Recenze: Muži v černém 3 [Men in Black 3] - 70%

Agent K (Tommy Lee Jones) najednou zmizel - byl vymazán z existence. Agent J (Will Smith) se musí vrátit časem do roku 1969, aby zabránil mimozemské invazi a přepsání historie zlým mimozemšťanem. Mladý agent K (Josh Brolin) tentokrát nesmí zemřít!

Tak jsme se po 10 letech dočkali třetího dílu. Naštěstí nejde o žádný shit, ale nabízí se otázka: "Proč?" Pokud odpověď zní "kvůli prachům", tak se nabízí další otázka: "Proč až po 10 letech?"

Nápad s cestováním časem není špatný a Josh Brolin je zajímavější než Tommy Lee Jones, jehož všechny suché fóry v této sérii již známe. Také se tvůrcům podařilo předvést trochu nostalgie ve stylu Návratu do budoucnosti ("tehdy před lety bylo všechno ryzejší, nevinnější, zábavnější"). A nějaké ty časoprostorové zvraty. Ty ovšem nedávají ani zrnko smyslu a nevyřešených paradoxů je v nich tolik, že o nich ani nemá smysl mluvit. Každá cesta časem funguje jinak (někdy se při cestě zpět cestovatel zdvojí, jindy ne), tvůrcům je to zjevně jedno a doufají, že to bude jedno i divákovi.

Nejzábavnější jsou opět fórky s mimozemšťany, skrývajícími se mezi lidmi, a s celebritami, o kterých se dozvíme, že jsou mimozemšťani (v roce 1969 jsou v ústředí MiB na okamžik vidět například mladý Ozzy Osborne, Barbarella, atd., atd...).

A opravdu se mi líbil vtípek s cestováním časem, kdy při "časoprostorovém pádu z mrakodrapu" agent J vrazí za volného pádu do novin s titulkem "Krach na burze" a vzápětí uvidí vedle sebe padat smutného businessmana.

Ve filmu samozřejmě jsou i akční scény a přestože jde o drahé trikové přestřelky, honičky a bitky, jsou dost nudné, protože nedokázaly přinést naprosto nic nového.

Jde evidentně o řádně prostříhaný a pseudonáhodně poslepovaný počin (například jsme ve dvou scénách důkladně připravováni na to, že se zjeví mluvící mops, ale on se nakonec vůbec nezjeví, přestože byl i na prvních plakátech k filmu). Přesto docela slušně fungují i scény, hrající na citlivější strunu - když J poznává mladého K, který je plný života a není zapšklý, a snaží se nějak pochopit jeho pozdější změnu a případně s ní něco dělat. A když podivný naivní transdimenzionální mimozemšťan vysvětluje, jak jsou všechny osudy předurčeny a přitom nepředvídatelné... Nejde o nic světoborného, ale rozhodně je to výrazně působivější, než snahy o vážné scény ve druhém dílu.

Kdybych vedle sebe postavil všechny tři filmy a skoukl je, zcela nepolíben, v náhodném pořadí, pravděpodobně bych došel k názoru, že trojka je z nich nejlepší (o kousíček). Tím ovšem pomíjím tu drobnou skutečnost, že trojka je víceméně totéž jako jednička a dvojka, a vznikla až po nich. Rozhodně tenhle nejnovější film nepůsobí dojmem něčeho, na co jsme museli čekat 10 let...

P.S: Sonnenfeldovy oblíbené extrémní kamerové nájezdy mají ve 3D ještě extrémnější grády.

P.P.S: Dabing není nesnesitelný, ale ať nadabujete hlášku Willa Smithe "I have no problem pimp-slapping the shiznit out of Andy Warhol" jakkoliv, vždycky bude nutně něco "lost in translation". Ve 2D se promítá i titulkovaná verze.