Recenze: Looper - 70%

Joseph Gordon-Levitt žije v roce 2044 a je looper (jeden z mnoha). To znamená, že likviduje pro mafii z budoucnosti nepohodlné svědky tím způsobem, že mu mafie pošle někoho spoutaného časem, on ho zastřelí a spálí a za to dostane velmi dobře zaplaceno. Jednou ale takhle "dostane poslanou" starší verzi sebe samotného (Bruce Willis) a začíná hon na druhou. Gordon-Levitt totiž musí Willise zabít, jinak bude mít problém se svými zaměstnavateli (reprezentovanými především vágusovským Jeffem Danielsem). A Willis musí najít a zabít jistého klučinu dřív, než se z něj stane ultramegazlý mafián, který zničí Willisův život.

Trailer je poněkud zavádějící, takže bych nejdříve rád uvedl na pravou míru následující věci:

1) Film je poměrně nízkorozpočtový a není v něm vpodstatě nic epičtějšího nebo trikovějšího, než je vidět v traileru.

2) To, že dostane looper za úkol zabít své staré já, to není žádné překvapení. Naopak, ve filmu všichni loopeři vědí, že jednoho dne budou muset zabít sami sebe, pak dostanou hromadu peněz, a budou si je moci 30 let užívat (než je šéf sebere a pošle do minulosti, aby je zastřelilo jejich mladší já).

3) V samotném filmu není narozdíl od traileru dubstep.

Film napsal a režíroval Rian Johnson, který před pár lety natočil zvláštní a ne moc dobrou podrazáckou komedii Bratři Bloomovi. Ani ti ale nebyli jeho prvním filmem, takže je s podivem, že Johnson pořád natáčí tak "neučesaně", jako kdyby byl talentovaný debutant.

Looper obsahuje mnoho velmi zajímavých a chytrých nápadů, ať už z dějového hlediska nebo z hlediska audiovizuálního zpracování (jen škoda, že kvůli malému rozpočtu vypadjí některé vizuálně náročnější záběry trochu odbytě, jako kdyby si tvůrci ukousli větší sousto, než dokázali zvládnout). Některé mini-pointy jsou až příliš "chytré jen proto, aby vypadaly chytře" (nápis "Be at X Y" vs. "Beatrix") a mohly by být vysvětleny trochu polopatičtěji - když na začátku filmu hrdina pronese "Dnes se nedá cestovat časem, ale za 30 let to půjde", a hned poté následuje titulek "2044", tak není úplně jasné, jestli tím "dnes" byla myšlena současnost (2012) nebo rok 2044, a jestli se tedy v roce 2044 dá cestovat časem nebo ne. Například.

Protože se ve filmu cestuje časem a komunikují spolu dvě verze jednoho člověka, a současně je používán model cestování časem velmi podobný Návratům do budoucnosti (když změním dějiny, věci a lidé z budoucnosti se mění pozvolna, po pár vteřinách), tak v něm nutně MUSÍ být paradoxy a nelogičnosti. Ty jsou ještě o dost složitější, než oblíbené "Zabil jsem přece při cestě do minulosti svého otce, tak jak je možné, že jsem se narodil a mohl jsem ho zabít?" Johnson se podobné divákovy záludné otázky snaží odpálkovat dialogem (vtipným) ve smyslu "Přece si to tady nebudeme vysvětlovat a kreslit si grafy, stejně se to nedá pochopit", ale to nic nemění na skutečnosti, že některé velmi zásadní zápletky a jejich rozuzlení fungují spíše na emocionání úrovni a vysvětlit jakýmkoliv druhem logiky by se daly jen velmi, velmi těžko.

Nabízí se srovnání s Duncanem Jonesem, jehož filmy Moon a Zdrojový kód byly také nízkorozpočtové, velmi inteligentní, napínavé, ale především byly lépe zrežírované, takže si divák neuvědomoval, že tu a tam něco trochu víc skřípe a hrdinové a časoprostor se chovají poněkud divně.

V Looperovi si těchto problémů všimnete více a máte čas o nich více přemýšlet a pozastavovat se nad nimi, protože ve druhé polovině film velmi radikálně zpomalí a představí nám několik předvídatelných scén a zbytečných postav, aby nabral tempo zase až na úplném konci.

Hlavním reklamním tahounem filmu je Bruce Willis (který má ale podstatně menší roli, než Joseph Gordon-Levitt) a film je tomu podřízen, takže je Gordon-Levitt mírně (a trochu divně) namaskován, aby vypadal jako Willis (a nikoliv naopak, což by bylo logičtější). Hereckým výkonům ale není co vytknout (obzvlášť se mi líbil Paul Dano - ten hošan z Little Miss Sunshine a Až na krev - v menší roličce).

Může to znít jako spousta kritiky, ale jde opravdu o docela zajímavý počin. Milovníci sci-fi by si jistě neměli nechat ujít film, ve kterém hrdina posílá zprávy svému staršímu já tím způsobem, že si je vyryje do předloktí a ony se po pár vteřinách objeví na předloktí staršího já jako stará zahojená jizva (a jistě vám dojde, v čem v tomto případě spočívá paradox).