Recenze: Ministr [L'exercice de l'Etat] - 70%

Francouzský ministr dopravy to nemá snadné. Nejen, že ho ve vládě chtějí shodit a udělat z něj vola (nutí ho provést privatizaci, od které se právě veřejně distancoval v médiích), ale navíc na tom není úplně psychicky dobře a občas má trochu zvláštní sny - třeba o škrcení nebo o krokodýlovi, požírajícím nahou ženu.

Tento francouzský film je zajímavou směsí politického dramatu, politické satiry a něčeho od Lynche/Greenawaye. U něčeho tak netradičního se dá velmi těžko nějak objektivně napsat, jestli výsledek je dobrý film, nebo není - ale je to JINÝ film. Což je v dnešní době tak trochu svátek.

Nebojte se moc těch krokodýlů a nahých slečen, protože bizarní hrdinovy sny vidíme ve filmu jen pár desítek sekund.

Přesto má značně bizarní atmosféru i spousta jiných scén, ale bizarnosti není docíleno tak prvoplánovitě a přechody mezi jednotlivými "módy" filmu (politické drama / osobní drama / hypno WTF) jsou leckdy zajímavé a neokoukané.

Vezměme si například scénu, kdy se ministrovi stane dopravní nehoda. Ve většině filmů bychom viděli nehodu, bum prásk, zatmívačka, probuzení v nemocnici. Ne tak v Ministrovi. Zde vidíme asi pětiminutovou scénu po nehodě, kdy ministr vyleze z auta, motá se po opuštěné silnici mezi troskami a odehrávají se v něm zjevně velmi zásadní duševní pochody (pramenící i z jiných skutečností než z té nehody, nechci spoilerovat). Tato scéna (stejně jako mnohé další) má vynikající atmosféru, které je docíleno exemplární precizní prací s obrazem, zvukem a vším dalším, co dělá film filmem. A samozřejmě s herci. Některé nápady jsou dokonce tak originální, že si nepamatuji, že bych je někdy v jiném filmu viděl (když se ministr dívá do svého mobilu, obsah jeho displeje se promítne jako overlay přes celý záběr, přičemž mobil sám stále zůstává otočen displejem smělem od diváka).

Problém je bohužel v tom, že mnohé scény jsou třeskutě dialogové a pořád jsem měl pocit, že mi při čtení českých titulků uniká podstatná část atmosféry, kterou mají košaté původní dialogy. Což není kritika překladatele (který se obětavě snažil ledacos typicky francouzského dovysvětlit), to je smutná skutečnost u titulkovaných ukecaných filmů.

A pak je tu ještě ta skutečnost, že film nemá nijak výrazný děj ("hlavní zápletka" s vysokou politickou hrou je vlastně skoro bezvýznamná) a kdyby byl o půl hodiny kratší nebo o půl hodiny delší, nijak zvlášť by to nezměnilo můj dojem z něj. Je to opravdu hlavně film o atmosféře, ne o ději.

Každopádně platí, že jde o něco dost jiného, než na co jsme v našich kinech zvyklí, že je v tom trocha artu, ale současně i řemeslné zručnosti. A takové filmy rád vidím.