Recenze: George Harrison: Living in the Material World - 80%

Dokument Martina Scorseseho o Georgi Harrisonovi, druhém mrtvém členovi Beatles.

Předem musím upozornit na jednu dost podstatnou skutečnost, kterou se tento film odlišuje od většiny dokumentů a od většiny filmů v našich kinech vůbec: Je dlouhý 208 minut. To je bez dvou minut tři a půl hodiny! Uprostřed má titulek "Konec první části", ale v našich kinech prý bude promítán v jednom kuse.

Musím ale hned dodat, že jde o jeden z nejsnesitelnějších filmů srovnatelné délky, jaké jsem v životě viděl.

Je to do značné míry dáno tím, že jde vlastně o dva filmy (rozdělené onou přestávkou), které by se klidně daly promítat zcela nezávisle na sobě.

První film je dokument o skupině Beatles, kde je možná o trošičku více zdůrazňován George Harrison (hlavně v úvodním segmentu o jeho dětství), ale kdybyste nevěděli, jak se film jmenuje, asi byste si toho zdůrazňování ani nevšimli. Je to výborný dokument, poskládaný výhradně z historických audio a video záznamů (nahraných před mnoha desetiletími i před pár lety), bez jakýchkoliv vysvětlujících komentářů, a přesto celkem snadno pochopitelný i pro někoho, jako jsem já (viz vysvětlivka na konci recenze). Ohodnotil bych ho 90 %.

Druhá polovina pak je dokument o sólové dráze a životě Harrisona poté, co odešel z Beatles. Opět je velmi sympatické, že se Scorsese nesnaží předkládat nějaké své názory na Harrisona a jen nám zprostředkovává názory jiných. Například když Eric Clapton přebral Harrisonovi manželku, vypráví o tom upřímně na kameru manželka i Clapton. Každý zvlášť, každý to podává naprosto jinak a ani jedna z výpovědí není natočena tak, aby vypovídajícího zesměšňovala nebo znevažovala. Je na vás, abyste se rozhodli, komu chcete věřit, pokud někomu. Takhle si představuji žánr "dokument".

Tato druhá polovina filmu mě bavila o něco méně. Jednak proto, že už jsem seděl v kině přes dvě hodiny, jednak proto, že se tam až příliš často mluvilo o věcech, které mi jsou víceméně ukradené (duchovno, věčný život, jogíni, sitár) a že jsem se občas ztrácel v lidech a souvislostech. V životě jsem neslyšel o "Traveling Wilburys" a když se z Harrisonovy spolupráce s Monty Python přešlo plynule ke smrti Johna Lennona, chvíli jsem si myslel, že ho snad zabil Graham Chapman, ehm...

Druhou polovinu bych ohodnotil 70 %.

Harrison ale každopádně byl úžasný člověk, s úžasně suchým smyslem pro humor. Nejen, že produkoval několik filmů Monty Python (a hraje v Životě Briana), ale měl skvělé suché hlášky. Například když koncem roku 1968 poslal do nahrávací společnosti Apple upozornění: "Příští týden se u nás zastaví zastaví Hell's Angels cestou do Československa, kde chtějí udělat pořádek. Vypadají sice, že by vás mohli znásilnit sejmout, ale jsou velmi hetero v pohodě."

Vysvětlivka k mému ignorantství: Vím, že Beatles byli čtyři (původně tři a/nebo pět). Vím, že začínali v Hamburku. Vím, že byli Britové a Lennon nosil lenonky. A to je asi tak všechno. Vím přibližně, kdo je Eric Clapton, Phil Spector, Tom Petty nebo Bob Dylan, ale rozhodně jsem si nepamatoval, že měli něco společného s Beatles. Je to tím, že hudba nikoho z nich není něco, co bych chtěl delší dobu soustředěně poslouchat, nebo dokonce analyzovat.

Jsou lidi, jejichž dílo mě osobně nijak zvlášť neoslovilo, ale uznávám je jako extrémně talentované osobnosti, které nějakým způsobem zásadně obohatily lidskou kulturu. Kromě George Harrisona k těmto lidem řadím i Martina Scorseseho.

Pokud je váš vztah k někomu z těchto dvou ještě vřelejší, pak pravděpodobně budete z tohoto (dvou)filmu ještě nadšenější.