Recenze: Ve stínu - 60%

Rok 1953, Československo. Měnová reforma se rozhodně nechystá a kapitán Hakl z kriminálky (Ivan Trojan) vyšetřuje rutinní zločin. Záhy se ale ukáže, že tato zdánlivě triviální vloupačka je čímsi složitějším (mimo jiné i proto, že pachatel, který se k ní doznal, ji nemohl provést) a jen malou součástí většího spiknutí, které se dotkne i kapitánova nejsoukromějšího života. Případ totiž nevybíravě přebírá StB pod vedením kriminálního experta Zenkeho z NDR (německý herec Sebastian Koch).

U tohoto zajímavého filmu Davida Ondříčka (prvního od šest let starého Grandhotelu) bych se nejdříve zastavil u jeho technické a řemeslné stránky, protože o té se mi bude psát nejsnáze.

Věrně ztvárnit 50. léta není žádná legrace, ale tomuto filmu se to povedlo na české poměry až překvapivě dobře. Nevím, nakolik je to velkým rozpočtem (jde o koprodukci s Polskem a Německem) a nakolik nápaditostí tvůrců, ale výprava a kulisy vypadají naprosto lahůdkově a záběry staré Prahy (například probouzející se Václavské náměstí) i drobností v interiérech (například tapety v koupelně) působí místy až magicky. Naposled jsem byl z vizuální stránky českého filmu podobně nadšený při Třech sezónách v pekle nebo Poutech.

Z vizuálního hlediska fungují i scény, kde se vyskytují živí lidé, kteří se někam depresivně koukají, připalují si cigarety a zadumaně postávají v dešti. To vše je přinejmenším OK a ze začátku jsem byl docela hodně nadšený a nadržený, jak se tento český film noir bude dál vyvíjet. Navíc jsem se hned na začátku dočkal polonahého zpoceného Norberta Lichého, což je nejlepší začátek, jaký si můžete přát. (Za zmínku ale stojí fakt, že někteří slavní a skvělí herci - Babčáková, Krobot - jsou ve filmu doslova jen pár desítek sekund).

Bohužel, během následujících desítek minut, kdy jsem nepřetržitě čekal "až už to pořádně začne", moje nadšení soustavně klesalo, až jsem si po 60 minutách filmu uvědomil, že se to nijak pořádně nerozjelo a asi už nerozjede.

Což si žádá podrobnější vysvětlení.

Film má dvě základní roviny: Haklovo kriminální pátrání (které mu sabotuje StB) a Haklovo osobní drama. Velmi záhy vyjde najevo (a není to tudíž spoiler), že StB využila řadové zlodějíčky k plánované provokaci, jejímž cílem je očernit židovskou komunitu a svalit na ni vinu za loupeže a další zločiny, které nespáchala. To vše při exemplárním soudním procesu s pěti židy, vysílaném přímým přenosem v rozhlase. Velmi brzy se také ukáže, že pokud bude Hakl v pátrání po skutečných vinících pokračovat, pak uškodí sobě, ale pravděpodobně i své manželce a malému synovi. Přesto Hakl v pátrání pokračuje, z důvodu vyššího principu mravního.

Proti tomuto námětu nemám nejmenší námitky a může z něj vzniknout úžasný film několika možnými způsoby, obzvlášť když tvůrci mají k dispozici kvalitní herce a dostatek prostředků (což měli).

Bohužel, rovina "osobní drama" je příliš nevýrazná a rovina "detektivka" je nezajímavá až nesmyslná. Začněme od té detektivky:

Pokud se podíváme na celou kriminální zápletku z hlediska StB, která složitou akci připravovala, pak je nesmyslně překombinovaná, s mnoha slabými a rizikovými místy, jako kdyby ji plánoval Dr. Evil z Austina Powerse. StB je nám jednak líčena jako všemocná organizace, která si může dělat naprosto cokoliv (například nechat nevhodnou svědkyni zcela fyzicky zmizet, beze stop a bez podezření, prostě ji vymazat z existence). Falešně obvinění "pachatelé" jsou donuceni, aby u soudu přiznali svou vinu. Jaký důvod tedy má, že vůbec StB nutila nějaké řadové zlodějíčky provádět drobné krádeže, a tyto pak složitě sváděla na židovskou obec, přičemž hrozilo mnoho způsobů, jak se to celé mohlo provalit? Proč prostě pár židů nesebrat, nezmlátit, a nedonutit k přiznání k nějakému smyšlenému činu (což udělala StB tak jako tak)? Proč vůbec ty činy provádět? A proč neodbytně pátrajícího Hakla prostě fyzicky nezlikvidovat a nehodit to na některého ze zlodějíčků, což by bylo mnohem méně riskantní, než to, co StB dělá?

Ještě podivnější je pak celá závěrečná kriminální pointa filmu, o které bohužel nemohu psát bez spoilerů, takže případně přeskočte následující odstavec:

SPOILER! Celé šarádě šéfuje major Zenke z NDR, který byl původně nacista, na konci války byl zajat, osm let vězněn v gulagu na Sibiři a pak z něj Sověti najednou udělali vysoce postaveného policistu v NDR (??), který dostal za úkol zinscenovat šarádu v Československu. Pokud se mu to povede, dostane povolení vrátit se do Spolkového Německa, kde na něj čeká manželka a dítě. Připadalo mi velmi postavené na hlavu, že by Sověti pověřili něčím tak riskantním někoho, kdo je evidentně nemá rád, a kdo by je mohl v průběhu této tajné akce asi tak tisíci různými způsoby snadno zdiskreditovat, a to klidně až poté, co se vymaní z jejich moci (tzn. v Bonnu). A co čert nechtěl, Zenke nakonec přesně toto udělá (hne se v něm svědomí a odjede do Bonnu s nábojnicí od Hakla, která dokazuje, že při jednom z přepadení střílel člen StB). Ještě desetkrát divnější ale je, že když se o tom čeští a ruští komunisté dozví, strašlivě se vyděsí a ZRUŠÍ CELÝ MONSTRPROCES. Jakou to má logiku? Proč se bát někoho, kdo je pro celý národ zlý emigrant a bývalý nacista, a tvrdí, že má nábojnici, která dokazuje, že někde někdo střílel (což nemůže sám nijak objektivně dokázat, je to jen jeho tvrzení)? Zdiskreditovat takovéto ničím nepodložené tvrzení zhrzeného emigranta přece musí být naprostá brnkačka...

KONEC SPOILERU

Samozřejmě nevím, jak přesně fungovaly politicko - kriminální čachry na počátku 50. let. Neví to ale většina dnešních diváků (obzvlášť pokud tvůrci svůj film "míří na mladé diváky a inspirovali se především filmy Psycho, Blade Runner a Seven", konec autentického LOL citátu). Většina dnešních mladých diváků si není jistá, jestli v roce 1953 u nás provozovali teror komunisti, nacisti nebo židi, natož aby chápali, co znamenala měnová reforma a proč je Bonn nějaké jiné Německo, než Berlín (přitom nic z toho není ve filmu ani náznakem vysvětleno). Pokud ty z mého pohledu nesmyslné zápletky měly v tehdejší době smysl (což teoreticky je možné), je chybou filmařů, že nám ten smysl dostatečně jasně nevysvětlili a že nám u mnoha postav není jasné, jak moc riskují a co si mohou dovolit.

Ale obávám se, že šlo spíš o neobratnost tvůrců a zmatek při "kompilování" scénáře (je dílem tří autorů), kdy některé zvraty opravdu velmi skřípou a jsou nepříjemně polopatistické. Například: Potřebujeme, aby X nějak zjistil, že Y je bývalý esesák. No tak třeba půjde náhodou kolem jeho okna, Y zrovna náhodou bude nahý vzpažovat a X náhodou uvidí, že má v podpaží náhodou vytetováno "SS". Takže je buď esesák, nebo super smooth.

Rovina emocionálně dramatická funguje o něco lépe, především díky hercům, kteří se velmi snaží a mají charisma. Hakl ví, že to s ním špatně dopadne, je připraven přijmout to se vztyčenou hlavou a vysvětluje synkovi, že je potřeba s hydrou bojovat i když je neporazitelná, protože se tím možná trochu oslabí a časem ji někdo třeba porazí - "možná zrovna ty". Manželka by chtěla vědět, co se vlastně děje, ale Hakl jí radši nechává v nejistotě, protože si myslí, že jí tím lépe ochrání. To všechno funguje.

Pokud by tato rovina byla těžištěm filmu, líbil by se mi pravděpodobně mnohem víc. Bohužel, těžištěm filmu je rovina kriminální, která moc nefunguje (z důvodů popisovaných výše), a ono osobní lidské drama přijde ke slovu jen v občasných chvilkách v průběhu děje, a pak v závěru, který má být symbolicky osudově překvapivý, někdo dlouhé sekundy dojatě na něco kouká a my máme být napjati, na co že se to vlastně kouká a co je na tom tak osudového. Bohužel jsem ale přesně věděl, na co a proč kouká, a to nejen od první sekundy koukání, ale už o dvacet minut dříve, kdy někdo prohodil nějakou banální větu, která z hlediska děje byla úplně zbytečná, pokud vám nedošlo, že je tam pouze proto, aby měl jakous takous logiku ten osudový dojemný záběr na konci (ha, tentokrát to šlo bez spoileru).

Ve stínu je film, který se snaží o záslužnou věc a který k tomu měl nakročeno lépe, než většina českých filmů. Bohužel, při všech těch logistických monstrproblémech (obdivuji producenty i produkční!) se dost výrazně pozapomnělo na to, jak je důležité vytěžit z námětu jeho potenciál a přetavit ho ve fungující scénář. To pak nedokáží napravit ani dobří herci, ani vysoký rozpočet.