Recenze: Mistr [The Master] - 50%

Skončila Druhá světová. Freddie Quell (Joaquin Phoenix) končí službu na válečné lodi někde v tichomoří (nebo kde) a vrací se domů, aby se nějak uchytil v normálním životě. To se mu moc nedaří, protože nemá přátele a je trochu podivín (například občas souloží se ženami, které si na pláži vymodeluje z písku a pak před lidmi masturbuje). Shodou náhod (protože umí vyrobit exkluzivní chlast z neočekávaných ingrediencí) se skamarádí s Lancasterem Doddem (Philip Seymour Hoffman), charismatickým chlapíkem, který vede jakýsi kult oddaných následovníků. Freddie v něm najde jediného přítele a je odhodlán změnit svou prchlivou povahu podle Lancasterových požadavků...

Postava Lancastera Dodda je zjevně inspirovaná některými aspekty života L. Rona Hubbarda (zakladatele Scientologie), ale jde o inspiraci velmi volnou a celý kult i konkrétní aspekty jeho fungování jsou pro děj filmu spíše vedlejší. Není to nijak rozebíráno, ani divákovi nijak představováno.

Hoffman / Hubbard. Podoba čistě náhodná?

On i samotný Lancaster Dodd je méně důležitější postavou, než námořník Freddie.

Paul Thomas Anderson se vždy odlišoval od průměru a tentokrát se odlišuje tolik, že už to přestává být zajímavé, neřku-li zábavné. Je mi naprosto jasné, že Až na krev nebyl film o tom, jak se kdysi těžila ropa a Hříšné noci nebyl film o tom, jak se kdysi točilo porno. Mám ale dost vážný problém nějak si udělat představu, o čem vlastně má být Mistr.

Tedy, je mi jasné, že je hlavně o tom, jak je na tom Freddie uvnitř špatně a jak se chytá šance na to, aby jeho život dostal nějaký smysl. To mi ale - v té podobě, jak je to znázorněno v tomto filmu - připadá jako strašně málo na film, který má téměř dvě a půl hodiny. Měl jsem pocit, jako kdyby šlo o nepříliš vydařenou adaptaci nějaké slavné knihy nebo životopisu, ze které se při brilantním popisu jednotlivých epizod nějak vytratila celková pointa.

Film je natáčený na (analogový) 65 mm film a některé jeho scény vypadají úchvatně. Ale zdaleka ne tak úchvatně, jako třeba filmy Terrence Malicka, u kterých vizuální stránka pomáhá zahánět nudu, pokud vás náhodou míjí obsahová stránka. Je také překvapivé, jak je film výpravný (davové scény, spousty kostýmů a dobových rekvizit), vzhledem k tomu, že je to vlastně komorní záležitost o dvou lidech.

Herecké výkony hlavních dvou představitelů jsou naprosto úžasné a je radost dívat se, co na plátně předvádějí. Ale je přitom víceméně jedno, co říkají, a jak to souvisí nebo nesouvisí se scénami, které předcházejí a následují. Ve filmu je vícero scén, které jsou působivě natočeny, a když skončí (scény i film), neměl jsem pořád nejmenší tušení, proč ve filmu byly a co mi měly říct o jeho hrdinech.

Hudba je velmi zajímavá tím, že je na první poslech naprosto nevhodná k většině scén, které doprovází, což vzbuzuje jisté téměř halucinogenní pocity. Ale opět - uniká mi, co tím mělo být řečeno.

Ještě jinak: Kdybych viděl pouze trailer na této stránce, měl bych po jeho zhlédnutí o hlavních dvou hrdinech filmu přibližně stejný obrázek, jako jsem měl po zhlédnutí celého filmu. A byl bych v přibližně stejném emocionálním stavu (tzn. v zajímavém, mozek stimulujícím).

A to dle mého názoru není úplně dobře. Nebo, přesněji řečeno, na takové filmy nechci v kinech koukat.