Videohra: Warriors Orochi 3 - 90%

Dovolte mi představit vám dnes videohru "Warriors Orochi 3" (k dispozici pro PS3 a XBox 360, recenzována PS3 verze), která je kulminací slavné a dlouhé videoherní série, u nás víceméně neznámé.

Pro začátek krátké video, jak to vypadá, když "Warriors Orochi 3" hraje profík. Ano, 700 zabitých za necelých 10 minut.

Jde o nejnovější pokračování japonské videoherní mega-ságy, do které spadá okolo dvaceti videoher s anglickými názvy "Dynasty Warriors" a "Samurai Warriors" (a několika jinými) se spoustou různých čísel a přívlastků. Ne všechny díly vyšly mimo Japonsko, což vede k různým problémům s číslováním. Například zatímco anglický název této poslední hry je "Warriors Orochi 3", původní japonský název je "Musou Orochi 2" (protože v Japonsku se pokračování "Musou Orochi 1" jmenovalo "Musou Orochi: Rebirth of the Demon Lord", zatímco mimo Japonsko "Musou Orochi 2", jasné?).

Děj her "Dynasty Warriors" vycházel ze slavné čínské ságy "Příběhy tří říší", která popisuje složité pletichy čínských vladařů na počátku našeho letopočtu. Toto literární dílo vzniklo ve 14. století a je v celé Asii extrémně populární. Bylo mnohokrát zfilmováno (většinou jen jeho části, protože celé dílo je velmi obsáhlé), včetně u nás uváděné verze od Johna Woo:

"Příběhy tří říší" (anglicky "Romance of the Three Kingdoms") mají desítky hrdinů a popisují desítky bitev. Firma Koei začala podle nich vytvářet sérii her, ve kterých tyto desítky hrdinů vedou obrovské bitvy. Ovšem nikoliv bitvy v dnešním smyslu slova, ale tradiční staroasijské legendární badass bitvy, ve kterých jeden generál během jedné bitvy osobně rozseká tisíce řadových vojáků svým kopím (mečem, řemdihem, vějířem atd...).

Hry sice měly něco jako "příběh" (různé postavy procházely bitvami v různém pořadí a samozřejmě bojovaly za různé armády), ale jejich základem bylo téměř od počátku "grindování", tzn. nekonečné bojování, znovu a znovu, aby hráč každou postavu co nejvíce vyleveloval a získal pro ni co nejlepší zbraně, a tím pádem mohl vyhrát těžší bitvy, ve kterých získal ještě vyšší levely, ještě lepší zbraně, a tak dále, téměř do nekonečna. Poslední hry "Dynasty Warriors" měly okolo padesáti hrdinů a dostat všechny na maximální level s nejdokonalejšími zbraněmi byla "práce" na mnoho dní.

Je pravda, že série "Dynasty Warriors" byla často kritizována za to, že nové díly jsou jen o málo víc než datadisky k předchozím dílům. Vždycky se přidalo pár nových generálů, pár nových map, trochu se poupravil nějaký herní mechanismus, a nová hra (za plnou cenu) byla na světě.

Donekonečna to ale dělat nešlo, takže tvůrci použili velmi podobné herní principy pro herní sérii "Samurai Warriors", odehrávající se ve feudálním Japonsku. A pro hru "Warriors of Troy", odehrávající se ve starověké Tróji. A tak dále, a tak podobně.

Čímž se konečně dostáváme k "Warriors Orochi 3", která je pravděpodobně nejlepší hrou této série, a rozhodně nejlepší "value for money". Vypadá to, jako kdyby si tvůrci řekli "Fuck that, let's go mega ultimate", a udělali to.

Začněme tím, že hra má přes 120 hratelných postav (klikněte pro velký wallpaper s většinou z nich).

Jsou v ní totiž všichni válečníci z Dynasty Warriors, všichni ze Samurai Warriors, k tomu asi deset bohů, Johanka z Arku, Achilles a několik dalších prémiových postav z různých vesmírů a z různých historických období (včetně současnosti). Tyto postavy se mohou spolu setkat na libovolném bojišti v libovolné kombinaci. Každá postava má vlastní typ zbraní, vlastní comba, vlastní speciální útoky a vlastní zvukové efekty a hlášky. Mluveného textu jsou ve hře tak obrovská kvanta, že tvůrci celkem rozumně kapitulovali, nechali všechno v japonštině a přeložili do angličtiny pouze titulky.

Aby to celé mělo aspoň zdání logiky, jsou bitvy pospojovány příběhem o tom, jak na feudální Japonsko zaútočí obří osmihlavá hydra a zlý čaroděj, který zhypnotizuje většinu existujících válečníků, a hrdinní samurajové musejí s pomocí bohyně cestovat v čase a prostoru, aby dali dohromady největší bojovníky vesmíru a největší čaroděje a mohli nakonec hydru porazit za pomoci laserového megaděla. Viz intro:

(Asiaté většinu těch postav dokáží poznat a správně pojmenovat ve chvíli, kdy se objeví na obrazovce.)

Celá story (pro kterou je označení "bizarní" urážkou tohoto slova) slouží k tomu, abyste svými bojovými vítězstvími postupně odemykali bitvy a bojovníky, ale když většinu odemknete a uvidíte závěrečné titulky (což vám zabere několik desítek hodin hry), tak zdaleka, ale opravdu ani zdaleka, nekončíte.

Základ hry totiž spočívá v tom, že můžete (klidně i před dokončením "story") hrát jakoukoliv bitvu na jakoukoliv obtížnost (Easy, Normal, Hard, Chaos) s jakýmikoliv třemi bojovníky ze 120 (tedy z těch, které už jste odemkli).

Boj funguje tak, že sice přímo kontrolujete jen jednu jedinou postavu, ale kdykoliv můžete přepnout mezi ní a dvěma dalšími. Přepnutí je okamžité, čehož je nutno používat při bojových combech. Jakmile jedna postava skončí své combo, můžete se okamžitě přepnout na jinou a v combu pokračovat, takže můžete vytvořit i nepřerušené combo několika set úderů. Ovládání hry je jednoduché: Jedno tlačítko na slabé údery (čtvereček), jedno na silné údery (trojúhelníček). Všechny comba všech postav mají formát "nula nebo víc slabých úderů a následně nula nebo víc silných úderů", čímž jsou aktivovány různé sekvence úderů s různými vedlejšími efekty (přesné kombinace jsou jiné pro každou postavu a můžete si je zobrazit kdykoliv během hry). Kromě toho má každá postava jeden super útok (tlačítko R1) a jeden superhyper útok (tlačítko kolečko). Křížkem se skáče a nastupuje na zvířata.

To je víceméně všechno a pro začátek si bohatě vystačíte s mačkáním čtverečku (nemusíte do něj ale bušit jako blázni, jde spíš o rytmus). Bitva končí nezdarem, pokud přijdete o všechnu energii. Energii doplňujete buď sbíráním itemů nebo přepínáním mezi svými třemi postavami (dvěma neaktivním se totiž neustále průběžně automaticky doplňuje zdraví).

Průběh bitvy sledujete na mapě v horním rohu obrazovky. Bitvy se kromě vašeho hrdiny vždy zúčastní mnoho dalších AI "generálů" (na obou stranách) a tisíce řadových bojovníků. Podmínky pro výhru bitvy jsou rozmanité: Většinou se musíte dostat ke konkrétnímu generálovi a zabít ho, ale jindy je to složitější (někoho někam eskortovat, někoho najít a osvobodit, atd.). Generálové v každé bitvě jsou pevně daní, což může vést k tomu, že na bojišti narazíte na druhý exemplář postavy, kterou právě ovládáte (ať už jako na spojence nebo na jako na nepřítele). Na tom není nic divného, váš hrdina řekne něco jako "To je mi tedy záhada tohle cestování časem, nikdy by mě nenapadlo, že se střetnu sám se sebou" a jede se dál jakoby nic...

Na jednodušší obtížnost vypadá hra tak, že víceméně ignorujete řadové vojáky a podle mapy vyhledáváte nejbližší generály a ty likvidujete tak dlouho, až vyhrajete.

Pokud ale hrajete tímto stylem, pak vám uniká pravá podstata této hry. "Warriors Orochi 3" jsou totiž poměrně složitou real-time strategií, která vám nabízí mnoho taktických rozhodnutí, což se naplno projeví až při vyšších obtížnostech.

Každá bitva má totiž scénář, kterým se řídí všichni její AI generálové na obou stranách. Jsou to povětšinou jednoduché triggery jako "Útoč na postavu X, pak čekej dokud se postava Y nedostane na místo Z a pak ho až do konce hry braň", ale vzhledem k množství účastníků bitvy a vzhledem k tomu, že mnohé mapy se mění v průběhu bitvy (někdo otevře dveře do pevnosti, někdo zavalí soutěsku kameny) z toho mohou vznikat poměrně složité kombinace.

Abyste vyhráli bitvy na vyšší obtížnosti, musíte nejen přežít, ale také se vyznat v bojové situaci a průběžně se jí přizpůsobovat, protože ve všech bitvách máte jednoho nebo více spojenců, kteří nesmějí zemřít, jinak automaticky okamžitě prohráváte.

Jak generálové, tak jejich tisíce vojáků, se (co do strategického rozhodování) chovají jako naprostí idioti (zcela záměrně). Musíte počítat s tím, že váš spojenecký generál se svou stovkou mužů se bude minutu potýkat s jedním zapomenutým nepřátelským pěšákem, místo aby se vydal na místo X, kde ji zoufale potřebujete.

V průběhu bitvy vám budou každou chvíli na obrazovce vyskakovat komentáře a rozkazy ostatních generálů (vašich spojenců i protivníků), abyste tušili, co se právě děje a proč se to děje. Zpočátku z toho budete naprosto mimo, protože nemáte šanci si ta divná jména zapamatovat, a budete se pořád koukat na mapu, kde je (například) Liu Bei, kde je Liu Bu, kde je Lu Bu, a kde je Lu Bei (což jsou čtyři různé postavy, které spolu nemají nic společného a jen jedna je váš spojenec). U jedné z důležitých úvodních postav jsem si několik hodin hry nebyl jistý, jestli je to chlapec nebo děvče. Zaplaťpánbůh se dá hra kdykoliv zapauzovat a můžete podrobně studovat full-screen mapu s aktuálními polohami generálů a aktuálními strategickými cíli. Ale při vyšších obtížnostech je naprosto bezpodmínečné, abyste předem znali "scénář" bitvy a věděli, jak který generál zareaguje na který vývoj situace. To je samozřejmě využito i k odemykání speciálních skrytých bonusů, kdy například nějakou skrytou postavu odemknete pouze když uděláte jisté akce v jistém pořadí a máte přitom v týmu manželku této postavy.

Řadoví vojáci se zdají být na první pohled jen dekorací, protože jich bez problémů zabíjíte několik za vteřinu a můžete proběhnout jejich hustým houfem, aniž by vás vůbec udeřili, natož aby vám ublížili. Jejich význam vyjde najevo opět až při hraní na vyšší obtížnost, kdy musíte takticky uvažovat, jak houfy řadových vojáků zdrží generály a zda má smysl likvidovat jejich "spawn pointy" na krajích mapy, nebo zda je lepší raději rychle zabít nějakého generála a snížit tak celé armádě morálku (například).

Souboje s generály už nejsou taková legrace a připomínají klasické bojové hry. Přechody mezi pobíháním, kosením pěšáků a riskantními souboji s generály jsou ovšem plynulé, docházet k nim může kdekoliv na mapě a nemáte zaručeno, že si vás nevyhmátnou třeba 2-3 generálové současně plus 300 jejich pěšáků, pokud si nedáte pozor (ale samozřejmě můžete kdykoliv zkusit utéct do jiné části mapy a nechat boj na svých spojencích).

Strategických možností máte spousty a je jen na vás, zda budete vyhrávat hrubou silou (a levelováním postav), chytrou taktikou, nebo pomocí obojího.

Různých bojišť je přes padesát (každé o rozměru asi 1x1 km) a na mnoha z nich můžete vybojovat několik různých bitev, s jinými scénáři a jinými AI generály na obou stranách.

Výtvarná stylizace je úžasná. Bohužel mi většina těchto historických postav vůbec nic neříká, ale po krátkém pátrání zjistíte, že jejich superhrdinská podoba ve hře je inspirována jejich skutečnou historickou podobou, např. tento pán ve staré knize:

...a ve hře:

Existence 120 postav dala tvůrcům možnost se náležitě vyřádit a evidentně přitom nebrali předlohu vždycky úplně vážně, takže většina královen vypadá a mluví jako třináctileté školačky, bojují paraplíčkem nebo špejlí s masovými kuličkami a nechybí ani několik "dobrosrdečných tlustých siláků" a "legrační stereotypní homosexuál":

Každá z postav má jiné útoky a jiné zbraně. Každá zbraň má několik slotů, do kterých můžete "zastrkávat" několik desítek typů speciálních vlastností, které mohou zásadně ovlivnit fungování zbraně. Každá postava může mít u sebe dva předměty, které dále ovlivňují její herní schopnosti. Většina postav má kolem deseti různých útočných sekvencí. I když v praxi používáte většinou tak 3-4 z nich (plus superútoky na speciálních tlačítkách) a běžný boj je poněkud rutinní, možnost vybrat si pro každou bitvu libovolné tři postavy a pak mezi nimi přepínat (a vytvářet nepřerušená super comba), vám dává téměř neomezené množství kombinací a strategií.

Celkově to znamená, že když začnete hrát, jste doslova zavaleni herním materiálem. Po každé vyhrané bitvě získáte několik nových postav, několik nových zbraní, nějaké předměty, nějakou zkušenost, drahokamy... Všechno to spolu nějak souvisí a časem se naučíte v táboře mezi bitvami vylepšovat a kupovat zbraně, syntetizovat z nich nové zbraně, levelovat se (můžete uměle "napumpovat" slabou postavu, aniž by předtím sama získala v boji nějakou zkušenost) a pořádat čajové dýchánky. Proč čajové dýchánky? To proto, že hra si pamatuje úroveň přátelství mezi každýma dvěma ze 120 existujících postav. Úroveň přátelství se mění vašimi bojovými akcemi a zmíněnými čajovými dýchánky, a pokud ve své vybrané trojici máte postavy, které se kamarádí, znamená to pro vás velkou výhodu (protože když je bojujícímu nejhůř, najednou automaticky přiskočí kámoš a vypomůže).

Statické obrázky hrdinů vypadají skvěle, ale samotné herní modely jsou poněkud jednodušší, v zájmu toho, aby hra běžela naprosto jemně a nezpomalovala se ani při stovce postav na obrazovce. Ze stejného důvodu také dochází k častému pop-inu (kdy se přibližující se postavy objeví na obrazovce až když jste relativně blízko u nich). Z tohoto důvodu je nezbytné naučit se přepínat mezi velkou strategickou mapou a "radarem na blízko", na kterém je přesně vidět, kdo se odkud blíží.

Jak už je v této sérii tradicí, hudební doprovod pozůstává převážně ze staročínského metalu, rocku a techna, což spolu s japonskými dialogy jen prohlubuje úžasný WTF pocit, který vyzařuje z každého kousku této hry. Japoncům závidím a chtěl bych, aby někdo někdy takhle ztvárnil třeba Žižku:

No a ještě jsem se nezmínil o možnosti vytváření a uploadování vlastních bitevních scénářů, o online multiplayeru a split-screen multiplayeru (dva, tzn. šest generálů na jedné konzoli současně) a tuně dalších věcí.

"Warriors Orochi 3" je evidentně hra pro fanoušky, která jim chce dát obrovská kvanta zábavy v té nejdestilovanější formě. Upřímně řečeno, připadá mi to od tvůrců jako dost špatná obchodní strategie, protože po koupi této si nebudete muset nejméně nekolik měsíců kupovat žádnou další hru ze série.

Nenechte se zmást párminutovými videi. "Warriors Orochi 3" je na první pohled primitivní rubačka, ale pod průměrně vyhlížejícím exteriérem a nepříliš pochopitelným návodem se skrývá něco unikátního a vytvořeného s velkou láskou.

Je jenom na vás, jestli si nastavíte průměrnou obtížnost a na hodinku, dvě se půjdete trošku zábavně nalevelovat, nebo jestli nastavíte "Chaos" a přístích 8 hodin budete umírat v jednom malém zámku a hlasitě nadávat (přestože máte možnost uložit hru v průběhu bitvy).

Ve "Warriors Orochi 3" byl tento (u nás víceméně neznámý) videoherní podžánr dotažen téměř k dokonalosti a dokonce se obávám, že dál není kam jít. Dokázal bych si představit, že by grafika měla více polygonů, animace byly realističtější a celé by se to trochu rychleji nahrávalo (i když o pomalosti nemůže být řeč). Ale na samotné jádro hry by nic z toho nemělo přílišný vliv. V tom se tvůrci dostali "až na dřeň" a nic víc hráč nemůže chtít (pokud nechce úplně jiný žánr).

Hra je snad dnes u nás už v normálním prodeji (ale bez jakékoliv reklamy a ne ve všech obchodech). Můžete si ji nechat také bez problémů zaslat z britského Amazonu, přijde vám do schránky za 2-3 dny a včetně poštovného a DPH je lacinější než v našich obchodech.