Recenze: Oui, šéfe [Comme un chef] - 70%

Asi třicetiletý Jacky (Michaël Youn, který vypadá dost jako mladý Martin Short) je kuchařským fanatikem, ale nedokáže se kuchařstvím uživit (v závodních vyvařovnách chce vařit á la carte, a podobně). Jeho největším idolem je Alexandre Lagarde (Jean Reno), který má superluxusní úspěšnou restauraci, vlastní televizní pořad, ale jeho superbohatý zaměstnavatel s ním hodlá vyjebat a restauraci mu sebrat - a to jakýmikoliv prostředky.

Když unavený Alexandre přijde o své kuchaře, náhodou mu přijde do cesty vitální ztřeštěný Jacky, který - jak se zdá - zná jeho recepty lépe, než on sám. Začne pro něj pracovat, ale přitom musí před svou těhotnou manželkou dále hrát, že se živí "poctivě", tzn. jako malíř zdí nebo cosi podobného...



O této francouzské komedii není moc co psát, než že je naprosto předvídatelná, ale svižná, s dobrým timingem verbálních i situačních gagů.

Trochu mi připomněla staré francouzské klasiky (Křidýlko nebo stehýnko!), trochu mi připomněla Ratatouille svým roztomilým fanatismem ohledně jídla (fakt se mi to líbilo, přestože jsem u poloviny kulinářských termínů netušil, co znamenají).

I když nedosahuje kvalit ani jednoho zmíněného, je to celkem jedno, protože je krátká a skončí dřív, než se začnete nudit.

Můžeme nad podobnými filmy ohrnovat nos, ale je smutnou zkušeností, že například v naší zemi existuje celkem asi jeden a půl filmového režiséra, který něco takového umí natočit...