Recenze: Lincoln - 60%

Nejnovější film Stevena Spielberga není životopisem Abrahama Lincolna (Daniel Day-Lewis), nýbrž se zabývá jen poměrně krátkým obdobím jeho vlády, ke konci občanské války, kdy bylo zapotřebí co nejrychleji schválit zákon o zrušení otroctví, a to dříve, než skončí válka. Za tímto účelem musel Lincoln nasadit všechny politické tlaky (včetně těch ne úplně korektních), aby ukecal co nejvíce členů kongresu.

Proti Spielbergovu Lincolnovi hraje několik okolností, objektivních i subjektivních.

V našich končinách je to především ten neoddiskutovatelný fakt, že film rozebírá jednu velmi konkrétní událost, o které má většina Čechů jen velmi mlhavé tušení, a která úzce souvisí s dalšími událostmi a historickými postavami, o kterých má Čech neméně mlhavé tušení, ale které už ve filmu vysvětlovány nejsou. I když jsem měl přibližnou představu, o co šlo Severu a o co šlo Jihu, stejně jsem se na mnoha místech filmu značně ztrácel, protože těch jmen (míst i lidí) bylo příliš mnoho. A tím nemyslím jen to, že film má hodně postav (což má), ale i to, že je spousta jmen pouze letmo zmíněna a je dost těžké, pamatovat si, zda se mluví o někom, kdo ve filmu před chvílí byl, nebo o někom, koho máme znát z Amerického dějepisu. Dialogy jsou většinou velmi rychlé a i když jsou české titulky velmi kvalitní (Jiří Šteffl a Jana Ďoubalová) a snaží se ledacos dovysvětlit, samozřejmě neobsáhnout všechno.

A politickému pletichaření je věnována naprostá většina tohoto dvouapůlhodinového filmu, který vyvrcholí hlasováním. Kromě pletichaření je v něm pár minut o Lincolnových trablech s migrénovitou manželkou (Sally Fieldová), příliš zapáleným synem (Joseph Gordon-Levitt) a o Občanské válce (která zuří po celou dobu filmu, ale dozvídáme se o tom jen zprostředkovaně). Rozhodně ve filmu nejsou žádné akční scény, a překvapivě ani upíři (ale o tom až za chvíli).

Jak je u Spielberga již tradicí, z řemeslného hlediska je film bezchybný (kamera, hudba, výprava) a herci zvučných jmen v něm předvádějí to nejlepší, co dokáží.

O námětu, scénáři a režii se ovšem nedá říct nic víc, mež že jsou "adekvátní". Nejzajímavější mi na celém filmu připadalo to, že velmi jasně a neironicky říká, jak je lobbying fajn věc, a že v zájmu "vyššího dobra" je občas nezbytné i trošičku pošlapat demokracii (například zalhat, nebo někde schválně zdržet nějakou delegaci), a je to tak oukej. "Vyšším dobrem" je v tomto případě pochopitelně zrušení otroctví, a film se nijak moc nezabývá tím, jak nejednoznačně Lincoln nahlížel na celou tuto složitou problematiku.

Pokud bych se intenzivně věnoval studiu amerických dějin, Spielbergův Lincoln by pro mě možná byl příjemným zpestřením studia. Ale, je mi líto, americké dějiny jsou pro mě španělskou vesnicí, a ve filmu bylo kromě politického pletichaření velmi málo věcí, které mě mohly zaujmout. A nebyli v něm upíři!!!

Opravdu! Když si tento film srovnáme s loňským Abrahamem Lincolnem: Lovcem upírů, najdeme mnoho paralel. Například vousy, cylindr, koně s drožkami, nebo osudové siluety amerického prezidenta.

Bohužel, stačí se podívat jen na počet upírů v obou filmech nebo na Lincolnovu manželku, aby nám bylo jasné, že Spielberg tentokrát zůstal daleko za Timurem Bekmambetovem. Kterou z nich byste chtěli za manželku vy?

Abyste si nemysleli, že si hodnocení jen tak vycucávám z prstu, připravil jsem pro vás tuto zcela objektivní srovnávací tabulku s bodovým hodnocením (klik):

60 procent pro Spielbergova Lincolna je tedy nakonec ještě až moc...

P.S: Rád bych, kdyby mě někdo opravil, ale... měl jsem pocit, že v některých záběrech byly jasně vidět SOUČASNÉ americké vlajky (s 50 hvězdami). Ne že bych uměl počítat tak rychle do 50, ale ten pattern hvězd byl přece tehdy zásadně jiný.