Recenze: Nadějné vyhlídky [Great Expectations] - 70%

Nejnovější adaptace slavného díla Charlese Dickense (zfilmovaného už asi dvacetkrát). Děj velmi stručně: Malý chudý sirotek Pip vyrůstá na Anglickém venkově a schodoou okolností se setká s několika velmi divnými lidmi (uprchlý trestanec, šílená bohatá šlechtična, její krásná indoktrinovaná adoptovaná dcera Estella) a pak, po pár letech, najednou dorazí advokát z Londýna s tím, že tajemný dobrodinec zaplatil spoustu peněz, aby se Pip odstěhoval do Londýna a udělal ze sebe džentlmena.

Protože to Pip odjakživa chtěl, odjíží z venkovské kovárny a noří se do víru velkoměsta (jsme v polovině filmu), kde se následně vše osudově proplete, včetně nečekaných setkání po letech a šokujících odhalení.

(Trailer má záměrně německé titulky, aby byl tento blog multikulturnější)

Tato nejnovější adaptace má několik nezanedbatelných kladů.

Je to především výborná režie Mikea Newella (Čtyři svatby a jeden pohřeb, Harry Potter a Ohnivý pohár, Princ z Persie: Písky času), který této archaické zápletce dává správný říz a zajímavě vykresluje vztahy mezi postavami. Protože to je to, co je v tomto příběhu důležité - nikoliv konkrétní zápletky, ale vztahy mezi postavami a jejich proplouvání různými společenskými vrstvami.

Také se mi velmi líbil casting. Helena Bonham Carterová jako šílená šlechtična je víceméně sázka na jistotu, nicméně většina zbývajících postav je zajímavá už jen tím, jak vypadá - a co teprve když začnou kvalitně hrát. Jistě není náhoda, že hlavní hrdina místy vypadá skoro jako nesympatický floutek a ledová Estella (dospělá) občas poodhalí cosi lidského (nikoliv spodničku). Těžiště filmu je ve scénách, kdy spolu postavy komunikují, a ty fungují povětšinou velmi dobře a hezky nadčasově (například klub "mládeže z vyšších vrstev" připomíná dovádění harvardských hejsků ve filmu Social Network). Obecně většina postav vypadá zajímavě, jako kdyby byly geneticky trochu nepodařené (což je asi vzhledem k tehdejším příbuzenským vztahům v Anglii docela realistické).

Sympatická je také výprava, kdy se sychravé venkovské exteriéry prolínají se zabahněnými ulicemi Londýna, plynule přecházejícími v luxusní síně dvě patra nad ulicemi.

Bohužel má film značný problém v tom, že se tvůrci do relativně střídmé délky (dvě hodiny) pokusili nacpat dlouhatánskou knihu se spoustou zápletek a postav. Při tom se jistě muselo mnohé vypustit/upravit, a nedopadlo to úplně bezchybně.

Pokud bylo záměrem oslovit dnešní mladou generaci diváků (což se filmu díky jeho dravému současnému stylu docela daří), která nečte knihy, natož staré knihy s černobílými obrázky, pak je pochopitelné, že se tvůrci snažili, aby zásadní překvapivé zvraty zůstaly překvapivé. Je ale dost těžké některé z těch zvratů utajit, když si většina logicky uvažujících diváků musí od poloviny filmu říkat "OK, proč tam ale tedy byla ta scéna v první polovině? K čemu byla důležitá? Vsadím se, že ta postava nezmizela z příběhu nadobro..." V knize to pravděpodobně funguje, protože jsou tam těch postav tucty. Ve filmu zůstaly jen ty, které jsou důležité pro děj, a tudíž je nám záhy jasné, že kdokoliv se na plátně mihne, bude později důležitý pro děj (i když mezitím z plátna na hodinu zmizí).

Například pan Wemmick, advokátův účetní, se s Pipem skamarádí a pozve ho k sobě domů (což je celé odbyto asi tříminutovou scénkou), a dále tato potenciálně zajímavá figurka ve filmu skoro nefiguruje až do úplného konce, kdy předvede deus ex machinu.

Kluk, se kterým se Pip v dětství na pár minut setkal, se o mnoho let později objevuje ve stejném hotelu jako Pip, a má to být zřejmě pouhá náhoda...? Pokud to bylo vysvětleno jako nenáhoda, bohužel jsem to vysvětlení nepochytil, protože film také trochu trpí tím, že jsou postavy představovány občas až příliš rychle, prostě jen tím, že o nich někdo vychrlí odstavec informací.

Bohužel, většina z posledních patnácti minut vypadá skoro jako něco z Járy Cimrmana, protože je najednou odhalováno, že všichni byli se všemi příbuzní, a všichni, kdo se kdy ve filmu mihli, mají naprosto zásadní úlohu, kterou musejí naplnit.

Je mi docela jasné, že zredukovat tlustou knihu do dvouhodinového filmu je těžké a že to možná lépe nešlo. To ale není omluva. V tom případě z toho buď měl Newell udělat několikadílný televizní film (nebyl by první), nebo natočit něco "volně inspirovaného" Dickensem, s promakanější a lépe filmově fungující zápletkou.

Je škoda, že to neudělal, protože jednotlivé kousky tohoto díla obsahují mnoho kvalitního a fungujícího.