Recenze: Až vyjde měsíc [Moonrise Kingdom] - 90%

V roce 1965 se dvanáctiletý, vrstevníky nenáviděný skaut-sirotek a dvanáctiletá problémová holka rozhodnou, že spolu utečou. Většina filmu se odehrává na malém ostrově, kde po uprchlících pátrají dívčini rodiče (Frances McDormandová, Bill Murray), chlapcův skautský vedoucí (Edward Norton) s ostatními mladými skauty a šéf (a jediný představitel) ostrovní policie (Bruce Willis). A další.

Kdybych nic nevěděl o tvůrcích filmu, po pár sekundách (a to ještě před objevením se Billa Murraye) bych si řekl, že někdo fakt dobře kopíruje Wese Andersona. Není divu, protože film natočil Wes Anderson (a opět s Billem Murrayem).

Wes Anderson má svůj nezaměnitelný styl, aniž by se dalo říct, že jsou kvůli tomu jeho filmy nudné a že už ten jeho styl není zábavný. Ve všech jeho filmech platí, že netušíte, co se stane příští minutu a jak to bude ve filmu ztvárněno. Nejlepší pak jsou ty jeho filmy, které k tomu všemu navíc obsahují i nějakou aspoň trochu smysluplnou zápletku (bez ohledu na to, že nakonec dopadne vždy zcela jinak, než jsme očekávali).

A Moonrise Kingdom takovou zápletku má. Co je pochopitelnějšího, než touha dvou dvanáctiletých prožít spolu první románek, francouzák a sáhnout si navzájem na prsa?

Celý film vypadá jako kdyby byl vyprávěn z pohledu jeho dětských hrdinů (i když to nikdy není explicitně řečeno). Zvýrazněny jsou ty elementy, které připadají důležité jeho malým představitelům a naopak jsou potlačeny ty dospělácké, málo magické.

Výsledkem je, že značná část filmu je poněkud dadaistická, ale naštěstí to nikdy nepřesáhne snesitelnou mez a Anderson nezapomíná, že má vyprávět příběh.

A jak úžasně ho vypráví! Používá k tomu nové filmové postupy i staré filmové postupy zasazené do nových originálních souvislostí. Hraje si s každou miniaturní drobností. Ve filmu jsou dvouvteřinové záběry, ve kterých je naprosto precizně všechno kompozičně a barevně sladěno. Unikátní pohyby kamery. Unikátní kompozice. Unikátní soundtrack (Alexander Desplat + klasika). Když ve scénáři stojí napsáno "Šerif položí na klukův talíř opečenou klobásu", nezní to jako humorná scéna. V Andersonově podání to humorná scéna je. Ale současně smutná. Stejně jako v jeho nejlepších filmech se i tentokrát na plátně odehrávají věci, které jsou současně veselé a přitom smutné. Prostě andersonovské.

Ve filmu je spousta bizarních drobností, jak obrazových, tak hereckých, tak zvukových (a všech dalších). Při ujíždějících závěrečných titulcích například je slyšet toto (včetně toho mluvení!). Jsou to roztomilé drobnosti a bude zábavné je podrobně analyzovat na BluRayi. Ale nejsou na úkor příběhu (jako se to stalo například ve druhé polovině Polskiego filmu nebo v Andersonově Darjeelingu s ručením omezeným).

Jediné, co můžeme namítat, je, že "oproti jeho předchozím filmů tam zase není tolik nového". No a co? Dokud točí méně než jeden film ročně, your argument is invalid, protože Bill Murray šel posekat strom.

P.S: V tom návalu obrazů a zvuků mi naproprvé zcela uniklo, co má znamenat název filmu (ať už český nebo anglický).