Recenze (videohra): EndWar - 90%

Protože v kinech je stále jako vymeteno, je čas na ohlédnutí pár (opravdu jen pár) let nazpět, kdy vyšla výborná videohra, která neprávem poněkud zapadla.

Celý název hry zní "Tom Clancy's EndWar", ale je to poněkud zavádějící, protože jde o zcela jiný typ hry, než ostatní "Tom Clancy's XYZ". EndWar je totiž real-time strategie.

Hrál jsem na PS3 různé slušné RTS hry, ale šlo většinou o jednoduché downloadovatelné hříčky, jako "Age of Booty" nebo "Mushroom Wars", které si pomáhaly různými "podvody" (celá mapa se vejde na jednu obrazovku, ovládáte pouze jednu jednotku, atd.). "EndWar" je, pokud vím, nejlepší "seriózní RTS hra", jaká kdy vznikla pro konzole. Dá se dnes koupit za velmi rozumnou cenu pro PS3 a XBox360. Existuje také PC verze, ale nemám nejmenší tušení, jak dobře se ovládá pomocí myši a klávesnice (podle screenshotů je ovládání značně odlišné).

EndWar pojednává o třetí světové válce. V každé z bitev máte za úkol buď vyhladit všechny jednotky nepřítele, nebo obsadit a udržet určitý počet základen (které se na každé mapě vyskytují).

Můžete hrát za Rusko, USA nebo Evropu, přičemž jednotky jednotlivých zemí se liší graficky (a zvukově), mají drobné (velmi drobné) odlišnosti např. v rychlosti, síle útoku a obraně, ale všechny země mají stejné typy jednotek: Vrtulníky, tanky, transportéry, pěchotu, specialisty, děla a moblní hlavní stan. Žádné jiné ovladatelné jednotky ve hře nejsou, ani se "neupgradují" z těchto existujících v průběhu bitev.

Mezi prvními třemi jmenovanými platí tento základní vztah: Vrtulníky hravě porazí tanky, tanky hravě porazí transportéry a transportéry hravě porazí vrtulníky. Tento jednoduchý systém "kámen - nůžky - papír" je zkomplikován tím, že vrtulníky mohou létat a jsou zdaleka nejrychlejší ze všech jednotek, zatímco transportéry mohou převážet vojáky (pěchotu a specialisty), kteří se pěšky přesunují velmi pomalu, ale jako jediní dokáží obsazovat základny.

Specialisté jsou velmi silní, ale velmi zranitelní, pokud nejsou schováni v budově. Pokud jou v krytu, je proti nim účinná jen pěchota. Pěchota je pohyblivější než specialisté, ale nemůže "upgradovat" základny a měnit je tak na generátory speciálních silných útoků.

Mobilní hlavní stan a děla jsou extrémně zratitelná při boji zblízka, ale děla mohou ostřelovat nepřítele na vzdálenost mnoha set metrů a hlavní stan dokáže aktivovat jisté velmi speciální zbraně a provádět výjimečné jednorázové akce.

To je ohledně jednotek víceméně všechno. V každé situaci je jasné, která jednotka by se právě teď hodila k jejímu řešení. Pokud si to nepamatujete, hra vám to decentně připomíná při zadávání útočných rozkazů malým kontextovým "+" nebo "-", případně "=", pokud jsou síly přibližně vyrovnány.

V každé bitvě proti sobě bojují dvě strany. Každá strana může mít v jednu chvíli v boji maximálně 12 jednotek (ale při většině bitev tohoto počtu vůbec nedosáhnete). Přitom je ale na bojišti dost rušno, protože "jedna jednotka" neznamená "jeden tank" nebo "jedno dělo". "Jedna jednotka" znamená čtyři tanky, čtyři děla, čtyři vrtulníky atd. V případě vojáků pak "jedna jednotka" znamená šestnáct panáčků, kteří jsou jasně rozděleni do čtyř čtveřic. Tato čtyři vozidla nebo šestnáct vojáků se ale vždy a za všech okolností pohybuje v jedné skupině a i když se nachází několik jednotek těsně vedle sebe, není díky přehledným grafickým indikátorům problém zjistit, které vozidlo patří které jednotce.

Kdykoliv dáte rozkaz k přesunu nebo k boji, jednotce trvá několik sekund, než rozkaz potvrdí, připraví se k přesunu, zaujme cestovní formaci a začne se pohybovat. V praxi to znamená, že pokud například vaše děla pálí, a vy byste chtěli, aby pálila z místa o 20 metrů vedle, zabere vám tato změna polohy 20 až 30 sekund (protože se děla musí složit, přesunout, rozložit, připravit k palbě a začít pálit). Vrtulníky jsou pochopitelně v tomto hbitější.

Stejně tak zahájení útoku nebo ústupu z boje trvá několik sekund a pokud chcete počkat až bude mít vaše jednotka posledních pár HP a teprv pak ustoupit, nestihnete to. Čímž se dostávám k tomu, že Hit Pointy (tzn. "život" jednotek) je řešen zajímavě: Každá jednotka má čtyři životy. Pokud se ocitne pod palbou, začne jí nejprve ubývat štít. Pokud palba pomine, štít se po chvíli automaticky doplní na maximum. Teprve když následkem soustředěné palby přijde jednotka o štít, začnou jí pomalu ubývat její čtyři HP, což se vizuálně projevuje prostě tak, že se ze čtyř tanků stanou tři, pak dva, atd... Krásně přehledně.

Při pohybu a boji se všechny jednotky chovají víceméně realisticky a "rozumně", což znamená, že pokud to je možné, tak jedou po silnici, nemohou jezdit ani střílet skrz budovy a překážky, a tak dále. Samy si "inteligentě" najdou cestu, ale lepší je, pokud jim rovnou dáte správný rozkaz a patřičně takticky je rozmístíte.

Velmi originální je samotný pohled na bitevní pole. Nemáte totiž k dispozici žádný klasický "pohled shora" jako v běžných RTS. Vaše kamera se může volně pohybovat pouze v okruhu několika metrů od vašich jednotek a přeskakovat od jednotky k jednotce, ale pokud se něco děje v místech, kam nevidí žádná vaše jednotka, prostě o tom nevíte (často se například stává, že na vás střílí děla, ale netušíte odkud). Pokud nepřátelskou jednotku vidí libovolná vaše jednotka, pak o ní "vědí" všechny vaše ostatní jednotky. Je to velmi užitečně znázorněno tak, že když se například koukáte od svých děl směrem na nepřítele, kterého děla nevidí, je na obzoru jasný symbol, který nepřítele označuje (protože ho vidí nějaká jiná vaše jednotka). Není tudíž problém na ni těmi děly (nebo jinou jednotkou) zaútočit.

A to je další unikátní vlastnost této hry: Můžete se dívat "z pohledu" jedné jednotky a přitom dávat rozkazy jiné jednotce. V průběhu celé hry vidíte v dolní části obrazovky infopanely všech svých jednotek a pomocí digitálního ovladače mezi nimi přepínáte, nezávisle na tom, u jaké jednotky se přitom nachází vaše kamera a co vidíte na obrazovce. Svou kameru přitom můžete ovládat podobně jako v běžné third-person střílečce a dokonce zoomovat, takže své jednotky můžete pozorovat velmi z blízka, ale přitom existuje podstatná "fog of war", tzn. co se děje na území nepřítele, to pro vás zůstává tajemstvím. (Zde se opět uplatní vrtulníky jako hbití pozorovatelé, kteří z výšky vidí do velké dálky.) Z událostí mimo váš dohled se dozvíte pouze o tom, že nepřítel obsadil nějakou základnu.

(Hra se dá ovládat i hlasem ("Unit 2, attack enemy 5") a v zahraničních recenzích to bylo docela vychvalováno, ale nikdy mi to nefungovalo (mám hroznou výslovnost) a nikdy jsem to nepotřeboval. S pomocí PS3 ovladače se hra ovládá tak snadno, že jsem při většině bitev ani nepotřeboval organizovat jednotky do skupin.)

To celé znamená, že tato hra je skutečně o taktizování. Podívejte se, jak hraje profesionál (záznam ze z PC verze, proto ta myšová šipka, ale PS3 hra vypadá a zní z 95 procent stejně).

Bitvu začínáte vždy jen se dvěma nebo třemi jednotkami a další si můžete "zavolat", za což platíte "Command Points", které se vám doplňují v průběhu času a za zabíjení nepřátel. Opět ale platí, že po "objednání" jednotky se tato objeví na kraji mapy, připravena k boji, až za několik desítek sekund.

Chytře je vyřešen také neblahý syndrom "čím víc hráč X prohrává, tím snadnější je pro hráče Y dávat mu víc a víc přes hubu". Když má v "EndWar" hráč Y vítězství na dosah, dostane hráč X možnost jako první použít zbraně hromadného ničení. Dobře mířený jaderný výbuch může během sekundy vymazat všechny vaše jednotky (pokud je máte neopatrně v jednom houfu), takže se i na prahu vítězství musíte mít na pozoru.

O některých nuancích jsem se ještě nezmínil, ale základní princip hry je poměrně snadno pochopitelný. Stát se mistrem ale trvá dlouho a hra vám dlouho vydrží.

"EndWar" totiž nemá nic jako tradiční "kampaň", tzn. pevně danou sérii bitev, které musíte vyhrát. Kampaň v "EndWar" spočívá v tom, že v každém "kole" se můžete zúčastnit bitvy v některém z měst (kdekoliv na světě), kde se právě setkaly znepřátelené armády, a na tom, zda tuto bitvu vyhrajete nebo prohrajete, závisí, jak se přesune fronta, kdo získá které město, a jaké speciální featury budou na kterém bojišti k dispozici při příští bitvě. Tato absence klasické kampaně bývá hře vytýkána, ale v mých očích je to naopak výrazné plus, protože to znamená téměř neomezenou variabilitu a znovuhratelnost, a nejsem otravován naskriptovanými událostmi ("když rozstřílím tuhle budovu, zpoza tamté budovy vždycky vyjedou čtyři tanky"). Nic takového se v "EndWar" neděje, a ať bitvu vyhrajete nebo prohrajete, situace na celé zeměkouli se pře příští bitvou patřičně strategicky změní.

Různých bojišť (tj. map) je jen asi jeden tucet (jedno z nich je "základna Dukovany"), ale není to problém, protože každá mapa poskytuje obrovskou spoustu strategických možností (nezapomínejme, že většina budov se dá zničit a ve většině z nich se mohou ukrývat vojáci a střílet z nich) a každé bitvy má jiný cíl, s jinými jednotkami a s jinou podporou týla. Mám mnohem radši takovouto hru, kdy se znovu a znovu vracíte do stejného města a stále lépe a lépe ho poznátváe a dokážete využívat jeho strategické možnosti.

Pokud hrajete kampaň, bude pro vás důležitá i ta skutečnost, že v "EndWar" málokdy nějaká jednotka opravdu "umře". Pokud se HP jednotky sníží na nulu, přiletí pro ni (nesestřelitelný) záchranný vrtulník a odveze posádku do bezpečí. Pouze intenzivní soustředěná palba několika jednotek je schopna jednotku skutečně "vyhladit" dříve, než přiletí záchrana, a stalo se mi to sotva jednou za 10 bitev, když jsem byl opravdu hodně neopatrný. Z toho vyplývá, že v průběhu kampaně bojujete stále s týmiž konkrétními jednotkami, které se vám hlásí svými jmény a vybudujete si k nim jakýsi vztah. Jednotlivé jednotky získávají bojovou zkušenost (pokud bitvu úspěšně dokončí a nejsou evakuovány) a se zvyšující se hodností se zlepšují jejich bojové schopnosti. Z toho všeho vyplývá, že "ústup z bojiště" je v této hře užitečná a běžně používaná akce. A když povoláváte v průběhy bitvy do boje nové jednotky, je důležité rozhodnout se, zda povoláte zelenáče nebo zkušenou jednotku.

Kromě toho dostáváte za úspěšné bitvy peníze a za ty můžete v kasárnách jednotky upgradovat. Můžete tak činit pouze mezi bitvami a upgrady se týkají všech jednotek daného typu. Tzn. pokud koupíte například lepší rakety pro vrtulníky, jsou jimi od příští bitvy až do konce hry automaticky vybaveny úplně všechny vaše vrtulníky, a to zcela automaticky, aniž byste museli provádět nějaký micro-management.

"EndWar" se dá hrát také online, včetně módu "globální války", kdy výsledky jednotlivých bitev (mezi živými hráči) mění rozložení sil po celé zeměkouli. Nejsem si ale jistý, kolik lidí ještě dnes tuto hru hraje, protože jsem online mód téměř nepoužíval. Několik obtížností pro tři armády při rozsáhlé neskriptované celosvětové kampani mi poskytlo mnoho desítek hodin zábavy i při lokálních soubojích. Možná bych ocenil možnost split-screen hry na jedné konzoli, ale je to diskutabilní, protože by úak nefungovala "fog of war", která je důležitou součástí hry. A také bych ocenil trochu rychlejší nahrávání mezi bitvami (hra nemá na PS3 možnost instalace na harddisk).

"EndWar" je hra, které je nejen originálně vymyšlená a přichází s novými nebo málo používanými herními mechanismy. Je to také kus softwaru, který je velmi dobře odladěn a "vypilován". Teprve po pár hodinách hraní poznáte, jak dobře je vymyšleno zacházení s kamerou a vydávání rozkazů, a jak přirozeně si budete při ovládání hry připadat (například s "Command & Conquer" na konzolích je to zcela nesrovnatelné). A v neposlední řadě má hra dobrou grafiku a vynikající zvukovou stopu, která nejen vytváří velmi slušnou atmosféru, ale také pomáhá při strategickém rozhodování.

Takových her vzniká málo a tým Ubisoft Shanghai byl za svou snahu po zásluze potrestán, protože hra "EndWar" sice měla velmi slušné recenze, ale nijak oslnivý komerční úspěch neměla.