Recenze: Crulic - Cesta na onen svět [Crulic - drumul spre dincolo] - 60%

Animovaný dokument o osudu Rumuna, který zemřel v polském vězení následkem hladovky, prostřednictvím které protestoval za svou údajnou nevinu.



Tento film je nutno nazírat ze dvou různých pohledů, které výrazně ovlivňují jeho hodnocení.

Pokud se na něj díváme jako na poloexperimentální audiovizuální počin, pak jde o velmi zajímavé dílo. Jsou v něm kombinované nejrůznější digitální techniky (dvourozměrné i trojrozměrné) a nejrůznější výtvarné a animační styly - od naivních dětských kresbiček po rozpohybované staré fotografie. Je to skoro stejně nápadité jako Waking Life a rozhodně nápaditější než Alois Nebel (i když to asi bylo podstatně lacinější). Téměř každá scéna přináší něco vizuálně nového a zajímavého.

Pokud ale film chceme brát jako něco víc než poloexperimentální audiovizuální počin a začneme se zabývat jeho dějem, je to značně problematičtější.

Především je mi záhadou, proč je film označován za "dokument". Je sice inspirován skutečnými událostmi, ale to jsou třeba Schindlerův seznam nebo Abraham Lincoln: Lovec upírů také, a nikoho by nenapadlo označovat je za dokumenty. V Crulicovi nejsou (až na posledních několik minut filmu) žádné dokumentární záběry, žádné výpovědi svědků (video ani audio), jen občas slyšíme herce předčítat z Crulicových dopisů (stejně jako v Nebezpečné metodě, kterou by také nikoho nenapadlo označovat za dokument).

Navíc je na konci upozornění, že některé situace nebo postavy byly pozměněny nebo vymyšleny, což tento film zcela degraduje jako potenciální zdroj informací, souvisejících s tímto případem.

Velký problém je ale v tom, že i když film bereme jako fiktivní příběh, spousta věcí je v něm jen naznačena nebo vyřčena tak neobratně, že divák neobeznámený s Crulicovým případem nemá šanci pochopit, co se filmaři vlastně snaží říct:

• Mluví se o tom, že Crulic byl nejdříve obviněn z vyloupení nějakého obchodu a byl kvůli tomu u soudu (aniž by bylo řečeno, jak ten soud dopadl). Pak se začne mluvit o tom, že někomu na ulici údajně ukradl peněženku. Není jasné, za co tedy vlastně šel sedět a jak spolu tyto dva případy souvisí.
• Na počátku je řečeno, že Crulic měl přítelkyni, která po jeho smrti zmizela neznámo kam. Pak je řečeno, že byla za loupež obviněna společně s Crulicem a společně s ním uvězněna (tzn. před jeho smrtí), ale dál se o ní vůbec nemluví. A na konci filmu je s ní autentický krátký rozhovor (natočený po Crulicově smrti).
• Když vidíme první Crulicovu scénu ve vězení, Crulic řekne něco v tom smyslu, že "už to tam znal". To je docela zásadní informace, protože celou předcházející půlhodinu, kdy jsme slyšeli vyprávění o celém Crulicově životě od raného dětství, nepadlo ani slovo o tom, že by někdy za něco byl předtím uvězněn.
• Vězeňští poskoci jsou jednou prezentováni jako zlí proto, že nechtějí dovolit Crulicovi zemřít hlady, jindy proto, že ho nechtějí udržet při životě i proti jeho vůli. Každopádně, zlí jsou všichni.
• Na konci filmu se dozvíme, že kvůli tomuto případu rezignoval rumunský ministr spravedlnosti zahraničí. Není jakkoliv naznačeno, co vedlo rumunského ministra k tomu, že rezignoval kvůli případu člověka, uvězněného v Polsku polskou justicí za to, čeho se dopustil v Polsku. Kdyby měl rezignovat ministr země X pokaždé, když někdo v zemi Y tvrdí, že je neprávem odsouzený, tak by se žádný ministr ve funkci moc neohřál...
• Jeden svědek tvrdí, že Crulica viděl při loupeži. Jiný svědek tvrdí, že ho viděl před loupeží odjíždět do Itálie. Okamžitě je bráno jako samozřejmý fakt, že první svědek lže a druhý mluví pravdu, aniž by to bylo jakkoliv rozebíráno nebo analyzováno.

Celkově se dozvíme velmi málo jasných informací o samotném kriminálním případu (tedy o tom, proč Crulic sedí a proč si myslí, že je to neoprávněné). Teď nemluvím o tom, že tvůrci filmu evidentně skálopevně věří, že Crulic byl nevinen. Nechci, aby film byl za každou cenu objektivní. Chci ale, abych z něj pochopil, čemu vlastně jeho tvůrci věří. A to se jim skutečně nepovedlo. Film funguje jako střípky ze života člověka, který neměl příliš šťastné dospívání a pak se rozhodl umřít, aby upozornil na domnělou křivdu. A to umírání nebylo příjemné. O té domnělé křivdě se nedozvíme nic, co by nám umožnilo jakkoliv uvažovat o míře její křivosti, neboť nám ani není pochopitelně vysvětleno, co se tedy vlastně údajně stalo. Film funguje z 95% na čistě emocionální, empatické úrovni, což je u dokumentu o kriminálním případu docela podstatný nedostatek.

Takže se nic nezměnilo na mém názoru, že když chce někdo vyhladovět k smrti, měl by se nechat vyhladovět k smrti. Na to má své svaté polské právo.