Recenze: Paříž-Manhattan [Paris-Manhattan] - 30%

Alice (Alice Taglioniová) je lékárnice a miluje Woodyho Allena. Je svobodná, protože si zatím "nenašla toho pravého", a večery tráví s Allenovými filmy nebo v rozhovorech s jeho velkým portrétem, který má v ložnici. Film je o tom, jak se průběžně setkává a míjí s instalátorem poplašných systémů Victorem (Patrick Bruel), který je pro ni zřejmě tím pravým, ale neviděl nikdy žádný film Woodyho Allena.

Tato romantická komedie má pouhých 77 minut, ale přesto je k nepřežití. Snahou zřejmě bylo natočit něco jako Když Harry potkal Sally, tzn. story o dvou lidech, kteří se znovu a znovu potkávají "jen jako přátelé", i když je divákovi jasné, že jsou si nakonec souzeni. Tato snaha ale strašlivým způsobem padá na hubu následkem totální neschopnosti debutující režisérky a scenáristky v jedné osobě.

Herci jsou poměrně sympatičtí, ale hlavní tvůrkyni se vůbec nedaří vyprávět jakýkoliv příběh. Postavy se náhodně setkávají a častují se náhodnými bonmoty (které pravděpodobně mají být "woodyallenovsky sofistikované"), aniž bychom měli nejmenší představu, co k sobě právě cítí a jestli některá z nich zrovna tu druhou miluje.

Film selhává i na té úplně nejzákladnější úrovni vyprávění, takže v mnoha scénách není jasné, kde právě hrdinové jsou, co a proč tam dělají, a kolik hodin respektive dní respektive let uplynulo od těsně předcházející scény. Například záběry Alice v traileru v časech 1:47 a v 1:49 by od sebe mělo ve filmu dělit více než 15 let (při první scéně se její sestra seznámí s budoucím manželem, při druhé má skoro dospělou dceru), ale hlavní hrdinka na obou vypadá úplně stejně.

Celé to velmi nepříjemně připomíná film 2 dny v New Yorku.

Bomba přijde v úplném závěru filmu, kdy (SPOILER!) se v něm na tři minuty objeví skutečný, stále ještě živý Woody Allen, aby dal hrdiny dohromady, protože se z nějakého důvodu nedali dohromady celou tu dobu předtím, i když zjevně jeden chtějí druhého. Rozhodně nejsem nějakým velkým Allenovým fanouškem, ale jeho pár bonmotů je na filmu to zdaleka nejlepší.

Celý film na mě působil dojmem, že se tvůrcům podařilo někde v hotelu náhodou ulovit Woodyho Allena, takže si rychle vymysleli tříminutovou scénku, kterou s ním natočili, a k té si pak domysleli 70 minut filmu, které jí předcházejí. A těch 70 minut velmi neschopně natočili.

P.S: Tento francouzský film měl údajně velký úspěch na britském festivalu židovských filmů.