Recenze: Láska v hrobě - 90%

Český dokument sleduje několik let osudy páru bezdomovců (a několika jejich hostujících přátel), kteří žijí v polorozpadlé hrobce v zapadlém konci hřbitova. Přestože jde o ryzí dokument (tzn. nic není inscenováno), tvůrci měli to štěstí, respektive tu vytrvalost, že se jim podařilo zachytit některé velmi zajímavé a působivé zvraty v osudech obou hrdinů.

Ona je mentálně víceméně v pořádku, ale neměla snadný život - v dětství byla zneužívána a má dceru, kterou léta neviděla. On je už v pokročilejším stádiu nonstop alkoholického deliria, ale kdysi byl možná intelektuál. Jedna z krásných hlášek nastane, když s "méně vzdělaným" kamarádem prohledávají kontejnery, najdou knihu Charlese Bukowskiho a On začne vysvětlovat: "Jó, Bukowski, znáš ho? Ten je fajn. Von hrával za Kanadu, teď je trenér."

Film nádherně ilustruje často opomíjenou skutečnost, že definice "štěstí" je naprosto subjektivní. Tudíž se náš pár může chvílemi cítit dokonale šťastný i v hrobce mezi mrtvolami, hnijícím jídlem a vlastními výkaly, pokud není velká zima a je po ruce alkohol (On tomu říká "Vodka", ale pije to z plastikové lahve od Fanty, takže bůh ví, co to je). V téže hrobce, kterou později (při rekonstrukci hřbitova) vyklízí hygienik v HazMat obleku.

Ano, později dojde k rekonstrukci, takže náš pár se musí přestěhovat do "méně honosného příbytku", než je hrobka, a tak to dále a dále pokračuje: I když si myslíte, že horší už to být nemůže a na nižší úrovni už prostě lidská bytost není schopna existovat, stane se vždy něco dalšího a situace našeho páru se změní k ještě horšímu. Vydržím hodně a viděl jsem na různých ilegálních webech lecjaká nechutná videa, ale když jsem sledoval, jak On konzumuje holýma rukama neidentifikovatelnou hnijící biohmotu s kostmi a šlachami z odpadkového kontejneru u fastfoodu, nebylo mi z toho dobře.

Velmi mě potěšilo, že film se nesnaží o nějakou lacinou "obžalobu společnosti" (například správce hřbitova se k hrdinům filmu celou dobu chová více než korektně). Je jasně vidět, že On ani Ona se žádným způsobem nechtějí začlenit do společnosti, bydlet v bytě a pracovat, protože by to popíralo jejich představu o svobodě - i když On by se mohl slušně živit například jako body double Jana Rejžka:

Najdete tři rozdíly?

Tudíž není ani možno obviňovat filmaře, že se hrdinům nepokusili pomoci. Oni se pokusili, ale jakékoliv hmotné statky nebo dokonce peníze byly okamžitě použity výhradně k nákupu chlastu.

On ani Ona nemají doklady a občas by je k něčemu potřebovali, nicméně "Vždycky když chci jít na úřad, tak jsem buď vožralej nebo mám absťák, ale zejtra už určitě pudu. Asi." A tato hláška se opakuje v mírných obměnách několik let. Dojde i k několika výletům mimo Prahu - za Její dcerou nebo za Jeho matkou - a v obou případech nastane ultimativní psychoteror.

Láska v hrobě je vzácně působivý dokument. Je otázkou, nakolik za to mohou schopnosti tvůrců a nakolik prostě při natáčení "měli štěstí", nicméně je to film, na který hned tak nezapomenete.

Snad jedinou výtku bych měl k jeho partyzánské technické kvalitně, kdy MPEG artefakty v rozpixelovaném digitálním videu občas znemožňují pochopit, co se děje dál od kamery, a v nekvalitní zvukové stopě občas není rozumět, o čem vlastně hrdinové mumlají - což by se dalo snadno vyřešit transkribovanými titulky.

P.S: Ve filmu jsou nějaké full frontaly, ale byli byste radši, kdyby tam nebyly, věřte mi.