Recenze: Patrola [End of Watch] - 80%

Jake Gyllenhaal a Michael Peña (který musí mít nad N vždycky něco extra) hrají dva policajty v rizikové čtvrti na pokraji Los Angeles.

Kurvy, Mexikánci, negři, drogy, obchod s lidmi a zbraně ze zlata, vykládané drahými kameny. To je jejich denní chleba. A chlapské přátelství a rodina. Jejich tempo je vražedné, jejich protivníci jsou zloději aut, vrahové a vyděrači. A tak dále.

V novém filmu scenáristy a režiséra Davida Ayera (odborníka na policejní záležitosti) je mnoho dobrého a dokonce výborného.

Bohužel je trochu problém v tom, že každé to dobré a výborné je jako z úplně jiného filmu.

Značná část filmu je věnovaná tomu, jak je těžké dělat policajta, ale jak to ti chlapi (a ženské) stejně dělají, i když pravděpodobnost hraje proti nim. Každý den může přinést zranění nebo smrt a člověk musí mít obrovskou psychickou odolnost. Abyste to přežili, je dobré mít zázemí - kamaráda, rodinu, a nejlépe oboje. To všechno jsou velmi obehraná slova, ale v Patrole je většina z toho natočena velmi, velmi dobře a působí to emocinonálně přesně tak, jak by mělo. Mohou za to, kromě scénáře a režie, také výborné herecké výkony úplně všech.

No a druhá část filmu pozůstává z "badass" scén, ve kterých někdo strašně moc homeboyuje, gringuje, a vůbec motherfuckuje někoho jiného, případně "shit gets real" a začne střelnice. Tyto scény jsou povětšinou také fajn. Například se mi moc líbilo, jak jsou hlavní hrdinové načrtnuti jako velcí drsňáci, kteří mají všechno v paži, a pak se objeví zvláštní agent FBI, který vypadá přibližně takhle, a má oba hlavní hrdiny totálně v paži, stylem "tak se tady děcka moc nepleťte, nebo si ublížíte".

To všechno je taky fajn, ale je to jako cutscény z nejnovějšího dílu videohry "Grand Theft Auto" nebo "Saints Row". Případně z Pulp Fiction. Stejně tak skutečnost, že u policie pracuje nějak podezřele moc supermodelek a supermodelů.

Ve filmu jde mimo jiné i o to, že Gyllenhaal natáčí pro svůj školní projekt ruční kamerou dokument o své práci, takže mnoho záběru je natočeno jakoby dokumentární formou (digitální těkavá kamera). Tento styl je používán i ve scénách, ve kterých z logiky věci NEMOHL Gyllenhaal mít umístěnou minikameru na místech, odkud je záběr snímán, ale to rozhodně nevadí - prostě to funguje, má to atmosféru, atd...

Jenom je škoda, že se mi úplně nedařilo přelaďovat mezi těmi dvěma styly: Mezi psychologickým dramatem, a mezi cool bijákem, ve kterém bych čekal Vina Diesela a The Rocka. Přitom oba ty styly samy o sobě byly opravdu fajn!