Recenze: Samsara - 90%

Ron Fricke nám 20 let po premiéře svého filmu Baraka přináší něco velmi podobného. Opět sled nejrůznějších scén z nejrůznějších konců Země, osídlených i neosídlených, poskládaných do jedné mozaiky beze slov, doprovázené jen hudbou.

Samsara je úchvatně vyhlížející (a znějící) film, což kupodivu trailer nedokázal dost dobře zachytit. Samotný film má oproti traileru mnohem preciznější tempo, rytmus záběrů, a je ve spojení s hudbou téměř hypnotický, od začátku do konce (takže se nedoporučuje sledovat ho po perném pracovním dni, protože byste taky mohli usnout). Soundtrack si k samostatnému poslechu pořizovat nehodlám, ale do filmu sedne bezchybně.

Film byl natáčen na 70mm filmový materiál (a až pak zdigitalizován) a vidět ho na velkém plátně je téměř neuvěřitelné, protože některé scény vypadají jako kdyby šlo o CGI záběry z nějakého velkorozpočtového sci-fi / fantasy filmu. I když víte, na co se díváte, některé scény (např. pouť v Mekce, dálnice v nočním velkoměstě) vypadají jako nějaká psychedelická videohra.

Mnoho záběrů muselo být technicky velmi náročných. Kamera se v nich pomalu majestátně pohybuje, přičemž vše v záběru se buď pohybuje také zpomaleně (tj. kamera ve skutečnosti natáčela zrychleně a musela se pohybovat velmi rychle), nebo naopak zrychleně jako mravenci v mraveništi (tj. kamera musela snímat jen jeden obrázek za několik sekund a být připevněna na speciálním zařízení, které s ní velmi pomaloučku, milimetr po milimetru, pohybovalo po předdefinované trajektorii). A obojí často na místech daleko od civilizace.

Rakve. Ano, opravdu.

Jednotlivé záběry nejsou samozřejmě poskládány jen tak bez ladu a skladu. Někdy jsme svědky krátké sekvence, která zobrazuje různé aspekty jednoho místa, například Dubaj, Tokio nebo skalní chrám Petra (ten z třetího Indiany Jonese). Jindy skočíme mrknutím oka z jednoho konce světa na druhý, přičemž oba výjevy spojuje vizuální nebo myšlenková příbuznost nebo naopak kontrast. Na několika místech dokonce vidíme chvíli organizovaného tance nebo moderního performance artu. Je ale trochu škoda, že (kromě mnichů a jejich barevného puzzlu na začátku a na konci) film neobsahuje nic, co by se dalo chápat jako nějaký oblouk, směřující od začátku ke konci.

Na druhou stranu, je velmi sympatické, že tvůrci nic nekomentují. Pokud si například z kombinace záběrů megatováren, jatek a lidí ve fastfood restauraci divák něco vyvodí, je to jen jeho věc. Ani majitel jatek nebo fastfoodu nemůže tvrdit, že by záběry byly nějakým způsobem tendenční. Některým lidem v záběrech pravděpodobně bylo řečeno, co mají při natáčení dělat, ale většinou to nebyl složitější pokyn, než "nehýbejte se a tvařte se osudově".

Chybí něco k dokonalosti? Moc ne. Kromě skutečnosti, že některé scény jsou velmi podobné scénám z Baraky (podobně snímaná stejná místa na Zemi), je to hlavně fakt, že tento film nemá nic jako dramatický oblouk. Kdyby byl o hodinu kratší nebo o hodinu delší, nebo kdyby se scény z konce daly na začátek nebo naopak, jeho vyznění a emocionální působivost by se tím nijak příliš nezměnily. Ale to u tohoto druhu filmů nepřekvapuje.

A ještě jedna drobnost: Opravdu bych ocenil, kdyby se někde v rohu plátna objevovaly nevtíravé titulky, identifikující jednotlivá místa. Jinak u některých nemohu věřit, že na Zemi opravdu existují. (Tato feature ale pravděpodobně bude k dispozici na DVD - u Baraky je.)

P.S: Film je natočen ve 2D a po dlouhé době je mi líto, že ho nemůžu vidět ve 3D.