed všech těchto center jsou stejnojmenné stanice MHD. Pokud se vám podaří najít ubytování v pěším dosahu některé z těchto stanic pod 1000 Kč na osobu a noc, můžete si gratulovat.

Pravděpodobnější ale je, že najdete ubytování někde více na předměstí. V takovém případě je nejdůležitější přesvědčit se, kde je nejbližší MHD.

Pokud umíte anglicky, při hledání ubytování použijte klasické weby jako booking.com nebo expedia.com. Používat nabídky českých cestovek nemá dle mých zkušeností žádný smysl.

V Tokiu je obrovské množství hotelů a hostelů, ale pokud kupujete letenku s mnohaměsíčním předstihem, je lepší počkat s objednáváním ubytování na pozdější dobu, protože mnoho hotelů svou nabídku s takovým předstihem nezveřejňuje.

A když už jsme u peněz: Počítejte s tím, že v Tokiu je většina věcí (jídlo, MHD, figurky slavných nacistů) o něco dražší než u nás. Samozřejmě s výjimkou suši a kaviáru.

Co před cestou?

Několik zásadních věcí:

1) Naučit se japonsky. Viz můj návod.

2) Sehnat japonskou hotovost, protože ji budete potřebovat, např. na MHD. V Japonsku není snadné najít bankomat, který akceptuje naše "normální" bankovní karty. Na letišti nějaké jsou, další pak pouze na poštách, které mají přes víkend a v noci zavřeno.

3) Sehnat vstupenky do Ghibli muzea, věnovaného filmům Hayao Miyazakiho. V muzeu je nával a lístky si musíte předem opatřit na konkrétní den a konkrétní hodinu. Buď skrze nějakou mezinárodní cestovní kancelář (což je nechutně drahé, přirážka asi 200 % k základní ceně vstupenky), nebo si odvážně vytisknout návod, jak vstupenku zakoupit v Japonsku, v jedné z mnoha samoobsluh Lawson (za standardní cenu 1000 jenů pro dospělého).

4) Půjčit si pro Japonsko SIM kartu s neomezeným vysokorychlostním internetovým připojením, které se vám tam obrovsky hodí (viz dále). Na této stránce ji nabízejí za 10-15 dolarů na den a věřte mi, že levněji se v Japonsku k neomezeným mobilním datům nedostanete - hledal jsem dlouho a pečlivě. Výjimkou je případ, kdy znáte Japonce s bydlištěm v Japonsku, který si může objednat SIM na sebe, ale není to jednoduché, protože obecně "mobilní internet" je v Japonsku něco zcela jiného než u nás, a není to vůbec kompatibilní. Výše zmíněná zapůjčená SIM karta od JCR (kterou si vyzvednete buď na japonském letišti nebo ve svém hotelu na recepci) vám bude fungovat v našich "normálních" modernějších telefonech s WCDMA a budete s ní mít hodně rychlý neomezený internet (včetně internetového volání a tetheringu, i když stránka tvrdí opak). GPRS data v Japonsku vůbec neexistují! Po zasmání: Oficiální datový roaming od Vodafone vás v Japonsku přijde na 250 Kč za jeden megabajt, v případě "výhodného internetu na den" pak na 160 Kč denně, pokud se ovšem vejdete pod 5 MB za 24 hodin, v opačném případě budete koukat! Mimochodem, na otevřené WiFi hotspoty narazíte v Japonsku mnohem řídčeji, než u nás.

5) Připravit přibližný plán kam se můžete vydat a co zajímavého tam je. Uložit to všechno do jedné Google Mapy a tu nasdílet spolucestujícím do jejich chytrých mobilů.

6) Do chytrého mobilu nainstalovat také jízdní řády vlaků a metra, Google Translate (který rozumí mluvené japonštině a sám umí japonsky mluvit) a procvičování abeced. A pokud vás jede víc, tak aplikaci na zaznamenávání vzájemných plateb.

7) Připravit pasy. Na některých letištích (Šeremetěvo, ehm, ehm) se vás budou snažit přesvědčit, že musíte mít vízum, což není pravda. Vízum nepotřebujete, pokud cestujete do Japonska na méně než 90 dní. Pokud přetáhnete o jediný den, riskujete doživotní zákaz vstupu.

Jak se tam dostat?

Asi vás nepřekvapí, že do Tokia se nejsnáze dostanete LETADLEM!

Možná vás ale překvapí, že to nemusí být moc drahé. Zpáteční letenka do Tokia se dá sehnat za 12000-13000 Kč, což si žádá menší rozbor:

Přímé lety Praha - Tokio neexistují. Musíte nejméně jednou přestupovat, a to většinou v zemi, kde sídlí aerolinka, se kterou letíte.

Zdaleka nejlevnější jsou lety s Aeroflotem. Bohužel, letadla Aeroflotu a letiště Šeremetěvo (kde budete přestupovat), jsou opravdu strašlivý zážitek. V letadle to smrdí, na letišti nefungují záchody atd. atd... S Aeroflotem jsem letěl do Japonska poprvé a viděl jsem na letišti (uvnitř) živou kozu. Tehdy jsem se zařekl, že tímto způsobem již nikdy, a že je lepší letět s kýmkoliv jiným.

"S kýmkoliv jiným" znamená, že to bude o něco dražší a o něco delší. Ale pokud plánujete s dostatečným předstihem a netrváte na přesném konkrétním datu cesty, můžete využít různých náhodných slevových akcí. Letos například poletíme s KLM, u nichž jsem si koupil před téměř půl rokem zpáteční letenku za 12900 Kč.

V Ruzyni musíte jít do terminálu, který odbavuje lety do Schengenu, neboť všechny zajímá letiště vašeho přestupu (které je v Schengenu), nikoliv cílová destinace.

Zajímavost 1: Nejkratší spojnice Praha - Tokio nevede "rovně" východním směrem, ale přes sever Ruska. Protože proto.

Zajímavost 2: Zpátky z Tokia poletíte déle než do Tokia. Protože proto.

První kroky na japonské půdě

Přistanete na letišti Narita a budete totálně na sračky, protože se vám v letadle nepodařilo pořádně vyspat a navíc najednou je o 10 hodin více, než by mělo být. (Update: Dnes se z některých evropských měst létá i na letiště Haneda, které je podstatně blíž k Tokiu.) Můj osobní trik spočívá v tom, že noc před odletem vůbec nespím, takže jsem totálně na sračky už při nástupu do letadla a snadno a rychle v něm upadnu do komatu, čímž se můj organismus jaksi "resetuje", nestačí si uvědomit spánkový deficit a jet lag a rychleji si zvykne na Tokio. Nezaručuji, že vám to bude fungovat stejně...

Na letišti si nezapomeňte vybrat hotovost z bankomatu. Dlouho pak žádný další použitelný bankomat nepotkáte.

Koupíte si jízdenku na vlak do Tokia (30 - 90 minut, podle ceny lístku a typu vlaku) a už na letišti si můžete koupit "lítačku" na tokijskou MHD.

Doprava po Tokiu

Po Tokiu se budete přepravovat městskými vlaky a metrem (přibližně půl na půl) a jen velmi občas autobusem. Rozlišení vlaku a metra není v Tokiu úplně snadné, protože obojí jezdí jak nad zemí, tak pod zemí. Ještě před pár lety byly různé trasy vlaků a metra provozovány různými dopravními společnostmi, které měly navzájem nekompatibilní jízdenky, což posunovalo tuto mapu ještě na další level úžasnosti:

Dnes už naštěstí existuje sjednocený systém jízdenek pro většinu tokijské dopravy a v jejím rámci se můžete dostat i desítky kilometrů od městského centra, do hor nebo na pláž (o tom příště). A skutečnost, že téměř všechny stanice jsou označené naší abecedou a naším číslem, je také relativně nová. Zaplať pánbůh.

Při používání MHD v Tokiu se vám bude velmi, velmi hodit tramvajenka Suica nebo Pasmo. Suica má výhodu v tom, že si ji můžete koupit rovnou na letišti ve zvýhodněném balíčku spolu s jízdenkou na expres Narita - Tokio. Další výhoda spočívá v tom, že je na ní tučňák. Jinak fungují obě karty stejně.

"Tramvajenka" neposkytuje žádné slevy a nerozlišuje žádná "městská pásma". Na tramvajenku si musíte dobít peníze na některé z větších stanic (defaultně na ní už pár set jenů je) a následně tramvajenkou přejede přes čidlo na turniketu, jak při vstupu do stanice, tak při výstupu v cíli. Následně se vám na displeji zobrazí, kolik peněz bylo strženo a kolik na kartě zbývá.

Strhávané částky přesně odpovídají těm, které byste platili za odpovídající standardní jízdenku. Kromě časové úspory (nemusíte zjišťovat kolik jízdenka stojí a kupovat ji) je velká výhoda tramvajenky v tom, že vám strhne z účtu jen tolik peněz, kolik stojí nejlacinější jízdenka mezi danými dvěma stanicemi, bez ohledu na to, jakou trasou s jakými přestupy jste ve skutečnosti jeli. To je skutečně velká výhoda a snadno se vám stane, že jedete pohodově, bez přestupu 20 stanic a pak s překvapením zjistíte, že vám byla stržena jen polovina očekávané částky, protože na stejnou stanici jste se mohli se dvěma přestupy dostat dvakrát rychleji, pouze přes 10 stanic.

Při odletu z Japonska vám na větších stanicích nebo na letišti vrátí zpět zbývající obnos na kartě a strhnou si pouze manipulační poplatek v hodnotě cca 100 Kč. Na tramvajenku se dá i nakupovat v některých obchodech, ale neočekává se, že se o to budou snažit nejaponci.

Některé tokijské stanice jsou obrovské - vlastně miniaturní několikapatrová města. Proto se hodí před jízdou zkonzultovat Google Mapy a ujasnit si, kam až která stanice sahá a jestli musíte opravdu jezdit přímo na ni. Například pokud se máte dostat z Yoyogi na Minamishinjuku, po nahlédnutí do mapy je jasné, že je jednodušší a rychlejší dojít to pěšky, než přestupovat v Shinjuku. Tento jev je v tokijské MHD velmi častý, stejně jako doprovodný jev, spočívající v tom, že nejblíže ke Ghibli Museum Mitaka není stanice Mitaka a nejblíže k rybímu trhu Tsukiji není stanice Tsukiji. Prostě mapa pomáhá VELMI.

Pokračování najdete zde.