Recenze videohry: Tokyo Jungle - 80%

Tokyo, rok 2020 nebo tak nějak. Nikde ani človíčka. Pustými ulicemi se prohánějí nejrůznější zvířata. Od domácích mazlíčků přes exoty uprchlé ze zoo až po dinosaury. Jak k tomu došlo? To je jedno. Hlavní je přežít.

Tokyo Jungle (pro PlayStation 3, cena v PSN Store 15 US$) je víceméně neznámá japonská hra, která před pár dny bez zásadní reklamy vyšla i v USA a Evropě, zavelmi příznivou cenu (ještě příznivější pro členy programu PlayStation Plus). V Japonsku byla v létě vbec nejprodávanější hrou, ale má šanci i ve zbytku světa? Zasloužila by si ji, protože je to unikátní a hardcore hra, používající některé velmi originální herní mechanismy.

Většinu hry strávíte v "Survival módu". V něm si vyberete libovolné zvíře a vaším úkolem je nasbírat co nejvíce bodů, což víceméně znamená "přežít co nejdéle".

Herní svět pozůstává z asi kilometrové oblasti okolo nádraží Shibuya (to je to, kde stojí ta socha slavného psa) a zahrnuje mnoho dlouhých ulic, kus železnice, park a rozsáhlý kanalizační systém. Celý herní svět je rozdělen do přibližně tuctu sektorů, které jsou jasně znázorněny na mapě, kterou můžete kdykoliv vyvolat.

Každou hru začínáte vždy na přesně stejném místě, přibližně u oné slavné sochy psa. V závislosti na tom, jestli si na začátku hry vyberete býložravce nebo dravce, musíte neustále jíst buď náhodně rostoucí keříky nebo ostatní zvířata. Jako býložravec prostě přijdete ke keříku, stisknete tlačítko a žerete (sežraný keřík zmizí). Jako dravec musíte žrát mrtvá zvířata a je jedno, zda je zabijete vy, nebo někdo jiný.

V každém případě se ale musíte mít na pozoru před ostatními zvířaty, která budou chtít sežrat vás. Proto je vaším největším přítelem vysoká tráva, ve které se můžete schovat a jste pak prakticky neviditelní, pokud do vás predátor vyloženě nevrazí.

Pokud vás jiné zvíře nevidí (tj. buď stojíte za jeho zády, nebo jste ukryti v trávě) a jste ve správné vzdálenosti (ani blízko, ani daleko), můžete provést speciální "Clean Kill", pokud zmáčknete R1 přesně v okamžiku, kdy se nad vaší kořistí objeví ikona čelistí. To má za následek efektní bleskurychlé prokousnutí tepny a buď okamžitou smrt kořisti, nebo aspoň její výrazné zranění. Přičemž slovo "výrazné" je velmi relativní a kočka samozřejmě udělá psovi jinak výrazné zranění, než kuře krokodýlovi.

Za použití pouhých dvou tlačítek (nromální útok a Clean Kill) můžete v kombinaci s rychlými úskoky (pravá analogová páčka) provádět poměrně sofistikovaná bojová komba a likvidovat i několik nepřátel najednou, což je nezbytné, protože ne vždycky je čas na perfektní skolení jednou ranou.

Ono je totiž v téhle hře málo času na cokoliv, protože má brutální časový limit. Máte totiž indikátor "Hunger", který by se přesněji měl jmenovat "Fullness", protože začíná na maximální hodnotě a snižuje se v průběhu času s tím, jak hladovíte. A snižuje se velmi nepříjemně rychle. Mění se to zvíře od zvířete, ale rámcově trvá cca jednu minutu reálného času (což je jeden rok herního času), než klesne na minimum a začne vám automaticky ubývat "Health". Pokud je Health na nule, nastává GAME OVER. Pokud jste chvíli v bezpečí a nehladovíte, Health se vám začne automaticky pomalu doplňovat. Kromě toho máte ještě třetí ukazatel, "Stamina", který ubývá při každém rychlém úskoku a začne se pomalu doplňovat, pokud úskoky nepoužíváte. (Křížkem můžete ještě klasicky skákat, a to neomezeně.)

Znamená to, že jste prakticky pořád hnáni za potravou. Když vám zbývá posledních pár kalorií, musíte co nejrychleji něco sežrat, protože jinak hra končí, V takovou chvíli není čas čekat desítky vteřin někde v trávě, až přijde netušící kořist. Musíte riskovat a aktivně vyhledávat potravu. Celý princip plížení se a ukrývání se v trávě značně připomíná hry jako Metal Gear Solid, ale navíc vás stále tlačí časový limit, tj. hlad. Ten vás tlačí i k tomu, abyste nezůstávali na stejném místě, protože pokud to děláte, tak velmi brzy (v řádu minut) sežerete všechnu potravu v okolí (ať už rostlinnou nebo živočišnou) a musíte "změnit lokál". V tuto chvíli se hodí mapa celého světa, na které vidíte, kolik potravy (vhodné pro vaše zvíře) se nachází ve kterém sektoru Tokia (aniž byste ale viděli, kde přesně se v tom sektoru nachází). Sektory jsou přitom značně velké a přeběhnout některé z nich z jednoho konce na druhý trvá i několik minut.

A tím se dostáváme k dalšímu originálnímu hernímu mechanismu: V každém sektoru jsou čtyři červené praporky. Když se všech čtyř dotknete, "označkujete si" tento sektor, což znamená, že jednak můžete začít používat doupě v tomto sektoru (v každém je jedno nebo dvě) a jednak se v něm objeví dvě samice, které s vámi chtějí souložit. Pokud samici najdete, začne vás sledovat, a pokud ji dovedete do doupěte, můžete si s ní zasouložit. Následně obrazovka ztmavne a když se rozsvítí, hrajete za další generaci svého zvířete a současně dojde k tomu, že je znovu náhodně rozmístěna potrava (rostliny i zvířata) do všech sektorů ve hře. Současně dostanete jednoho nebo několik sourozenců, kteří následně zcela automaticky běhají s vámi a fungují jako vaše náhradní životy - pokud zemřete, začnete ovládat jednoho ze sourozenců. Stále zde ovšem zůstává riziko, že vám vaše sourozence nějaký predátor zabije (tedy přijdete o své náhradní životy předtím, než je stačíte použít). Rozmnožovat se tedy musíte nejen proto, abyste nezemřeli stářím, ale také proto, abyste měli co žrát a abyste měli více životů. Kolik sourozenců se vám narodí, to je ovlivněno kvalitou vaší sexuální partnerky. Ale kvalitnější partnerky si můžete namluvit pouze pokud jste kvalitnějším exemplářem svého druhu, tj. pouze pokud jste před námluvami sežrali dostatečné množství kalorií.

Jak vidíte, ve hře jde neustále o to, že se potřebujete dostat z místa A do místa B, a to co nejrychleji, přičemž můžete být pronásledování velkým stádem nepřátelských dravců. Z tohoto důvodu je zapotřebí dobře se seznámit se všemi zákoutími mapy a vědět, kde je která zkratka, skrýš, a kde jsou jezírka (ze kterých se můžete v nouzi napít a zahnat největší hlad). V jiných podobných hrách může občas dojít k výjimečné události, kdy vás někdo pronásleduje, a vy ho navedete tak šikovně, že jiný, ještě větší dravec, přepadne vašeho pronásledovatele. V "Tokyo Jungle" toto není "zajímavá náhoda", ale základní herní mechanismus, který si musíte osvojit (tj. pamatovat si "Tady spí krokodýl, to se mi bude hodit, až mě bude někdo pronásledovat").

Hru si v jejím průběhu nemůžete nijak ukládat, respektive můžete si uložit jednu pozici v hnízdě, ale ta se opět smaže, pokud od ní pokračujete. Takže pokud vás něco zabije a nemáte dalšího sourozence, je to kompletní GAME OVER a znamená to nutnost začít znovu, zcela od začátku. Protože i ostatní zvířata mohou používat "Clean Kill" na vás, je pouze otázkou drobné nepozornosti, kdy jdete kolem vysoké trávy, nevšimnete si, že se vám nad hlavou objevila ikonka čelistí, nestačíte během sekundy uskočit a jste okamžitě totálně, neodvratně mrtvý a desítky minut hry přišly vniveč. Hra je v tomto příjemně oldschool hardcore skoro jako Dark Souls. Podobnost s Dark Souls spočívá i v tom, že mapa není příliš velká, ale procházíte stále stejné její části znovu a znovu, čímž se s ní lépe seznamujete a hra se tím pro vás zjednodušuje. Do nejvzdálenějších částí mapy trvá cesta mnoho minut a jsou zde nejnebezpečnější dravci.

I když hra scrolluje většinou jen do stran, na mnoha místech můžete vstoupit "do pozadí", zde se pomocí skoků pohybovat i vertikálně a hledat nejrůznější zajímavé zkratky a skrytá místa.

Jakou motivaci máte k tomu, abyste hru hráli, když smrt je vždy za rohem a přijdete při ní o všechno? Těch motivací je několik.

Především si hra pamatuje, kolikáté generace jste s každým druhem zvířete dosáhli. Každá další generace zvířete má o něco lepší parametry, než předchozí. Pokud se při první hře s vaší laní třikrát rozmnožíte, při další hře se stejnou laní jste od začátku "4G" (místo "1G") a máte o něco lepší vlastnosti. Pokud se při druhé hře rozmnožíte ještě dvakrát, při každé další hře začínáte jako "6G", a tak dále. Když si se svým trpasličím špicem 23. generace troufnu i na tři hyeny najednou, tváří v tvář, je to velmi uspokojivý pocit.

Dalším důvodem pro opakované hraní je plnění bonusových úkolů, které ve hře dostáváte (a jsou randomizované, pokaždé jiné). Pokud je správně splníte v časovém limitu, získáte jednak různou výstroj (ano, můžete svá zvířata OBLÉKAT a tím zlepšovat jejich vlastnosti) a odemknete další zvířata. Na počátku hry totiž máte přístup pouze ke špicovi a srně. Všechna další zvířata (kterých jsou desítky) musíte postupně odemknout (a některá speciální si dokoupit za symbolickou cenu)!

No a konečně, při hraní nacházíte ve městě paměťové karty, na kterých jsou archivní záznamy toho, jak došlo k apokalypse, proč zmizeli lidé a odkud se vzali dinosauři. Za každé tři další sebrané se odemkne další kapitola ve druhém herním módu, "Archives". Každá kapitola v tomto módu je předskriptovaný příběh s cutscénami a předdefinovanými hrdiny (tj. nemůžete si vybrat své zvíře), v průběhu kterých odhalujete epický příběh v pozadí toho všeho. A zde se naplno projevuje, že hru dělali Japonci, protože jde o příběh naprosto neuvěřitelně japonsky ujetý, který by rozhodně měl za 200 milionů dolarů zfilmovat James Cameron nebo Hayao Miyazaki. Naplno se zde projevuje bizarní japonský smysl pro estetiku příběhu, protože hra kombinuje prvky naprosto šílené a parodické (hyeny se stavbařskými helmami, medvěd oblečený do uniformy japonské školačky, s anténou na hlavě) s tématy jako z Avataru, Akiry nebo Princezny Mononoke. Pokud si hru pořídit nechcete nebo nemůžete, zde je video úplného konce (respektive obou konců) - což je samozřejmě obrovský spoiler, i když neumíte japonsky.

Hlavní "Survival" mód ovšem není skriptovaný vůbec, vše je v něm randomizované a každá hra je tudíž jiná. V kombinaci s desítkami různých hratelných zvířat (lišících se nejen parametry, ale i mírnými úpravami základních herních mechanismů) to znamená, že vám "Tokyo Jungle" poskytne desítky hodin zábavy.

Za zmínku stojí i multiplayer pro dva hráče (pouze lokální, nikoliv online), při kterém hrajete ve dvojici a každý z vás může mít jiné zvíře. Zajímavě je řešeno, že hráči v tomto módu nejsou rovnoprávní, protože obrazovka je vždy a za všech okolností vycentrovaná na hráče 1 a hráč 2 se musí snažit, aby zůstal v obraze.

O něco nižší hodnocení dávám této hře proto, že jí chybí to, co je běžné u drahých AAA videoher: Animace a grafika nejsou nic moc (ale framerate je naprosto stabilní po celou hru), některá menu vypadají odfláknutě, při cutscénách občas blbne kamera podobně.

To jsou ale pro mě mnohem méně významné věci, než skutečnost, že někdo vytvořil hru s radikálními novými mechanismy, které jsou skloubeny dohromady do originálního celku.

A že je japonsky cáklá.