Recenze: Bohémský život [La vie de bohème] - 70%

Tři chudí bohémští umělci žijí v Paříži, flákají se, filosofují o nesmrtelnosti chrousta, a občas sofistikovaně pwnují své okolí, aby měli na další živobytí. Natočeno na motivy humoristických povídek z poloviny 19. století (vznikla podle nich taktéž slavná opera).

Severský rebel Aki Kaurismäki natočil tento film před 20 lety a má se odehrávat pravděpodobně někdy v letech šedesátých. Reálie upravil pro tehdejší dobu (tzn. auta místo drožek, franky místou sou), ale celý text nechal v původní archaické podobě (francouzské) a do většiny rolí obsadil herce, kteří vypadají jako vágusové z Holešovic. A natočil to černobíle, minimalisticky, jako něco ze 40. let minulého století. Také výprava je záměrně poněkud mimo čas (většinou staré oprýskané byty, rozpadající se plynové vařiče atd.), takže vám bude připadat, že koukáte na něco hodně starého (místy 40 let starého, místy 70 let starého).

Ehm. Je to jasné?

Každopádně je výsledek velmi bizarní a když dva vágusové v zaplivaném bufetu používali obraty stylu "Nuže, nyní  popatřeme, jakou že to krmi kuchař nám připravil", připomínalo mi jednak staré scénky Monty Pythonů a jednak Werichovy filmy, což obojí je jistě velmi dobře.

Klíčové je, že dobře fungují scénky na jasné téma, například "Jeden umělec potřebuje půjčit oblek - jak ho rychle někomu sebrat?", nebo "Jak vyzrát na domácího, který chce nájem?". Kolem toho se daří rozehrát roztomilá párminutová scénka plná superjemného humoru, vydatně podporovaného kontrastem toho, co vidíme a toho, co slyšíme. Film jako celek funguje poněkud hůř a odpovědi na otázky "Jak jim to dopadne s tím bytem?" a "Jak to dopadne s tou jeho láskou?" mě nijak příliš nezajímaly. Vlastně mi bylo úplně jedno, že v těch nesouvisejících bohémských anekdotách shodou okolností vystupovaly vždy tytéž postavy.

Někdo může říct, že celý tento Kaurismäkiho "novátorský přístup ke staré látce" není dostatečně nosný fórek k tomu, aby na něm byl vystavěn celovečerní film, a dokonce i mistrovi fanoušci upozorňují, že jde o "pomalejší film". Ale bavil mě překvapivě mnohem více, než jsem čekal po popisku "Černobílý pomalý artfilm z roku 1992".

Ještě pro jistotu znovu upozorňuji, že tento film, který se nyní objeví v našich kinech, je opravdu natočený před dvaceti lety a tudíž je dávno k dispozici na všech legálních i ilegálních nosičích...