Recenze: Cesta na Měsíc / Podivuhodná cesta [Le Voyage dans la lune / Le Voyage extraordinaire] - 70%

Tento filmov počin je velmi netradiční záležitost. Pozůstává totiž z restaurované verze patnáctiminutového filmu Cesta na Měsíc z roku 1902 (je tohle ještě "retro", nebo už něco jiného?) a z celovečerního dokumentu, který vypráví o jeho tvůrci Georgesi Mélièsovi (viz také Hugo a jeho velký objev) a o složitém procesu restaurace jeho seminálního díla.

Jdeme tedy do kina přinejmenším na tři různé filmy za cenu jednoho.

Nejprve samotná restaurovaná verze. Vypadá takto (toto je tříminutová ukázka, tedy nepřerušená pětina filmu, tak jak vypadá a zní):

Psychedelické barvy jsou zrekonstruovány tak, aby vypadaly co nejvěrněji jako v roce 1902 - tudíž namalovány na černobílý film ručně, políčko po políčku. Obraz je stabilizován a mnoho vad obrazu je vyretušováno. Přesto je ve filmu samozřejmě stále SPOUSTA míst, kde nějaké to políčko chybí - nešlo o rekonstrukci, ale restauraci.

V době svého vzniku film samozřejmě neměl zvukovou stopu a byl doprovázen buď živým orchestrem, nebo živými herci, kteří mluvili jakoby za postavy na plátně. Rekonstruovaná verze je doprovázena ambientním minimalistickým elektronickým výplodem francouzské kapely "Air", o jehož kvalitách můžeme dlouze diskutovat, ale bezesporu je to něco naprosto zásadně jiného, než mohli při filmu slyšet jeho první diváci, tudíž to poněkud (hodně) rozbíjí zamýšlenou atmosféru "přesně takhle byl film promítán v roce 1902" a spíš to z něj vytváří nějaký avantgardní soudobý pop-art.

(Restaurovaný film už vyšel na Blu-Ray, kde si můžete vybrat mezi půl tuctem zvukových doprovodů různých stylů.)

Na film samozřejmě nelze aplikovat jakákoliv měřítka, kterými hodnotíme dnešní filmy. Je ale zajímavé sledovat, jak předběhl svou dobu a jak položil základy mnoha postupům, které dnes máme za samozřejmé. Pokud nám to nedojde samo od sebe, následně nám to vysvětlí soudobí slavní režiséři.

V následujícím dokumentu se pak dozvíme, jak strašlivě složitý (a riskantní) byl proces restaurace. Začalo to objevením starého filmového kotouče, který byl ovšem slepen do jednoho kusu a musel být ve speciální lázni rozebírán, kousek po kousku, přičemž se lámal a musel být políčko po políčku opět smontováván dohromady a fotografován. A to nebyl zdaleka konec štrapácí. Celá rekonstrukce nakonec trvala 10 let a z dokumentu to vypadá, že lví podíl práce nakonec neodvedli francouzští umělci, kteří dokument natočili, ale techno-čarodějové z kapitalistické Ameriky se svými Photoshopy. Každopádně, dřina to byla šílená, i když v dokumentu jsou některé zásadní fáze rekonstrukce přeskočeny až překvapivě stručně.

No a dokument o rekonstrukci je průběžně prokládán dokumentem o Mélièsově životě, který je samozřejmě tím zajímavější, čím méně jste o tomto nestorovi kinematografie dosud věděli (uslyšíme dokonce autentické záznamy jeho hlasu).

Celé dílo, které za jedno vstupné uvidíte, je tedy značně nesourodé, ale jeho návštěvu vám doporučuji už proto, že pojednává o věcech, které jsou pro posledních více než 100 let kinematografie naprosto zásadní.