Recenze: Konfident - 60%

Jiří Mádl koncem 60. let slouží na vojně jako odposlouchávač státních hranic a přitom náhodou nahraje, jak jeho nadřízený (Ondřej Vetchý) svévolně nechá zastřelit jakéhosi muže a následně z toho udělá "nešťastnou náhodu". Aby Mádl držel hubu a krok, je mu následně nabídnuto výhodné místo špičkového odposlouchávače domácností a on ho - ač nerad - musí přijmout a špiclovat ostatní, včetně svých sousedů.

Česko-slovensko-polské koprodukční drama Konfident má několik nezanedbatelných plusů.

Co je to ale platné, když je jeho scénář převelice chatrný a režie občas výrazně klopýtá. To klopýtání se projevuje především ve scénách, které mají něco znázorňovat dramatickou zkratkou nebo montáží, a působí opravdu bizarně. Jako kdybyste do Životů těch druhých najednou vlepili kus francouzských Delikates.

Leckteré dějové oblouky jsou hrozně natahované a ve výsledku nikam nemířící, zatímco jiné, naprosto zásadní, jsou odbyty během pár sekund. Je těžké určit, zda jde o chyby scénáře nebo o špatný sestřih výsledného filmu, ale občas je to tak zvláštní, že to komplikuje pochopení zápletky. Například (mírné spoilery):

• Mádl je zaměstnán u Státní bezpečnosti, načež se ožení, načež dostane nový služební byt, načež se v něm zabydlí, a teprve pak se ho manželka poprvé zeptá, kde že je to zaměstnaný, a Mádl je tím zcela vyveden z míry a neví, co říct.
• Mádlovi je přidělen tentýž služební byt, ve kterém dříve bydlel právě ten člověk, jehož vraždy byl Mádl svědkem při službě na státní hranici před několika lety. Byla to náhoda? Byl to něčí ďábelský záměr? Za jakým účelem?
• Jakou cenu má pro Státní bezpečnost odposlechový expert s přístupem k nejtajnějším údajům, který od samého začátku dává najevo, že tu práci dělá jen proto, že k ní byl donucen?
• Jsem Státní bezpečnost, odposlouchávám svého zaměstnance a zjistím, že onen zaměstnanec objevil mou štěnici a kleštěmi ji odstřihl (tedy jsem si naprosto jistý, že o ní ví). Jaký strategický smysl následně má poslat mu do bytu tajně své agenty, kteří mu nainstalují novou štěnici na přesně stejné místo, kde byla ta původní? Jaký strategický smysl má ještě později mu spiklenecky prozradit, že je odposloucháván?
• Mádl řídí automobil a náhodou s ním jede podél vlaku, ve kterém cestují lidé, kteří by ho neměli vidět (což Mádl ví). Mádl je vyděšen a je po několika desítkách sekund souběžné jízdy cestujícími spatřen a poznán, místo aby trochu zpomalil, trochu zrychlil, nebo na tři sekundy zastavil, čímž by hladce zabránil prozrazení.
• Představa, že by v malém pohraničním městě počátkem 70. let mohl nerušeně vegetovat bohém s neupraveným vousem a dlouhými vlasy v culíku, je poněkud přitažená za vlasy. Představa, že by mohl svobodně učit děti na základní škole, je absurdní.
• A poseldní scéna filmu (velký spoiler): Mádl uteče do Rakouska a na imigračním pohovoru se ho zeptají, kde byl v ČSSR zaměstnán. Mádl se vyděsí a neví, co říct. Konec filmu. Chápu dramatický záměr, ale nešlo by to vymyslet nějak trochu jinak, aby přitom hlavní hrdina nevypadal jako úplný kretén?

Tohle všechno je velká škoda, protože ve filmu je mnoho zdařilého.

Například herecké výkony (kromě tradičně kvalitního Mádla především Budař se slizkým knírkem, bohužel v příliš malé roli). Některé epizodní scény mají velmi dobrou kadenci.

Nebo výprava: Interiéry, rekvizity, kostýmy i pár exteriérů vypadají velice dobově realisticky a jistě byly náročné a drahé.

Je mi to v tomto případě docela líto, ale i tentokrát film naráží na typický nešvar české kinematografie, tj. na absenci/neschopnost dramaturga.