Recenze: Je to jen vítr [Csak a szél] - 60%

Maďarský film, volně inspirovaný sérií organizovaných vražedných útoků na zdejší Romy v nedávných letech.

Je nutno ocenit trailer, který chytrým sestříhámím navozuje dojem, že film má nějakou zápletku, a že se v něm děje podstatně víc, než se v něm děje.

Ve skutečnosti se v něm neděje 80 minut nic, pak se minutu něco děje (SPOILER: Nebyl to vítr), a pak je pět minut epilog.

A není to chyba nebo neschopnost filmařů. Film je záměrně natočen tak, že se v něm naprostou většinu téměř nic neděje. 80 minut sledujeme záběry ze života jedné cikánské rodiny (dvě děti, matka, dědeček) a jejich sousedů. Jsou to záběry natočeny zajímavě artistně, s rozechvělou kamerou, zapadajícím sluncem, velkými detaily a podobnými věcmi, které známe z jiných artfilmů. A s ucházejícími hereckými výkony.

Problém je v tom, že sledujeme Cikány, kteří jsou víceméně přizpůsobiví, plus mínus chodí do školy a do práce, kradou jen občas a málo, nikdo je moc nešikanuje, jen tak si žijí, a jejich život tudíž není moc zajímavý v kladném ani záporném smyslu. V kombinaci se záměrně pomalým tempem celého filmu (dlouhé minuty sledujeme jen to, že někdo někam pomalu jde) je to dost smrtící.

Občas se objeví náznaky něčeho zajímavějšího: Například to, že syn se obává útoku vrahů a připravuje si v lese "bunkr", kam chce v případě nebezpečí celou rodinu schovat. Nebo krátký rozhovor dvou policistů o tom, kdo a proč ty vraždy provádí a jestli je úplně morální pořádat organizované masové vraždy. Těchto scén je ale ve filmu méně než deset minut celkem, a rozhodně neposkytují dostatek námětu k přemýšlení a uvažování na 70 zbývajících minut. A audiovizuální aspekty filmu, byť nejsou nezajímavé, nejsou dostatečně zajímavé na to, abychom se jimi těch 70 minut vydrželi kochat.

Chápu, že tvůrci to zřejmě chtěli natočit přesně takhle, ale mně to z výše uvedených důvodů nestačí. Zhlédnutím tohoto filmu jsem se nic nového nedozvěděl, na nic jsem si neutvořil nový názor a nedostal jsem se do žádných zajímavých duševních rozpoložení. Mnohem intenzivněji by na mě zafungoval, kdybych viděl pouze jeho posledních 10 minut.

P.S: Včera večer jsem v parku v Vysočanech potkal skupinku asi deseti pubertálních Cikánů, kteří se dobře bavili, hajlovali a křičeli "Sieg Heil". Že by netradiční virální kampaň na tento film?