Recenze: Dva nula - 30%

Dokument (?) o fotbalovém derby Sparta - Slávie, natočený 22 kamerami a zabírající všechno možné, jen ne samotné derby (což je dobře, protože akt fotbalového zápasu je něco, co mě nikdy příliš nezajímalo, a navíc bych se v tom asi nevyznal).

Struktura celého filmu je velmi striktně daná: Jde o sestřih záběrů z přibližně dvou desítek kamer, které jsou umístěny na různých místech letenského stadionu a v jeho okolí, a většinou zabírají nějakou konkrétní skupinku diváků nebo pořadatelů. Všechny kamery jsou po celou dobu naprosto statické. Nijak se nepohnou, nenajedou na detail, nic. Často je to vyloženě na závadu. V některých chvílích například diváci poskakují, takže jsou jejich hlavy zcela mimo obraz. V jinou chvíli je zabírán roh hřiště, kde se vůbec nic neděje (nevyskytuje se tam žádný člověk ani objekt), a záběr se ve filmu vyskytuje jen proto, že v jeho rohu je vidět velmi malý kousek tribuny, kde něco hoří a pořadatelé to hasí. Tzn. všechno zajímavé se odehrává asi v pětině tohoto záběru a vidíme z toho jen fragment.

Všechny tyto kamery běžely celý zápas (i chvíli před ním a po něm) a z výsledných cca třiceti hodin záznamu je sestříhán celovečerní film, který se snaží zprostředkovat jakýsi pohled na české fanouškovství. Bez hudby, bez vysvětlování, bez scénáře a herců. (V traileru se vyskytuje Ondřej Vetchý, ale ten se ve filmu ani na sekundu neobjeví.)

Problém tohoto filmu je naprosto zásadní, a totiž: V 85 z jeho 90 minut se neděje vůbec nic, co by bylo jakkoliv zajímavé, vtipné, nápadité, nebo dokonce vizuálně podařené. Náhodní fanoušci jsou normální fotbaloví fanoušci (tzn. tak trochu idioti), pořadatelé jsou většinou retardovaní recidivisté, ale většina z nich se neprojevuje nijak zajímavě! To, co je ve výše umístěném traileru, jsou vpodstatě nejlepší hlášky celého filmu.

Čekal jsem také, že bude něco vyvozeno ze situace, kdy jsou pozdě v noci na stadionu dva šestiletí kluci bez doprovodu, bavící se spolu o píčách a zmrdech, nebo reportér, kterému je slibován průser za pokus o rasistický vtip, ale nic z toho nevyplyne a film skončí. Záběrů z "kotle" (tzn. ze sekce pro násilněji založené fanoušky) je jen pár minut a navíc překvapivě pouze z kotle Slávistů.

Během zápasu padnou dva góly, shodou okolností pouhé dvě minuty od sebe. Toho filmaři využili k tomu, že vidíme tyto dvě minuty (bez střihu) z pohledu několika kamer. Tzn. diváci sedí, padne gól, hlasatel to hlásí, diváci se radují, dvě minuty se nic neděje, padne druhý gól, hlasatel to hlásí, diváci se radují. Toto uvidíme asi pětkrát po sobě, a jako bonbónek na závěr to uvidíme pošesté, přičemž statická kamera zabírá noční stromy před stadionem a slyšíme pouze vzdálený řev a hlasatele, který pošesté říká totéž, co jsme těsně předtím pětkrát slyšeli. V tuto chvíli jsem měl už skoro dojem, že se dívám na něco ultra-smrtícího od Karla Vachka.

Nejpřekvapivější pro mě byla skutečnost, že se tvůrci odvážili nahrávat skrytými kamerami a citlivými směrovými mikrofony tolik náhodných lidí a pak se z nich pomocí střihu snažili dělat nezajímavé tupce, aniž by k tomu měli jejich svolení. Píšu "snažili", protože i když vidíme na plátně tupce, nejsou to tak zábavně sestříhaní tupci, jako třeba v Boratovi nebo Brunovi.

A tím by mohla moje recenze končit. Dva nula je nezajímavý a zbytečný film.

Zůstal jsem ale na následnou besedu s tvůrci, kdy jsem zjistil několik překvapivých okolností, které jsou zajímavé, ale nijak neovlivňují můj názor na film, který je sepsán výše. Takže:

Tvůrci tvrdili, že všichni aktéři filmu věděli o tom, že jsou natáčeni, souhlasili se svou účastí ve filmu, a že byli vybráni na základě jakýchsi konkursů mezi sparťanskými fanoušky jako ti nejzajímavější, které bylo možné najít.

To je opravdu překvapivé, protože to znamená, že tito lidé buď nemají žádnou soudnost, nebo nevěděli, co podepisují. A také to znamená, že Sparta má opravdu extrémně nezajímavé fanoušky. Opakuju to asi už potřetí, ale u některých z nich (například dvě mladá děvčata v zadní řadě) jsem si těsně po filmu nevzpomněl na jedinou jejich hlášku. Ne na "vtipnou hlášku", ale vůbec na žádnou.

Snad ještě překvapivější bylo tvrzení tvůrců, že každá kamera měla svůj štáb a pomocného režiséra, a že se celý projekt technicky připravoval mnoho měsíců. Uniká mi důvod proč tomu tak bylo, protože žádná z kamer se opravdu během filmu nijak nepohne ani neprovede žádnou jinou akci a přítomen by u ní měl někdo být snad jen proto, aby kontroloval, jestli ji někdo neukradl a nebo na ni nespadl meteor.

Protože titíž tvůrci natočili před pár lety dokument Česká Rapublika, který dělá z českých raperů superkokoty a přitom je prezentován jako jejich pocta, mám tušení, že i Dva nula obsahuje nějakou podobnou druhoplánovou sofistikovanost. Ale zatím jsem ji neobjevil a film je MNOHEM méně zábavný.