Recenze: Cesta do lesa - 40%

Rodina Marákových (rodiče, teen dcera Anyna a malý synek) žijí v baráku u vesnice, tráví většinu času v přírodě, pěstují si potraviny, bylinky a drogy, maminka léčí sousedy, tatínek pracuje v lese, dcera (vypadá přesně jako rebelka Merida) chodí lesem a zdraví zvířátka, prostě idyla. Jenom synek občas držkuje, že nemají televizi.

A pak se začne cosi komplikovat, především kvůli mladému myslivci Ludvíkovi (Tomáš Vorel ml.), který sice zabíjí zviřátka, ale Anynu přitahuje.

Film je propagován jako volné pokračování Vorlovy Cesty z města, ale nebýt některých stejných herců a jmen postav, nikdy by mě to nenapadlo (a mám dojem, že tam jsou jisté zásadní problémy v kontinuitě). Oba filmy ale hlavně mají zásadně jinou atmosféru.

To je jednak dobře a jednak špatně.

Dobré je, že film Cesta do lesa není tak agresivně, militantně proticivilizační jako Cesta z města, je méně předvídatelný a méně černobílý.

Špatné je, že že děj filmu je natolik nejednoznačný, že je velký problém vysledovat v něm jakoukoliv zápletku a motivace postav. Nebo bych místo "nejednoznačný" mohl napsat "vytvořený generátorem náhodných čísel".

Co myslím tím "nejednoznačným dějem filmu"? Obraz a střih je v pořádku. Vidíme, co různé postavy dělají a slyšíme, co při tom říkají. Ale jako kdyby to v každé scéně byly jiné postavy. Nebo jako kdyby se jim mezi jednotlivými scénami stalo něco velmi traumatického, co velmi zásadně změnilo jejich chování...

Například Anyna: Žije v lese, má ráda zvířátka. Myslivec Ludvík zastřelí a vyvrhne (nožem, ne z dávícího traktu) laň přímo před jejíma očima, což je pro ni hrozné trauma. Anyna nejí maso. Nenávidí televizi. Nemá školní sešit, protože chce chránit lesy (zajímavé je, že doma sedí u dřevěného stolu a velké dřevěné kuchyňské linky). Ludvík lesy kácí, v čemž mu Anyna brání vlastním tělem. No a pak se ti dva do sebe zamilují a začnou spolu chodit. Přerod z "chci ho zabít" na "chci s ním spát" proběhne pouze tím, že Ludvík v jednu chvíli zažene pytláky, kteří chtějí Anynu znásilnit.

A totéž v bleděmodrém platí o většině ostatních postav, včetně hlavního hrdiny, otce rodiny! Zatímco matka jako jediná je konzistentní po celý film (hardcore new-age), otec občas "kolaboruje" s vesničany, kteří jsou v jiných scénách vykresleni jako zákeřné svině. Z tohoto zásadního domácího konfliktu ("členové mé rodiny se kamarádí s těmi, kteří mě nenávidí") celý film vůbec nic nevyplyne a nijak se neřeší.

V různých částech filmu jsou různé postavy představeny ve scénách, kdy jimi divák zcela jistě má opovrhovat a kdy ubližují hlavním hrdinům. V jiných scénách jsou tytéž postavy s hrdiny v kamarádském vztahu. Nikdy není naznačeno, jak si to obě strany srovnaly v hlavě, nebo co se stalo, že se mezilidské vztahy takhle bizarně mění. Tvůrci intenzivně tepou i do institucí (policie, církev, státní lesy), a nikdy z toho nic nevyplyne. Jako kdyby Vorel byl naštvaný na celý svět a slepě střílel na všechny strany, pak si uvědomil, že točí celovečerní film a rychle k němu dolepil (po 110 minutách) nesmyslný happy end.

Ve své nekonzistenci a špatné definici postav (kterých je MNOHO) je film tak vzácně konzistentní, že jsem uvažoval, zda nejde o sofistikovaný záměr a zda film neilustruje všudypřítomnou absenci morálky a rozklad hodnost v dnešní společnosti - a zda tudíž nemáme nenávidět úplně všechny jeho hrdiny bez rozdílu. Obávám se ale, že tím filmu přikládám větší ambice, než měl...

Po řemeslné stránce film není špatný a některé záběry ve mně vzbudily touhu zajet si zase někdy do přírody. Kamera správně jeřábuje, mlha se převaluje údolími, hudba fidlá (bohužel je od dvou lidí, takže polovina je symfonická a druhá polovina ambientní synťáky s ambientním brnkáním).

Herci jsou povětšinou schopní (s výjimkou nesnesitelné spolužačky Anyny) a snaží se se svými rolemi něco dělat. Ať už to ale je vinou scénáře nebo finálního sestřihu, všechno to dává pramalý smysl, postavy celý film zůstávají tajemnými černými skříňkami a především jsem až do konce filmu nepochytil, které postavy tedy vlastně mají být kladní hrdinové, pokud nějaké (kromě sluníčkové maminky)...

Cesta z města, ač se mi příliš nezamouvá z ideologického hlediska, byla lepším filmem, protože v něm bylo jasné, co jím chtějí tvůrci říct a proč postavy dělají ty (často šílené) věci, které dělají. V Cestě do lesa není jasné, jestli jsou šílené ty postavy, nebo tvůrci filmu. Rozhodně to ale není tak jednoznačně strašný a debilní film, jak by se mohlo zdát z jeho traileru!

Každopádně mi připadá, že čím méně se ve Vorlových filmech mluví, tím lépe fungují...