Recenze: Norman a duchové [ParaNorman] - 70%

Norman není úplně normální kluk. Například má divné, nezkrotné vlasy. A je hodně neoblíben v kolektivu. A mluví s mrtvými lidmi a kamarádí se s nimi lépe, než s kýmkoliv živým. Když na jeho malé městečko zaútočí zlá čarodějnice a sedm oživlých mrtvol těch, které ji před 200 lety poslali na oprátku (a ona je za to proklela), je Norman tím jediným, kdo může všechny zachránit.

Na Normanovi pracovali stejní tvůrci jako na Koralíně (tj. nikoliv Tim Burton) a film je také natočen pomocí ruční animace loutek s mechanickými kostrami, políčko po políčku, v obrovských modelech (desetimetrový dům byl skutečně postaven - jako dvoumetrový).

Podobně jako Koralína má i tento film zvláštní scénář, který je místy naprosto geniální, temný, depresivní, strašidelný, místy zase groteskově legrační s dementními vtípky, a celkově značně nevyrovnaný.

Film začíná zajímavě, když se hned zpočátku dozvíme, že Norman si běžně povídá s dušemi mrtvých, miluje horory, a že ho ve škole dost brutálně šikanují. A poznáme jeho rodinu, která rozhodně nevypadá jako něco z klasických dětských filmů.

Především Normanova maminka s křivou hubou (druhá zleva) je dost strašidelná

Pak se začne odvíjet samotná hlavní zápletka filmu a tempo začne mizet. Je sice zábavné sledovat huhlající skorozombíky, stejně jako je zábavné sledovat parodie na filmy 50. let (oldsynth hudba), ale každé z toho je určeno pro jiné obecenstvo, a především není vůbec jasné, co vlastně komu hrozí, co je v sázce, a jestli jsou postavy nesympatičtí idioti, nebo je to jen divný český dabing. Některé scény jsou pouze pro nejmenší děti, jiné bych se malým dětem vůbec neodvážil pustit (závěrečná konfrontace s čarodějnicí hodně připomíná konec Akiry). Chtělo by to někoho, kdo by něco radikálního provedl se scénářem, rozhodl se, jakého tónu by se měl film držet, a pak se ho také držel...

Film ovšem získává bonusové body za to, jak úžasně vypadá a jak úžasně je animovaný. Z traileru to kupodivu tak nevypadá, ale v kině jsem měl nejednou nutkání vlastnit nějakou scénu jako malé diorama a vystavit si ji doma a zkoumat všechny drobnosti a skryté vtípky v kulisách, kterých jsem si v kině jistě nevšiml. A ty animace...

I když jsou některých scénách i CGI efekty (odstranění pomocných armatur, dodělávání ohně a kouře), stejně bylo neuvěřitelně namáhavé všechno vymodelovat a rozpohybovat. Postavičky například mají velmi propracovanou mimiku a domníval jsem se, že je vytvořená pomocí CGI. Nikoliv. Tvůrci si vyrobili pomocí 3D printeru tisíce různých grimas pro každou postavičku, a ty pak ručně měnili.

Podobně jako u Aloise Nebela mám z tohoto filmu rozporuplné pocity. Oceňuji, jakou strašnou práci si s ním tvůrci dali po technické stránce a kolik námahy a talentu do něj vložili. Na druhou stran nechápu jeho producenty, proč ho vyráběli takto složitě, když by při lepším použití počítačů dostali výsledek, který je téměř k nerozeznání od tohoto, a ušetřili dost času a peněz. Proč už ty obličeje rovnou neudělali v CGI, když je stejně navrhovali v počítači, pak je počítačovým cutterem vyrobili, aby je pak ručně animovali, a tu ruční animaci pak proháněli počítačovým filtrem, aby byla jemnější...?

Ale takoví už jsou umělci. Ať si dělají, co uznají za vhodné. Jenom je škoda, že tolik lásky a námahy, kolik věnovali výtvarným aspektům a animaci, nevěnovali námětu a scénáři.