O smrti a penězích

(Tento post nijak nesouvisí s filmem)

Jak jsem už naznačoval, v mém okolí došlo k úmrtí (a shodou okolností ne k jednomu, zítra jdu do krematoria znovu). V souvislosti s tím prvním úmrtím jsem ale dnes absolvoval neuvěřitelné adrenalinové dobrodružství, které jako kdyby vypadlo z Dannyho parťáků nebo jako z Kafkova "Procesu". Můžete si vybrat.

Věc se má tak, že před 14 dny zcela nečekaně zemřela manželka mého otce (což nebyla moje matka) a osmdesátiletý otec zůstal de facto osudu na pospas. Prozatím vegetuje u mé matky (své bývalé manželky, se kterou se rozvedl před 30 lety).

Hlavní problém je v tom, že otec již není příliš provozuschopný (a je v tomto stavu již mnoho let) a i každá cesta z postele na záchod je pro něj dobrodružstvím (zde je otec v lepších časech se mnou a mou sestrou). Nepřípadá v úvahu, aby se například sám dostal z bytu. A matka na tom není o mnoho lépe. Tudíž většina obíhání a zařizování padla na mou hlavu (sestra je už několik let u protinožců). Otec vůbec netušil, co se děje s jeho důchodem, jak se platí jeho účty, a tak dále. O vše se starala jeho manželka a já nyní pracně rekonstruuji, jak to vlastně celé fungovalo a jak to bude fungovat dál.

Čímž se dostáváme k tomu dobrodružství.

Otec měl mimo jiné vkladní knížku a účet u nejmenované banky. Přesněji řečeno, vkladní knížka i účet patřily jeho ženě a otec byl na nich napsán pouze jako disponent (což je logické, protože vše zařizovala jeho žena, otec nevycházel z domu). Na účtu pochopitelně nebylo internetové bankovnictví, takže jsem s ním nemohl nijak nakládat.

Pracně jsme tedy dotáhli otce k notáři, kde podepsal univerzální plnou moc na mou osobu. S tou jsem se vypravil do pobočky X nejmenované banky, abych vše vyřešil, buď zprovoznil internetové bankovnictví na otcově účtu, nebo aspoň vše převedl na svůj účet. Jak naivní jsem byl!

Ujal se mě zde bankéř, kterému jsem dopodrobna pravdivě vysvětlil celou situaci a on mi vysvětlil, že univerzální plná moc nic neřeší a že je nutná konkrétní plná moc, ve které bude specifikováno "Zmocňuji Františka Fuku k provádění úkonů A, B a C s účtem D a vkladní knížkou E". Dokonce ani formulace "provádění všech úkonů v nejmenované bance" nebyla přijatelná. Nakonec mi pan bakéř doporučil, že by bylo nejlepší otce přivézt a plnou moc sepsat přímo v bance, před bankéřem. Já získám stejná práva disponenta jako má otec, takže budu moci aspoň měnit trvalé příkazy a vybírat z knížky a účtu peníze, dokud se nevyřeší dědické řízení a vše nepřejde oficiálně na otce. Nebudu moci např. zavádět internetové bankovnictví nebo knížku úplně zrušit, ale aspon něco...

Je potřeba zdůraznit, že každé "přivezení otce na úřad" znamená:

1. Objednat pána s dodávkou.
2. Obléknout otce.
3. Naložit otce na hydraulický schodolez / pojízdné křeslo.
4. Dopravit otce na schodolezu z bytu na ulici.
5. Naložit otce i schodolez do dodávky.
6. Odjet na místo určení.
7. Naložit otce na schodolez.
8. Odvézt otce do patřičných dveří v patřičném patře.
9. Po vyřízení zopakovat body 2-8 v opačném pořadí.
10. Zaplatit pánovi s dodávkou.

Nicméně jsme se s matkou shodli, že bude nejjednodušší cestu absolvovat a dnes ráno jsme se s otcem vydali do pobočky Y téže nejmenované banky, kde se nás ujala bankéřka. Té jsem opět odvyprávěl celou historii, načež nám pokladní začala říkat úplně jiné věci, než bankéř v pobočce X! Konkrétně:

• Pokud majitel vkladní knížky / účtu zemřel, tak s nimi nemůže disponent nijak nakládat. Vůbec nijak. Ani vybírat peníze nebo se podívat na výpis.
• Tudíž jakákoliv plná moc, kterou disponent někomu vystaví, je k ničemu.
• Tudíž musíme počkat, až otec knížku a účet oficiálně zdědí (za několik týdnů / měsíců), a až pak ho znovu na pobočku přivézt.

Po počátečním šoku jsem kapituloval a požádal jsem bankéřku, ať tedy zapomene, že jsem říkal cokoliv o smrti otcovy manželky, a že by si otec jako platný disponent chtěl z knížky vybrat co nejvíce peněz jde. Na to došlo k poměrně zajímavému rétorickému cvičení, kdy bankéřka trvala na tom, že už jsem jí prozradil, že majitel knížky zemřel, tudíž otec už není disponentem, a já trval na tom, že se přeslechla, a že jsem to tak vůbec nemyslel, a ať mi ona dokáže, že majitel knížky zemřel. Otec na to celou dobu smutně koukal a pak sehrál poměrně slušnou scénku na téma "A co mám teda teď žrát?". Přesto bankéřku neobměkčil.

Takže jsme udělali jedinou logickou věc: Otce jsme vyvezli z pobočky Y, naložili do dodávky a odvezli ho na nejbližší další pobočku (Z) téže nejmenované banky. Zde jsme nikomu neříkali nic o ničí smrti a prostě jsme oznámili, že si otec jako disponent chce vybrat co možná největší částku ze své knížky (nechat na ní 100 Kč, když ji jako disponent nemůže zrušit) a převést vše na jiný účet (můj). Milá bankéřka bez námitek provedla co bylo zapotřebí a pak se optala, jestli nechceme tu knížku už rovnou zrušit, že to bude jednodušší, když je otec disponent. Bravurně jsme zahráli, jako že se vůbec ničemu nedivíme, a knížku jsme zrušili. Otec dokonce sehrál scénku "Víte, já těm účtům vůbec nerozumím, tak ať se mi o to stará syn".

Peníze jsme převedli na můj účet, který si u nejmenované banky udržuji jen proto, abych mohl převádět hotovost do své skutečné banky (která nemá hotovostní přepážky). A minutu po uložení jsem tam přes svůj mobil převedl i otcovy peníze, čímž se snad dostaly z dosahu nejmenované banky. Připadali jsme si s otcem, jako kdybychom právě vykradli banku...

Po akci (přigimpovaná je pouze maska na hlavě pána s dodávkou)

A teď se trochu bojím, že nás zavřou za podvod (ačkoliv se nás v pobočce Z nikdo neptal, jestli majitel knížky náhodou nezemřel, takže jsme nikomu nelhali). Ale jistě zavřou tu slečnu z pobočky Z, která nám ilegálně zrušila knížku na žádost disponenta, i když to podle bankéřů z poboček X a Y nesměla udělat.

Co z toho plyne za poučení (kromě toho, že můj otec se dokáže chovat duchapřítomněji, než jsem si myslel)?

Nehodlám se tady rozhořčovat na téma "Banka šikanuje invalidního důchodce". Banka může mít jaká bizarní pravidla chce a je na jejích zákaznících, jestli takovou banku chtějí používat (já ji dávno používat přestal, viz výše). Vpodstatě je mi úplně jedno, jaká ta pravidla jsou, pokud jsou v přibližném souladu se zákonem a pokud jsou v rámci celé organizace konzistentní.

Deprimuje mě ale, že můj přístup "Svěřím se instituci se svým problémem a pak se budu řídit jejími pokyny" evidentně nefunguje. Problém není v tom, že banka neuznává plnou moc nebo že po úmrtí majitele účtu zablokuje práva disponentů. Problém je v tom, že tři bankéři na třech pobočkách se řídí zcela jinými předpisy a já kvůli tomu marním čas a peníze, nemluvě o otcově zdraví, a v každé pobočce začínám "whole new ballgame".

Nevidím způsob, jak z toho ven. Podobné zkušenosti mám například s nejmenovaným telefonním operátorem. Tam to ovšem řeším tak, že v případě reklamace operátorovi řeknu, že mi operátor předtím říkal něco jiného, a že to mám nahrané, a skončí to vždy omluvou a vrácením peněz.

Nejlepší by samozřejmě bylo pečlivě si prostudovat obchodní podmínky banky a právní řád, pak přijít na pobočku, ignorovat názory bankéřů a ohánět se konkrétními odstavci jejich podmínek a paragrafy zákona. To bohužel nepřipadá v úvahu, protože námaha spojená se studiem této hromady papírů je vyšší než námaha spojená s opětovným vyvezením otce do terénu.

Až budeme řešit definitivní převod účtu po vyřešení dědictví, bude to už naprostá brnkačka. Pokud ovšem do té doby otec zemře, může při řešení následného propletence dojít k zacyklení Matrixu... :(