Recenze: Total Recall (2012) - 40%

Nedávno jsem publikoval retro-recenzi původního filmu Total Recall z roku 1990.

V této recenzi nového stejnojmenného filmu budu několikrát odkazovat k onomu 22 let starému. A bude to ode mě naprosto fér srovnání.

Tvůrci nového filmu si za to mohou sami. Zcela totiž ignorovali původní sci-fi povídku "We Can Remember it for You Wholesale", která první film inspirovala (velmi mlhavě), a natočili otrocký remake filmu s Arnoldem Schwarzeneggerem, který upravili jen tak, aby z něj zmizelo téměř vše, co ho činilo zábavným.

Takže: Ve filmu není Mars ani mutanti. Tedy, Mars je tam zmíněn jednou větou, Quaid by na něj chtěl letět, ale neletí tam. Místo toho cestuje z Austrálie do Londýna. Středem Země. Za 17 minut. Do Londýna, kde je stejný čas jako v Austrálii. Ne, opravdu. Dlouho jsem neviděl tak intenzivně debilní scénář.

Film se odehrává po světové válce, která zničila většinu lidstva a osídleny jsou pouze Anglie (nebo pouze Londýn, nebo pouze Evropa? Není to jasné) a Austrálie. V Londýně žije zlá smetánka, v Austrálii hodní nuzáci. V "zamořených oblastech" v těsném okolí Londýna se dá snadno vegetovat bez skafandru, stačí jen plynová maska. Uvnitř budov není potřeba ani ta. Místo aby hlavní zloun v těchto oblastech, pár minut od města, ubytoval své dělníky, raději je ubytuje v Austrálii a dováží je každý den ráno do továren skrz střed Země výtahem pro 50 000 lidí a večer zase zpět.

Dělník tudíž nastoupí ráno australského času v Austrálii do "Zeměpádu" a přejede skrz střed Země do Evropy, kde je také ráno. A zde celý den pracuje, aby se večer zase vrátil do Austrálie (kde je také večer). Je explicitně řečeno, že jízda jedním směrem trvá 17 minut, tzn. průměrná rychlost Zeměpádu je přes 12 kilometrů za sekundu, což se projevuje tak, že když za jízdy lezete po jeho vnějším plášti, trochu to fouká. Průjezd středem Země je znázorněn tak, že na 15 sekund nastane beztížný stav, během kterého se kabiny cestujících otočí vzhůru nohama.

Na informačním monitoru Zeměpádu ale kupodivu při jízdě svítí informace o délce jízdy přes 3 hodiny a promítají se zde aktuální zprávy, ve kterých je špatně napsáno jméno šéfa Zeměkoule (Cohaagan místo Cohaagen).

Když Zeměpád stojí zaparkovaný v konečné stanici, na jeho vrcholu je hangár, ve kterém stojí vrtulníky. Když projede Zemí, majitelé vrtulníků jsou jistě rádi, že jejich stroje jsou nyní dole pod Zeměpádem a vzhůru nohama...

A bizarnosti pokračují...

Jsem zlý tyran, který chce ovládnout Zemi. Svému nepříteli implantuji nové falešné vzpomínky, aby zapomněl, že jsme nepřátelé. V rámci těch vzpomínek mu z nějakého důvodu implantuji i informace o tom, kde je slabé místo robotů v mé armádě, s jejíž pomocí chci ovládnout svět (pokud jste už film viděli: tím nemyslím ten "deaktivační kód", ale ten vadný vodič na hrudi).

Jsem zlá ženská, mistryně bojových umění, a chci zabít chlapa, který je v bezvědomí v sanitce. Místo abych mu zlomila vaz nebo vrazila skalpel do srdce, nasadím si na krk holografický projektor, promítnu si místo své hlavy hlavu jeho milé, a pak ho začnu budit a povídat si s ním, aby si mohl všimnout, že na rozdíl od jeho milé nemám jizvu na ruce a aby se se mnou mohl porvat.

A co se týče ústřední zápletky filmu: Hlavní padouch chce zlikvidovat armádu otroků, kterou každý den vozí do Londýna středem Země z Austrálie, a pak Austráli osídlit svými roboty, kteří pro něj budou pracovat a buď dojíždět do Londýna, nebo tam posílat Zeměpádem své výrobky. Co kdyby se na to celé vykašlal, a roboty usídlil někde v těsném okolí Londýna (neobyvatelném pro lidi)? Ušetřil by čas i peníze, a pokud se mi otroci opravdu hnusí, ať jim Zeměpádem pošle do Austrálie atomovku...

A nyní prosím dávejte velký pozor, protože vím, co chcete říct. Ano, máte pravdu, v prvním Total Recallu také bylo značné množství logických i fyzikálních blbostí. Jsou tu ale dva zásadní rozdíly:

1) V prvním filmu bylo možné chápat ty nesmysly jako produkt hrdinovy fantazie.

2) První film byl zábavný.

V nové verzi je otázka "zdá se mu to nebo ne?" jednoznačně zodpovězena někdy okolo třetiny. Quaidovi se to rozhodně nezdá a rozhodně je to skutečnost. Jakékoliv další diskuse "sen vs. realita" ztrácejí smysl a jde už jen o akci, revoluci a likvidaci robotické armády (ano, to je hlavní zápletka filmu).

A humor téměř neexistuje. Navzdory scénáři, který je o dost debilnější, než u originálu, to tvůrci filmu berou všechno hrozně vážně a nepokusí se téměř o žádý vtip. Pokud nepočítám tříprsou prostitutku a tlustou ženu, říkající "dva týdny", přičemž ani jedna z nich nemá ve filmu jiný účel, než aby nám připomněla první film...

Vlevo verze 1990, vpravo verze 2012. Uchechtl jsem se.

Colin Farrell se bohužel nesnaží imitovat Arnolda Schwarzeneggera (což by mohlo být zábavné), ale snaží se svého Quaida zahrát jako rozervaného muže, zmítaného vnitřními démony a nejistotou, takže v téměř groteskově nesmyslném prostředí okolo sebe působí jako nesympatický nic netušící idiot. Nejzajímavější postavou je nakonec jeho falešná manželka Kate Beckinsaleová (v té roli, kterou v originále hrála Sharon Stoneová). Ta jde po svém "manželovi" sveřepě jako Terminátor a film by byl mnohem zábavnější, kdyby byl celý příběh vyprávěn z jejího pohledu. Jessica Bielová v roli Rachel Ticotinové je naprosto nezajímavá v jakémkoliv smyslu.

Na filmu je vidět, že byl hrozně drahý. Výtvarníci se velice snažili a vytvořili působivé obrazy, jako je například chudinská kolonie v Austrálii, zjevně inspirovaná Blade Runnerem a plná asijských nápisů. V jednom okamžiku se v ní objeví i tento záběr, s českým nápisem "Vítáme Vás":

Zvětšený výřez záběru z australského kolonie. Nefotošopováno.

Stejně tak je zajímavý Londýn budoucnosti, kde jsou historické stavby zastíněny hypermoderními dálnicemi (tady je zase zjevná inspirace Minority Reportem). V těchto působivých kulisách by se mohly odehrávat neskonale zajímavé příběhy, které by vydaly na tisícidílný seriál. Ale v tomto filmu je nám to vše podáváno jen jako nezajímavá kulisa v pozadí honiček. Je to něco podobného, jako "syndrom Star Wars prequelů", ale ještě horší.

Téměř dvě třetiny filmu pozůstávají z honiček a stříleček, na kterých je opět vidět, že byly drahé, ale nechávaly mě zcela chladným. Oceňoval jsem práci výtvarníků a trikařů, hudba a střih byly ucházející, moc jsem se nenudil, ale to všechno ve mně nevzbuzovalo jakékoliv emoce směrem k hrdinům filmu.

A to vlastně platí o celém tomhle remaku: Nevzbudil ve mně vůbec žádné emoce, které by stály za zmínku.